První neděle 14. ročníku festivalu Dvořákova Praha byla věnována mozartovskému matiné. Jeho hosty byli přední hudebníci v oblasti hry na dobové nástroje, Andreas Staier na kladívkový klavír a ansámbl Concerto Köln. Program byl věnován hudbě českých skladatelů z osmnáctého století nebo skladbám s Prahou souvisejícím, v provedení na klasicistní nástroje.
Dopolední koncert zahájila třívětá Sinfonia Es dur Josefa Myslivečka. Svěží a příjemně plynoucí hudba byla výtečným otevřením programu a také přípravou pro hudebně závažnější Koncert g moll, op. 49, pro klavír a orchestr, jehož autorem byl hudební skladatel a klavírní virtuos Jan Ladislav Dusík. Jeho hudba byla velmi dynamická, charakterově až rozervaná, s častými evolučními plochami, jež se kontrastně střídaly se zklidňujícími lyrickými místy. Kompoziční jazyk Dusíkův zde však ještě zůstal plně v intencích pozdního klasicismu. Za klavír s vídeňskou mechanikou usedl Andreas Staier, který se nesmírně náročného sólového partu ujal s obdivuhodnou jistotou a nadhledem. Díky precizní technice byl suverénní i v těch nejnáročnějších pasážích a přesně odstíněné úhozy jeho hře dodávaly na plastičnosti. Ve střední pomalé větě naopak byla jeho hra uvolněná a příjemně se pojila s orchestrem, kterému dominovala křehká barva dřevěných dechových nástrojů a houslí s dusítky. V orchestrálních hráčích měl Staier vůbec dokonalou oporu a bylo skutečně potěšitelné, s jakým zaujetím hráli instrumentalisté doprovodné klasicistní party, které jsou pro moderní hráče nezřídka vrcholem nudy. Po dlouhých ovacích klavírista připojil půvabný sólový přídavek.
Po přestávce bylo oznámeno doplnění tištěného programu (kontrabasistou z orchestru v češtině) a druhá polovina matiné tak pokračovala čtyřvětou Symfonií g moll jednoho z významných českých symfoniků raného klasicismu, Františka Antonína Rösslera-Rosettiho. Jeho symfonie před lety Concerto Köln natočilo a patří k jeho repertoárovým kusům. I při tomto provedení byla absolutní jistota patrná doslova z každé noty, díky čemuž vyzněly všechny potřebné nuance. V symfonii mannheimského střihu byly typické časté evoluční plochy, dynamické i instrumentační kontrasty, ale v některých místech také hravost a hudební vtip, jako například ve výtečně provedených dechových sólech tria ve třetí větě. Program uzavřelo jedno z děl Wolfganga Amadea Mozarta, komponované přímo pro Prahu, Symfonie č. 38 D dur „Pražská“. Orchestr v působivém provedení potvrdil svoje kvality, především smysl pro hudební výstavbu děl, artikulační rozmanitost i intonační přesnost, což je třeba ocenit zejména v souvislosti s klasicistními dechovými nástroji, které nejsou po této stránce nijak lehké. Velmi podařená byla opět také sóla hráčů dechové sekce, zejména první flétnistky a hobojisty (bohužel je nemohu přímo jmenovat, neboť pořadatelé nepovažovali za potřebné uvést v programu obsazení souboru).
Jistým úskalím byla souhra v menších ozdobných útvarech, zejména ve skupinách houslí. To se týkalo především vypsaných ornamentů a některých pasáží v Andante symfonií Myslivečka i Mozarta, ale také triolových pasáží Finale Pražské symfonie. U Andante posledně jmenovaného díla mi též scházela určitá uvolněnost a drobná zvolnění – vydechnutí mezi jednotlivými frázemi. Tempo, jednou nasazené na začátku, se po celý průběh každé věty nijak nezměnilo, a to ani zde, kde by to bylo velmi žádoucí. Důvodem bylo zřejmě to, aby orchestr, řízený koncertním mistrem Martinem Sandhoffem, udržel tempovou jistotu. Pro ansámbl o třiatřiceti hráčích by však přítomnost dirigenta byla vítanou pomocí ve všech zmíněných problémech, tak i ve vzájemné komunikaci. Tak velký ansámbl je totiž rozprostřen na nemalé ploše a pro hráče na okrajích tak není snadné udržet vzájemnou komunikaci (příkladem byl například občas opožděný třetí pult prvních houslí). Tyto výtky jsou však především povzdechem nad dokonalostí, které mohlo provedení dosáhnout, a jinak vydařený koncert sklidil u publika, které bohužel nebylo nijak početné, velké uznání. Concerto Köln se s nimi rozloučilo přídavkem, kterým byla třetí věta z Mozartovy Symfonie č. 40 g moll.
Hodnocení autora recenze: 85 %
Dvořákova Praha 2014
Andreas Staier (kladívkový klavír)
Concerto Köln
14. září 2014 Dvořákova síň, Rudolfinum Praha
program:
Josef Mysliveček: Sinfonia Es dur, Wey 630 / EvaM 1 Es 6
Jan Ladislav Dusík: Koncert g moll, op. 49, pro klavír a orchestr
=přestávka=
František Antonín Rössler-Rosetti: Symfonie g moll
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 38 D dur „Pražská“, KV 504
Foto Dvořákova Praha/Petra Hajská
