Nadpozemský Brahms v rukách Garricka Ohlssona
První část koncertu patřila Symfonickému orchestru hlavního města Prahy FOK pod taktovkou Petra Altrichtera, který uvedl českou premiéru skladby Pohřební píseň Igora Stravinského. Toto dílo bylo na dlouhých sto šest let ztraceno v archivu sanktpetěrburské konzervatoře a bylo znovu provedeno až 2. prosince 2016 v témže městě pod vedením Valerije Gergieva. Jedná se o kuriózní skladbu věnovanou památce Korsakova, který byl učitelem Stravinského.
Toto kratší dílo je do určité míry tematicky monotónní, harmonicky složité, s výrazně nostalgickým a tragickým charakterem. Nicméně onen patos z hudby v podání Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK do jisté míry nepronikl do popředí. Rušily občasné intonační nepřesnosti a nesjednocené nástupy sekcí. Celkově skladba nezazněla celistvě a v nastudování chyběla nástrojová barevnost, větší dynamická škála a tah.
V podobném duchu byla provedena Legenda o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii napsaná Nikolajem Rimským-Korsakovem. Předehra se nesla v náladě již zaznělé Pohřební písně – určitá rozvláčnost a malý výrazový rozdíl mě osobně nepřenesl do jiného hudebního světa, do nových harmonií a barev. Interpretace působila někdy až těžkopádně a nesourodě, a i zde se bohužel občas objevila nepreciznost orchestrální souhry. Orchestr se ale postupně probouzel do děje, ožil v rychlejších částech, vyzdvihnul charakter jednotlivých částí a začal vyprávět hudební příběh.
S příchodem amerického pianisty Garricka Ohlssona ve druhé polovině koncertu však nastala kompletní transformace orchestru a všechny čtyři věty Brahmsova Druhého klavírního koncertu byly plné nuancí, rytmické preciznosti, soudržnosti a obrovské orchestrální barevnosti zvuku. Garrick Ohlsson od klavíru vedl orchestr s naprostou jistotou a s kontrolou všech charakterů a emocí. Obtížné akustické podmínky Obecního domu jako by přestaly existovat, zvuk nejen klavíru, ale i orchestru byl naprosto vyvážený, a i na balkóně byly slyšet všechny detaily klavírního partu, který byl výborně a vnímavě doprovázen orchestrem.
Zcela magicky zazněl úvod první věty, dialog sólisty a lesního rohu, při kterém se tajil dech. Garrick Ohlsson tuto větu hrál bouřlivě, s vervou a energií a se zvukem, který pronikal ve všech dynamikách do poslední buňky. A přitom jeho hra je technicky tak lehká, jeho tělo a ruce uvolněné a celkově vyzařuje nadhled nad tak obtížným partem. Je vidět obrovská zkušenost a sžitost s tímto obřím klavírním koncertem – po koncertě mi potvrdil, že toto dílo hrál již více než dvěstěkrát.
Druhá věta střídala momenty dramatičnosti a dravosti, naopak pomalá třetí věta (s přenádherně zahraným cellovým sólem) ukázala Garricka Ohlssona jako básníka klavíru, jako lyrika a člověka v hlubokém hudebním prožitku, chápajícího tuto větu skoro až komorně. Jeho schopnost vést dialog s orchestrem – tu být v pozadí a nechat se inspirovat, tu předstoupit v plném zvuku a vést, je naprosto výjimečná. Poslední věta byla plná lehkosti, tanečních rytmů a málokdy slyšeného brahmsovského humoru a pozitivity. Nezbývá než obdivovat a klanět se před Ohlssonovou kreativitou, temperamentem, dynamickým odstupňováním a celkovou nuancí jeho artikulace. Brahms v jeho podání byl živým organismem, svou majestátností a přímostí měl naprosto konkrétní a přesvědčivou podobu, o ryzosti a čistotě interpretace nemluvě.
Jeho výkon byl mimořádným hudebním zážitkem, který ukončil přídavkem v podobě Brahmsova Capriccia g moll op. 116.
Hodnocení autora recenze:
Igor Stravinskij a Nikolaj Rimskij-Korsakov – 65 %
Johannes Brahms – 100 %
Garrick Ohlsson & Brahms
Garrick Ohlsson (klavír)
Dirigent: Petr Altrichter
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
8. a 9. listopadu 2017 Smetanova síň, Obecní dům Praha
(psáno z koncertu 9. 11. 2017)
program:
Igor Stravinskij: Pohřební píseň (česká premiéra)
Nikolaj Rimskij-Korsakov: Legenda o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii (svita z opery)
=přestávka=
Johannes Brahms: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur, op. 83
přídavek:
Johannes Brahms: Capriccio g moll op. 116
Autorem recenze je Libor Nováček mladší, klavírista a pedagog na Pražské konzervatoři a Universität für Musik und darstellende Kunst Graz, Rakousko
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
