Nová Rusalka s Bělohlávkem má ve Vídni úspěch

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Výběr z ohlasů v zahraničním tisku

Rusalka – hudebně skvostná 
Dvořákova opera s výtečnou protagonistkou a mistrovským výkonem v orchestřišti

Už desetiletí se opera Antonína Dvořáka Rusalka ve Vídeňské státní opeře neobjevila, a v kompletní verzi ještě vůbec nikdy. Od neděle je v repertoáru divadla na Okružní třídě opět jednou produkce, pohádková jako dílo samo.

Režisér Sven-Eric Bechtolf vsadil (se scénografem Rolfem Glittenbergem) na poetickou sílu námětu o vodní víle, která se z lásky Princi stane ženou, pro jeho nevěru ho však nakonec zničí. Jsou zde četné citáty z filmů, do hloubky jdoucí interpretaci však v bezčasém prostředí nevidíme.

Velký úspěch premiéry spočíval především ve zvukově dokonalém, citlivém, dramaturgicky vypilovaně hrajícím orchestru Státní opery za řízení Jiřího Bělohlávka. A v Krasimiře Stoyanové jako přímo ideální Rusalce: její soprán má ten správný stříbrný lesk, truchlivou barvu, potřebnou průraznost a žádoucí precizní výšky. Günther Groissböck jako Vodník za ní nezaostává. Michael Schade je pro roli Prince málo hrdinný. Dobrá byla Janina Baechle jako mocná Ježibaba. Publikum hodně aplaudovalo, objevilo se několik námitek vůči režii.

(Der Kurier – 26. ledna 2014)***

Rusalka slavila premiéru

Bechtolf odkrývá ve Dvořákově zřídka hrané opeře symbolické děje
Příběh smutné nymfy je podle libreta nešťastný – a nešťastný je také příběh jejích vídeňských provedení. Po světové premiéře opery Antonína Dvořáka v roce 1901 to trvalo osmdesát šest let, než ji uvedla Státní opera. Teprve 26. ledna 2014 zde bylo toto metaforické dílo vůbec poprvé provedené v nezkrácené verzi – a byla to na celé čáře vítězná rehabilitace, odměněná ovacemi.

Po dvaadvaceti letech opět na jevišti Státní opery
Melancholické dílo, jehož poslední uvedení ve Státní opeře se uskutečnilo před dvaceti dvěma roky, se pojí s akcentem na českou operu, který naznačili Dominique Meyer a generální hudební ředitel Franz Welser-Möst už dílem Leoše Janáčka. Příběh nešťastné vodní víly Rusalky, která se zamiluje do Prince a s pomocí Ježibaby přijme lidskou podobu, je vykládána v inscenaci Sven-Erica Bechtolfa archetypicky jako sexuální probuzení mladé ženy bez spodní části těla, tedy bez ženských orgánů; touží po nich a také je získá – i se všemi vedlejšími efekty.

Hlavní představitelé jako centrální postavy
Bechtolf a jeho sehraný tým výtvarníků (Rolf a Marianne Glittenberg) se v rovině výkladu snů drží příjemně zpátky. Dekorace jsou prosté jakýchkoli pohádkových cetek. Drsná vodní říše s mytickými bytostmi je v navrstvení hracích prostor koncipována zároveň jako zvrácený domeček pro panenky, zbavený všech barev. Navzdory odhaleným falešným ňadrům přeje trojice žínek s Ježibabou lidem jedině smrt. Bechtolf sází na velkou freudovskou symboliku bez kuchyňské psychologie, ponechává ději ambivalentnost, což část publika neuvítala – zato diváci jednoznačně akceptovali výkon Krassimiry Stoyanové.
Zpěváci naprosto přesvědčili
Hlasově je Stoyanova bezpochyby ideální Rusalka s temným, a přesto stříbrným témbrem vysoké zvukové krásy. Herecky jednapadesátileté představitelce ale přece jen schází poslední kousíček charismatu, aby se dalo uvěřit, že se do ní Princ bezhlavě zamiloval. Její česká víla zůstává v olověné barvě scény příliš šedou myší.

Groissböck se při svém debutu ve Státní opeře zaskvěl
Pro Günthera Groissböcka se stala role Vodníka triumfem, vysloužil si ho při svém debutu ve Státní opeře ušlechtilým, naprosto jistým frázováním. Nepůsobil jako zelený starý pán s nadváhou, nýbrž jako směs Riff Raffa z Rocky Horror Picture Show a Legolase z Pána prstenů, dodal roli cosi ďábelského. Michael Schade by se svým jemným mozartovským tenorem v temném slovanském zvuku mohl zaniknout – dramaturgicky však se něžnější hlas hodí k roli fádního zkrachovance, jenž se stane obětí vlastních tužeb.

Bělohlávek vydobyl z orchestru Státní opery vrcholný výkon
K hudebnímu úspěchu přispěl v neposlední řadě také Jiří Bělohlávek. Při své osobní premiéře ve Státní opeře vedl český dirigent hudebníky srdcem a strhl je – nebál se ani vychutnat dlouhé pauzy. Dramaturgické protiklady byly plně vypracovány, dynamické kontrasty předvedeny obřadně a nikde nesplývaly v jednolitou glazuru. Pro sladké pohádkové tlachy zde není místo – tím inscenace uzavírá opět kruh.

(www.oe24.at – 27. ledna 2014)***

Dvořákova Rusalka ve Státní opeře

Po dlouhé době se vrací do repertoáru česká vodní víla. Nová inscenace Sven-Erica Bechtolfa se stala triumfem Krassimiry Stoyanové.

Sopranistka okouzlila publikum Dvořákovými melodiemi secesního belcanta. Každá fráze byla naplněná, silná výrazem a dnes téměř bezkonkurenční krásou. Osud nešťastné vodní žínky, která se zamiluje do Prince a s pomocí Ježibaby (Janina Baechle) přijme lidskou podobu, je v nové produkci Státní opery hudebně dojemná a výrazná. Také proto, že orchestr pod Jiřím Bělohlávkem hraje se srdcem, obezřetně, a přitom svádivě.

Michael Schade je v roli Prince na hranici možností svého lyrického hlasu, ve finále, jehož obávaná tessitura mu nečiní potíže, však dospívá k velké niternosti. Monice Bohinec se v Cizí kněžně podařilo temným hlasem s kovovým leskem vytvořit k Rusalce dostatečně atraktivní protiklad, aby dokázala Princi ve druhém dějství poplést hlavu.

Obdiv sklidil i Günther Groissböck, který Vodníkovo varování frázoval měkkým, smutně krásným, ušlechtilým basem. Ostatní role byly výtečně obsazeny, včetně živého a harmonického tria žínek (Valentina Nafornită, Lena Belkina a Ilseyar Khayrullova).

Stephanie Houtzeel jako Kuchtík padne za oběť lidožroutskému činu ve světě duchů, což je jedno z mála ujetí režie Sven-Erica Bechtolfa, který jinak příběh vypráví prostě a pouze v baletní vložce polonézy v druhém dějství se snaží ilustrovat ne právě vhodnými prostředky magicky nerozluštitelné metafory hudebně do největších hloubek zasahující pohádky. Jinak zůstane v nepoetickém prostoru výpravy Rolfa a Marianne Glittenbergových na publiku, aby si našlo v Rusalčiných tajemstvích to své: učinilo to s hlasitým aplausem. 

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Rusalka (Wiener Staatsoper 2014)

[Total: 14    Average: 4.2/5]

Související články


Napsat komentář