Návraty na místo činu

  1. 1
  2. 2

Do Prahy přišel v roce 1947, měl stipendium od Britské rady. Hned první týden viděl v Národním divadle Káťu Kabanovou. Do konce života vzpomínal jako na neuvěřitelný zážitek na nádherné hluboké mollové akordy předehry, které zněly z orchestřiště… Změnilo to celý jeho život. A kdy začal s češtinou? Už když se chytal na stipendium. Se svou budoucí ženou chodili do školy, kde se učilo jen konverzací, bez gramatiky. Němčina nebyla v Praze po válce moc populární, jak tušil, tak se učil česky… Udržel si znalosti trvale. A přídechy na počátečních „p“ a „t“ i jeho anglicky neostré „r“ činily jeho češtinu roztomilou.

Česky trochu hovoří také muzikolog Graham Melville-Mason.

Graham Melville-Mason s manželkou (zdroj archiv autora)

Muž, víc než dvě desetiletí patřící nerozlučně k festivalu Pražské jaro, jehož se stal od roku 1990 poradcem a na jehož koncertech ho bylo možné donedávna každý rok potkávat. Letos tento vědec, publicista a organizátor hudebního života slaví pětaosmdesátiny. Po léta vedl Britskou Dvořákovu společnost pro českou a slovenskou hudbu, aby se pak stal jejím patronem a zůstal v ní i nadále činný. Do jejích řad patřil i dirigent Charles Mackerras. Ale Grahama znají rovněž pořadatelé koncertů a interpreti. Bylo v posledních desetiletích asi málo případů hostování českých sólistů, komorních souborů a dirigentů na britských ostrovech, kdy by právě on nenápadně nestál v pozadí.

Vše začalo už v šedesátých letech, kdy působil při mezinárodním hudebním festivalu v Edinburku a zažil tamní první hostování československých umělců. Zájem o českou hudební kulturu pokračoval a rozšiřoval se i v době, kdy byl zaměstnán v Londýně v BBC. Klíčové bylo stipendium, jež dostal od Churchillova fondu v roce 1975 k uskutečnění studijních cest. Od prvních okamžiků, kdy se dostal za železnou oponu, to byly především české a slovenské podněty, které ho plně zaujaly. Naplno se pak hlavní náplní jeho profesního i osobního života stala česká hudba po roce 1989, v penzi. Věnoval se tvorbě českých klasiků i hlavních soudobých tvůrců, s českými hudebníky navázal četná přátelství. A jak to bylo s češtinou? V Londýně měl za souseda Karla Janovického, exilového skladatele a novináře, který po léta vedl československou sekci BBC World Service. A jazykové znalosti si Graham prohluboval při společných procházkách, když Karel venčil psa.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat