Zapomenuté knižní poklady. Josef B. Pešek: František Škroup

  1. 1
  2. 2
V posledním týdnu se rozhořely vášnivé debaty kolem nově navrhované podoby naší státní hymny, která sklidila veskrze negativní ohlasy. Ústřední postavou našeho dnešního zapomenutého knižního pokladu (mimochodem nejstaršího, jaký jsme tu zatím měli) je autor písně „Kde domov můj?“ František Škroup.
František Škroup (zdroj cs.wikipedia.org)

Rozsahem nevelkou monografii (cca 120 stran) František Škroup, skladatel první původní české zpěvohry a národní naší hymny „Kde domov můj?“ vydalo Nakladatelství F. Šimáčka v Praze roku 1901 ke stému výročí narození Františka Škroupa. Napsal ji Josef B. Pešek (1878, Lochenice u Hradce Králové – 1958, Kostomlátky u Nymburka), středoškolský profesor a historik, autor nejrůznějších dějepisných učebnic (některé vyšly i v ruském jazyce) či monografií Republika Československá, Naše vzory – životem a dílem vzácných mužů a žen československého národa a dalších.

Jak je tato škroupovská monografie koncipována? To nám nejlépe vysvětlí sám autor:

„Hleděl jsem seznámiti čtenáře s životem, snahami a skladbami Škroupovými. Podávám též obsah jeho tří původních zpěvoher českých. Pramenem byla mně libreta sama, pak zprávy časopisecké, v nichž koluje nálada tehdejšího obecenstva. Nechal jsem zprávy tyto vyprávět o účinku té neb oné zpěvohry na obecenstvo v různých fázích vývoje našeho umění hudebního. Vodítkem byla mně velice pěkná úvaha prof. Hostinského v Osvětě z r. 1884 ‚František Škroup‘.“

Pešek při psaní spolupracoval také se Škroupovou dcerou Boženou, která mu poskytla důležitá data ke Škroupovu životopisu a rovněž jeho podobiznu.

Josef Pešek v knížce velmi zajímavě a podrobně – byť pochopitelně z hlediska dnešních čtenářů trochu „starobylým“ jazykem – líčí Škroupovu životní pouť. Monografie byla sepsána necelých čtyřicet let po Škroupově smrti (zemřel roku 1862 v Rotterdamu, kde tehdy působil jako kapelník v německé opeře), tudíž ještě byli naživu pamětníci i Škroupovi potomci, kteří tak autorovi škroupovské monografie mohli poskytnout mnohé detaily i své vzpomínky. Můžeme tedy z Peškovy knihy získat plastický obraz autora naší hymny i první české opery. Dále se v knížce poučíme o Škroupových zpěvohrách (Dráteník, Oldřich a Božena, Libušin sňatek), které Josef Pešek detailně rozebírá i s ukázkami textů a dobových kritik.

Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka – premiérová cedule (zdroj archiv)

Pojďme si nalistovat kapitolu XI, kde se píše o Fidlovačce – je to zajímavé čtení…

 

Jak se zrodila píseň Kde domov můj?

„Píseň tato byla psána v dnech listopadových r. 1834, kdy Slovák Samo Tomašík meškaje v Praze svou píseň ‚Hej, Slováci‘ psal. Tyl dodával Škroupovi rukopis textů, jež se měly komponovati po kusech, a jelikož píseň ta nalézala se v obraze posledním, dostaly se památné verše do rukou skladatelových teprve několik dní před prvním provozováním. Konečně tak mnoho zaměstnaný kapelník našel chvíli, v níž verše ty mohl uvésti v hudbu: v noci, když bděl při lůžku své nemocné choti. Škroup totiž roku 1831 pojal za choť slečnu Koudelkovou, dceru magistrátního rady, dobrou to pianistku; též jako ochotnice hrála na stavovském divadle. Když nedočkavý Tyl časně z rána dostavil se do bytu Škroupova v Myslíkově ulici čís. 187 v domě ‚u Bonů‘, poslal mu skladatel, jenže ještě ležel v posteli, červenou stužkou svázané listy, na nichž ‚Kde domov můj?‘ bylo napsáno, a vzkázal, že nikdo jiný nemá píseň tu zpívati než Strakatý. A tak se i stalo: výborný basista ten – později jeden z nejpopulárnějších umělců našich – převzal úlohu starého slepého houslisty Mareše, jenž píseň ‚Kde domov můj?‘ zpívati měl ve scéně předvádějící slavnost Fidlovačky v nuselském údolí. Strakatý první sloku přednesl v pozadí jeviště, uprostřed hemžícího se lidu, pak postoupiv do samého popředí zapěl sloku druhou, a obecenstvo bouří potlesku projevilo pochvalu svou.“

František Škroup: Kde domov můj? (zdroj cs.wikipedia.org)

 

Píseň se velice rychle rozšířila. Karel Strakatý ji zařazoval na svých koncertech (například několikrát v Mariánských Lázních). Všude sklízela ohromné úspěchy. Pešek cituje z tehdejšího tisku:

„Když ale výborného našeho Škroupa touhyplnou, srdcejemnou píseň ‚Kde domov můj?‘ dozpíval, povstala v sále mocná bouře potlesku, kteráž tak dlouho trvala, pokud ji p. Strakatý opětně přelíbeznými zvuky této písně a čarodějným prutem ukonejšiti se neodhodlal – načež zase čiré ticho nastalo. Veškeré obecenstvo bylo tak dojato a poslouchalo s takovou upjatostí, že se zdálo, jakoby všickni krajany byli a blazí citové lásky k vlasti v duších jejich se prýštili; a přece snad slovům těm jen nemnozí z ouplna, někteří, jako Rusové a Poláci, jichž se byl hojný počet sešel, jen s části porozuměli, a ostatní zhola nic. Ale píseň ta je tak lahodná, tak dojemná – p. Strakatý ji zpíval s takovým nadšením, že se zdálo, jako by celá duše jeho rozloučena jsouc v jeden blahozvuk v způsobě lehkooperutěných etherických andělíčků se rozletovala co nevinné miliskující holoubátko, ve stínu každého srdce, jež tu v sále bez citu nebylo, usedajíc. Neobyčejný dojem, jakého ten zpěv u tolikých a tak různorodých cizinců dovedl, nemůže než skladateli písně té, jakož i pěvci jejímu, k nemalé cti a slávě býti.“

 

Písnička se zalíbila všem, kdo ji v Mariánských Lázních slyšeli, a to včetně cizinců, „že nestačilo ji ani opisovati“, jak píše Pešek. Zaujala třeba ruskou kněžnu Krasovovou, která ji pak uvedla mezi nejvyšší vrstvy v Petrohradu. Jan Křtitel Píšek, český barytonista, jenž dlouho působil v Německu, ji zpíval ve frankfurtském salonu barona Rotschilda i v Londýně. Ve Smyrně si Kde domov můj? zpívali krejčovští tovaryši, čeští turisté prý v té době dokonce vyryli její text do egyptských pyramid…

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na