Noblesní narozeninové gala Štefana Margity

  1. 1
  2. 2
Galakoncertem ve Státní opeře oslavil své 65. narozeniny tenorista Štefan Margita. Svým vystoupením ovšem především obdaroval publikum, a dárkem oslavenci byl nadšený potlesk. Jak sám říká, pro sólistu nejkrásnější „melodie“, která byla kdy „napsaná“. I koncert potvrdil, proč patří Margita mezi sólisty, kteří mají vysoký kredit na těch nejprestižnějších zahraničních scénách včetně Metropolitní opery, londýnské Královské opery, milánské Scaly, mnichovské Státní opery, pařížské Národní opery, divadel v Chicagu, San Francisku, Madridu a mnoha dalších. Ostatně, kalendář se mu po covidovém kulturním lockdownu opět začíná plnit nejen sérií koncertů k jeho novému CD Na správné cestě s pop-šansonovému písněmi, které přímo pro něj složil Michal Kindl, ale i nabídkami z Washingtonské opery, ze San Francisca i londýnské Covent Garden, která ho oslovila pro roli Herodese ve Straussově Salome.

Štefan Margita - Galakoncert Štefan Margita 65, Státní opera 2021 (foto Serghei Gherciu)
Štefan Margita – Galakoncert Štefan Margita 65, Státní opera 2021 (foto Serghei Gherciu)

Takové mezinárodní postavení Štefan Margita nejen získal, ale hlavně udržel. Vždyť takto ve světě, pohříchu u nás jen tak málo, zpívá už více než pětatřicet let. Margita si především velmi uvážlivě volil a volí repertoár pro svůj typ hlasu i osobnosti, jak zdůraznil ve svém bilančním rozhovoru pro Opera Plus (zde). Nehnal se do Verdiho ani Pucciniho, ale zaměřil se především na Janáčka, který už mnoho desetiletí zažívá ve světě boom. U nás se v poslední době přímo v inscenaci prezentoval alespoň jako Luka Kuzmič v nastudování opery Z mrtvého domu dirigentem Robertem Jindrou v režii Daniela Špinara (premiéra 2015). S velkou intenzitou a nuancemi výrazu vyjádřil Luku alias Filku jako drsného suveréna a respektovaného i obávaného kápa vězeňské komunity, kterého ztráta mileneckého vztahu s Aljejou zdevastuje do opilecké trosky.

A je to bohužel už deset let, kdy v Její pastorkyni po plejádě zahraničních inscenací alespoň při dvou reprízách i českému publiku předvedl, jak sugestivní je jeho Laca, který se ze své zvláštní směsice plaché drsnosti „prožije“ k obětavé a odpouštějící lásce k Jenůfě. Přitom v roli Lacy si Margita doslova podmanil s renomovanými dirigenty (Jiří Kout, Seiji Ozawa, Dennis Roussel, Simon Rattle, Kirill Petrenko, Semjon Byčkov), diváky dlouhé řady světových scén včetně berlínské Deutsche Oper, festivalu v Glyndebourne, pařížského Théâtre du Châtelet nebo Bavorské státní opery. Nyní se ovšem můžeme těšit na jeho Tichona v připravované nové inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové v Národním divadle s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem a režisérem Calixtem Bieitem.

Štefan Margita - Galakoncert Štefan Margita 65, Státní opera 2021 (foto Serghei Gherciu)
Štefan Margita – Galakoncert Štefan Margita 65, Státní opera 2021 (foto Serghei Gherciu)

Další postavou, kterou si může Margita přidat ke svým profilovým, je Wagnerův Loge. Jeho zkušenosti s rolí utvářely produkce nejen v San Francisku, Mnichově, Amsterdamu, Chicagu, ale s Logem se prosadil i v Metropolitní opeře, kde v inscenaci Zlata Rýna Roberta Lepage zpívá zavěšený na laně na téměř kolmé stěně z pohyblivých lamel. U nás jsme ho jako Logeho mohli slyšet alespoň při koncertním uvedení první části Wagnerova Zlata Rýna pod taktovkou Andrease Sebastiana Weisera s orchestrem Státní opery ve Foru Karlín (2019). I zde přesvědčivě a s elegancí předvedl svou koncepci Logeho jako sympatického intrikána.

