Zapomenuté knižní poklady. Štefan Margita, Michaela Zindelová: Bez omezení

  1. 1
  2. 2
V předešlém dílu našeho seriálu jsme si poněkud odlehčenou formou připomněli 333. narozeniny Johanna Sebastiana Bacha – četli jsme si ve fiktivním deníku jeho druhé manželky. Lehká, na čtení nijak příliš náročná – ovšem podnětná a zajímavá – četba nás čeká i dnes. Bez omezení se Štefanem Margitou.
Štefan Margita (zdroj stefanmargita.com / foto Lucie Robinson)

O Štefanu Margitovi (narozen 3. srpna 1956 v Košicích), tenoristovi slovenského původu, žijícím v Praze a vystupujícím na věhlasných operních scénách po celém světě, se na našem portále dočítáme poměrně často – nedávno třeba v souvislosti s novou inscenací Janáčkovy opery Z mrtvého domu v Covent Garden, kde ztvárnil Luku Kuzmiče (referovali jsme zde). Vedle Covent Garden vystupoval Štefan Margita také třeba v milánském Teatro alla Scala, v Metropolitní opeře v New Yorku, mnichovské Bayerische Staatsoper či v pařížském Théâtre du Châtelet, zpíval na Wiener Festwochen, bývá hostem na festivalech v Salcburku, Bregenzi a Edinburghu…Spolupracoval mimo jiné například s Claudiem Abbadem, Gerdem Albrechtem, Jiřím Bělohlávkem, Semjonem Byčkovem, Lambertem Gardellim, Seijim Ozawou, Sirem Simonem Rattlem, Sirem Charlesem Mackerrasem, Antoniem Pappanem a mnoha a mnoha dalšími… Koncertuje, nahrává, vystupuje v televizi.

Když mu bylo pětačtyřicet let, rozhodl se dát dohromady „knížku memoárů“, v níž se ohlédne za svou dosavadní kariérou. S převedením vzpomínek do literární podoby mu pomáhala novinářka a knižní autorka Michaela Zindelová, se kterou jsme se v seriálu o zapomenutých knižních pokladech už jednou setkali – na podzim jsme listovali v její knížce Sňatky s operou (najdete zde). Výsledek jejich práce spatřil světlo světa v roce 2001 – knížku s názvem Bez omezení (mimochodem název se netýká bohémského života, ale pochází z čínské věštecké metody I-ťing) vydalo dnes již neexistující pražské nakladatelství Hart. Druhé, přepracované a doplněné vydání pak vyšlo před čtyřmi lety.

V knize Bez omezení Štefan Margita provází čtenáře velmi otevřeně a upřímně svou životní cestou, vypráví o dětství, své rodině, studiích, o pěvecké kariéře, úspěších i neúspěších, bez zbytečné diplomacie popisuje své zážitky s lidmi, které na této cestě potkával – učiteli, dirigenty, pěveckými kolegy… – hodně prostoru věnuje také vztahu se ženou svého života. Kniha obsahuje bohatou fotografickou přílohu a rovněž rejstřík rolí a diskografii. Milovníkům opery a vážné hudby Margitovy memoáry nabízejí mnoho zajímavých nahlédnutí do zákulisí světa opery, pěvec nám ochotně ukáže, co se ukrývá za leskem a pozlátkem jevišť velkých operních domů… Pojďme si teď přečíst několik ukázek.

Štefan Margita (zdroj stefanmargita.com / foto Lucie Robinson)

Zkoušky na konzervatoř

„Dostavil jsem se na košickou konzervatoř v devět hodin a už na chodbě pěveckého oddělení jsem dostal záchvat smíchu. Odevšad z místností ke mně doléhaly školené hlasy, připadalo mi, jako by sopranistky neuvěřitelně řvaly. Prohodil jsem k mámě naštvaně: ‚No, snad si nemyslíš, že bych sem někdy chodil!‘ Potom mě zavolali do místnosti, kde na můj výkon čekala porota asi deseti pedagogů. Zeptali se mě, co budu zpívat. Odpověděl jsem stručně: ‚Išel Macek do Malacek‘, a oni na to, v jaké tónině. Řekl jsem popravdě, že je mi to jedno. Porota samozřejmě zůstala z mého výroku naprosto konsternovaná, potom ale klavírista hodil přece nějaký akord – nechali mě zpívat opravdu jen pár taktů a pak mě zastavili. Lídia Šomorjaiová se mě při následné poradě jediná zastala, prohlásila, že ten ‚výkon byl tak strašlivý, že to se mnou zkusí‘.“

 

Předzpívání v Met

„Během hostování mi zavolala agentura, oznámila mi, že pro mne zařídili předzpívání v Metropolitní opeře – datum bylo stanoveno na 13. ledna (třináctka je mým šťastným číslem). Nejdřív jsem moc nechtěl nabídku přijmout, přiznávám, že jsem se bál. Překonal jsem pocit bázně, koupil si letenku z Dallasu do New Yorku, na let, který trvá čtyři a půl hodiny. A pak jsem skutečně vstoupil do Mekky všech zpěváků, kde by kterýkoliv z nás dal všechno za to, aby se na jevišti mohl představit, třeba jen v malé roli. Dostal jsem návštěvnickou lepicí cedulku a šel jsem hloubkou chodeb dál, chtěl jsem si koupit vodu, a tak jsem hledal zdejší klub. První člověk, kterého jsem potkal, byl Plácido Domingo – viděl jsem ho několikrát v životě – uvítal mě velmi milým způsobem. Když se dozvěděl, že mám předzpívání, slíbil, že pokud mu to během zkoušky vyjde, přijde se podívat. A dodal, že mi drží palce, přiznávám, to setkání bylo pro mne povzbuzující. Uklidnilo mě. Vydal jsem se o patro výš, kde na dalším jevišti stál Pavarotti a zpíval Nápoj lásky. Stále mě pronásledovala jediná utkvělá otázka: vedle takových velikánů se mám postavit, tady mám předzpívat?

Moje agentura sem již dodala vše potřebné: zpěvák musí kromě curricula doložit deset kritik ze světových renomovaných hudebních časopisů, tři fotografie (civil, v kostýmu a celou postavu) a mít připravených pět árií. V hledišti si mě poslechl také Jonathan Frend, první zpívaná věc je vždy podle vlastního výběru, byl to milovaný Lenský. Samozřejmě, že tady okamžitě pochopili, že jsem slovanský tenor, a tak mě nezkoušeli z italského repertoáru, třeba z Arlésanky – chtěli slyšet Jenůfu – part z úplného závěru opery. Poděkovali mi a já jsem odletěl zpátky do Dallasu na představení. […] Agentura mě informovala, že moje předzpívání dopadlo velmi úspěšně.“

 

Třináctero lyrického tenora

„1. Tenor tenorovi nikdy nepomůže.

2. Na všechno si musíš přijít sám. Špička tenorového oboru je tak úzká, že v tenorovém ringu nevznikne nikdy přátelství, šéfové vás posílají pořád jako rivaly v aréně proti sobě… Tahle profese je ostatně určená jen pro nejlepší.

3. Když se otevře opona, nikdo ti nepomůže. Zpíváš jen sám za sebe. Umíš, nebo neumíš? Když ne, tak končíš.

4. Všechno chce práci a trpělivost, za její nedostatek se hořce a navždy platí…

5. Každá negativní pravda se bere jako útok, ne jako přátelské sdělení. Jiné je to od kolegyně nebo kolegy, kteří nemají stejný obor. To pak bývá mimořádně cenné.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář