Zapomenuté knižní poklady. Eve Ruggieri: Chopin

  1. 1
  2. 2
Dnes do třetice se v Zapomenutých knižních pokladech budeme věnovat zdánlivě „lehčímu“ čtení – citový život polského romantického „básníka klavíru“ nám přiblíží francouzská milovnice hudby Eve Ruggieri.
Fryderyk Chopin – autor Eugène Delacroix (zdroj commons.wikimedia.org)

Knihu Eve Ruggieri Chopin: Citový itinerář vydalo v roce 1997 v Praze Nakladatelství Iris ve spolupráci s Knižním klubem; autorem překladu je Pavel Černý. Než knihu otevřeme, pár slov k autorce:

Eve Ruggieri (zdroj YT)

Francouzka Eve Ruggieri (narozena 1939) pochází z rodiny profesionálních hudebníků a sama studovala hru na piano na konzervatoři v Nice. Na rozdíl od svých rodičů se však hudebnicí nestala a po celý život se věnuje práci v rozhlase a v televizi a také psaní knih – hudební tématiku ovšem neopustila, uváděla vlastní pořady o hudbě či interview se slavnými muzikanty, ve své knižní tvorbě se kromě Chopina zabývala například Mozartem, Marií Callas, Karajanem, Beethovenem či Pavarottim (i tato knížka Eve Ruggieri vyšla v českém překladu, v roce 1994 ji vydalo Nakladatelství Iris); podílí se také na organizování hudebních festivalů.

Ve své knížce o Chopinovi Eve Ruggieri velmi čtivou formou skicuje „citový itinerář“ nejvýznamnějšího polského skladatele a pianisty, což znamená, že se pokouší v Chopinově životě vysledovat důležité citové prožitky a vztahy, které měly určující vliv na jeho tvorbu. Neboli – jak se píše na záložce – můžeme spolu s ní „sledovat krok za krokem dráhu ‚černého slunka romantismu‘ – Frederika Chopina, geniálního a osamělého aristokrata ducha, který nepřestával snít o zlaté době svého dětství a celý život usilovně hledal ideální lásku“. Muzikologické rozbory Chopinových děl tedy v knize nenajdeme, zato se ale dozvíme, jak a za jakých okolností se skladby slavného Poláka rodily. Autorka při psaní vycházela ze Chopinovy korespondence, z literárně zachycených vzpomínek Chopinových blízkých a současníků (George Sand, Eugène Delacroix, Franz Liszt) a ze Chopinových životopisů (na konci knihy je uvedena bibliografie včetně užitečného přehledu knih vydaných v českém jazyce).

A teď jako vždy několik ukázek:

Fryderyk Chopin (zdroj commons.wikimedia.org)

Malý Fryderyk

„Dny i čtvrtletí plynuly v křídlech Saského paláce lehce a šťastně. Mikuláš Chopin už nehrál na flétnu, protože mu ji dvouletý Fryderyk rozbil, když si s ní hrál jako s holí. Rodina se však rozrostla o druhou dceru, Izabelu, a o dva roky později přišla ještě Emilie. Justyna o ně pečovala, a pokud měla čas, hrála na klavír s malým Fryderykem uvelebeným na kolenou. Zvuk nástroje dítě uchvátil, a tak začalo velmi brzy šmejdit ručkama po klávesnici […] Když mu byly čtyři, zdolával chlapec dík fenomenálnímu nadání veškeré technické obtíže hry na piano, které mu matka ukázala. Tak dobře a pozoruhodně, že se Justyna jedno krásného dne rozhodla svěřit svůj malý zázrak starému rodinnému příteli Vojtěchovi Živnému.

Třiašedesátiletý houslista původem z Čech, profesor hudby na Varšavském lyceu, byl pro dvě nejmladší děti Chopinových zdrojem oblíbené zábavy. Klátící se obr se špatně napudrovanou a nakřivo posazenou parukou, odhalující uši jako dva zelné listy, vzbuzoval pouhou svou přítomností – když přecházel dvůr s nosem o deset centimetrů vepředu či když otevřel ústa s jediným zubem, žlutým jako klávesa piana, – v obou čertících [Fryderykovi a jeho sestře Emilce] výbuchy nepotlačitelného bláznivého smíchu. […]

Živný si byl vědom nesmírného nadání svého žáka, který ho technicky předčil, jakmile usedl ke klavíru, a jal se tedy hlavně formovat chlapcův vkus. Mozart, Haydn a Bach. V tom neznal kompromis. Tak tak že Fryderykovi dovolil trochu improvizovat v tehdy velmi módním žánru, užívaném už Mozartem, Telemannem či Bachem – v polonéze, volném tanci v tříčtvrtečním taktu, na půl cesty mezi valčíkem a menuetem.“

 

První veřejné vystoupení

„A večer plynul jako ve snu! Stoupání po kamenném schodišti mezi pochodněmi lokajů bylo snem. Vstup do velkého salonu hučícího konverzací jako úl i dámy v pohádkových róbách a s mateřskými lichotkami byly snem. A jako sen vypadalo i kruhové uspořádání křesel, potažených sametem barvy královské modři se zlatými prýmky, kolem velkého intarzovaného klavíru, osvětleného svíčkami z křišťálových lustrů a svícnů.

Snový byl i pochod, na který Fryderyk v zajetí euforie z výšky svých osmi let – na sedátko mu museli dát dva polštářky – navázal Polonézou od knížete Michala Kleofase Oginského, následovanou jednou Mozartovou skladbou a hned nato Koncertem e moll od Vojtěcha Jírovce. Nakonec zazněla opět Polonéza. Tentokrát jeho vlastní skladba – Polonéza e moll…

Když Fryderyk slézal za mocného potlesku a ovací ze svého taburetu a zdravil přítomné prostou úklonou, byl velmi bledý. Jaké štěstí, že mohl v uslzeném pohledu své matky číst veškerou lásku, kterou k němu chovala…

Co se jim podle tvého názoru líbilo nejvíce? zeptala se ho o chvíli později. Sama to věděla. Byla si jistá, že do vytržení přivedl posluchače Pochod jejího geniálního synka! Když jí však Fryderyk políbil ruku a něžně a šibalsky odvětil: ‚Přece límec, maminko‘, zasypala ho polibky.

Nazítří se mohli lidé v novinách dočíst ve společenské rubrice o tomto výjimečném večírku, ‚že malý Chopin hrál na klavír. Je to osmileté dítě, o němž znalci prohlašují, že bude Mozartovým nástupcem‘. Tato poklona přesto nestoupla Fryderykovi do hlavy. Po matce zdědil skromnost a věnoval se už opět hrám se svými přáteli, otcovými pensionáři…“

 

Po smrti milované sestry Emilky

„Co dělat, aby zapomněl?

Pracovat. Pracovat bez oddechu. Mikuláš a Justyna zřídili pro svého drahého Fryderyka zvláštní pracovnu v mansardě jejich nového bytu. Po tajném schodišti, pak dveřmi, a už je ve svém útočišti, zařízeném všeho všudy fortepianem a psacím stolem. Police oblékárničky jou zavaleny a všude po zemi rozesety partitury naškrábané ve spěchu, v tvůrčí horečce dovolující zapomenout.

‚Napsal jsem několik excercisů,‘ sděluje svému drahému důvěrníku Tytovi. ‚Před Tebou bych je dobře zahrál.‘

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na