Jeho Loge, polobůh bez tíhy mocenských ambicí, využívá, či spíše zneužívá své nezávislosti i chytrosti, je si dobře vědom své nepostradatelnosti, dokáže se ve správnou chvíli vlichotit dokonce i nedůvěřivé Wotanově manželce Fricce, nepřátelského Albericha vydírá připomínáním svých zásluh, popichuje obry v jejich bratrovražedném boji kvůli pokladu a prstenu. Užívá si, když sám velký vládce bohů Wotan je odkázán na jeho radu, jak obrům zaplatit za stavbu majestátní Walhally. A s potutelným posměchem v závěru už jen zpovzdálí sleduje bohy, jak v bláhové představě své věčnosti vznešeně vstupují do hradu, aniž si jsou vědomi svého konce.

Vyzrálost propojení svého pěveckého a představitelského mistrovství Štefan Margita prezentoval na scéně Národního divadla především jako Kapitán Vere v Brittenově opeře Billy Budd v hudebním nastudování Christophera Warda a v režii Daniela Špinara (premiéra 2018). Tuto komplikovanou a kontroverzní postavu, která se vymyká ostatním, Margita vystihl jako moudrého muže s přirozenou autoritou, který si s trpkostí uvědomuje, že selhal. Věrohodně včetně měkké kantilény a znělých pian i příkrého výrazu v deklamaci tak zachytil rozpor mezi vyčtenými humanitními ideály a nesmlouvavou praxí života na válečné lodi s jemným náznakem balancování mezi Vereovou láskou otcovskou a fyzickou.

Adam Plachetka, Štefan Margita - Galakoncert Štefan Margita 65, Státní opera 2021 (foto Serghei Gherciu)
Adam Plachetka, Štefan Margita – Galakoncert Štefan Margita 65, Státní opera 2021 (foto Serghei Gherciu)

Na narozeninovém koncertu si mistrovství Margitových janáčkovských a wagnerovských domén, ve kterých dává svůj tvárný hlas plně do služeb mnohotvárného vyjádření obsahu zpívaného textu, mohli diváci vychutnat alespoň v klíčovém monologu Logeho ze Zlata Rýna Immer ist Undank Loges Lohn! V ní škodolibě vychytralý rádce boha Wotana vykládá o výsledku svého šmejdění, jak by šlo od obrů získat zpět krásnou Freiu jako zástavu za stavbu sídla bohů. A i na malé ploše závěrečné scény Její pastorkyně Odešli, jdi také, se mu podařilo vyjádřit hloubku katarze, v níž s Kateřinou Kněžíkovou směřovali jako Jenůfa a Laca po vzájemném odpouštění „za hodnějším životem“ naplnění láskou, „co Půnbůh s ní spokojen“.

Na počátky svého působení v Národním divadle v roce 1984 zavzpomínal Margita árií Lenského Kuda, kuda, vy udalilis a dojetí vyvolal také expresivitou své kantilény, s níž přednesl tklivý příběh o pastýři s nádhernou melodii È la solita storia del pastore z Cilèovy Arlézanky.

Štefan Margita, Kateřina Kněžíková, Elena Zhidková, Adam Plachetka - Galakoncert Štefan Margita 65, Státní opera 2021 (foto Serghei Gherciu)
Štefan Margita, Kateřina Kněžíková, Elena Zhidková, Adam Plachetka – Galakoncert Štefan Margita 65, Státní opera 2021 (foto Serghei Gherciu)

Margita ovšem na svém galakoncertu neprezentoval pouze sebe, ale moudře přizval své přátele, jak sám řekl, ty nejlepší, které obdivuje a které postupně vítal na vkusné scéně, využívající dekorací k inscenaci Traviaty: sopranistku Kateřinu Kněžíkovou, mezzosopranistku Elena Zhidkovou, s níž jako s Varvarou zpíval ve Scale Tichova v Kátě Kabanové, a basbarytonistu Adama Plachetku. A všichni dostali i sólovou příležitost. Kateřina Kněžíková se blýskla svým jásavým pohyblivým sopránem jako Donizettiho Norina ve výstupu Quel guardo, il cavaliere… So anchi’io la virtù magica z opery Don Pasquale, Adam Plachetka nadchl svým „parádním číslem“ – „upovídanou“ árií Largo al factorum, v níž se Rossiniho Figaro vytahuje svým nepostradatelným všeumělstvím, zdaleka ne jen lazebnickým.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3.7 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments