Ohlédnutí za operami Richarda Strausse v pražském Národním divadle

První poválečnou inscenaci Straussovy opery v Národním divadle – Elektru z roku 1961 – jsem ještě neviděl, ale opakovaně jsem shlédl všechny následující inscenace jeho oper: Růžového kavalíra z roku 1964, Salome z roku 1966, Arabellu z roku 1972, Ariadnu na Naxu z roku 1977 a Mlčenlivou ženu z roku 1987. Straussovy opery tehdy režíroval Karel Jernek, pouze Ariadnu na Naxu Václav Kašlík a Mlčenlivou ženu Ota Ševčík. Hudebně je nastudovali Jaroslav Krombholc (Elektra, Salome), Rudolf Vašata (Růžový kavalír, Arabella), Jiří Kout (Ariadna na Naxu) a Josef Chaloupka (Mlčenlivá žena).

Jednotlivé inscenace dosáhly také poměrně velkého počtu repríz. Nejvíc se hrál Růžový kavalír (53x), Salome (48x) a Arabella (37x). Mnohé výkony mám dodnes v paměti, například všechny tři představitelky Salome Alenu Míkovou, Libuši Prylovou a později Marii Kremerovou, vynikajícího Heroda Oldřicha Spisara, Herodiadu Ivany Mixové či Jochanaana Antonína Švorce nebo Rudolfa Jedličky. Nezapomenutelný byl v Arabelle také René Tuček jako Mandryka, v titulní roli Marcela Machotková, Jana Jonášová jako Aminta či Zerbinetta, Ivan Kusnjer jako Lazebník, Jan Markvart jako Henry nebo skvělý Dalibor Jedlička jako Sir Morosus v Mlčenlivé ženě.

Tehdejší šéfové opery sice nedeklarovali, že dovedou operu Národního divadla do evropské 1. ligy, ale pěstovali poměrně bohatý repertoár s mnoha reprízami jednotlivých titulů, obsazený pouze ze sólistů opery Národního divadla. Co znamená 1. evropská operní liga, jsem si uvědomil až v dubnu 1979, kdy v tehdejším Smetanově divadle hostovala Vídeňská státní opera se Straussovou Ariadnou na Naxu. Představení, které dirigoval dr. Karl Böhm a kde zpívala Edita Gruberová, Anna Tomowa-Sintow nebo Jess Thomas, bylo zkrátka dokonalé.

I po sametové revoluci došlo k několika uvedením Straussových oper. S výjimkou Růžového kavalíra v nastudování Jiřího Kouta a v režii Juraje Herze, který dosáhl 28 představení, se ostatní hrály pouze několikrát (Salome, Elektra). Státní opera Praha ovšem nastudovala v povedené inscenaci Straussovu Salome v roce 1992, v níž zazářila v titulní roli Gail Gilmore.

Již za Karla Kovařovice ovšem Straussovy opery, jako tehdejší žhavé novinky, byly uvedeny v Národním divadle. Nejprve 25. dubna 1910 Elektra (světovou premiéru měla 25. ledna 1909 v Drážďanech) a po ní Růžový kavalír 4. března 1911 (světovou premiéru měl 26. ledna 1911 v Drážďanech). Skláníme se před Karlem Kovařovicem, který za měsíc a několik dnů po světové premiéře uvedl Růžového kavalíra v Národním divadle, a ještě v českém překladu. Tehdy byla opera v Praze opravdu součástí evropské operní kultury.

Richard Strauss napsal celkem 15 oper, Národní divadlo jich za dobu své existence uvedlo pouhých sedm. Mezi těmi dosud neuvedenými jsou v Evropě pravidelně uváděné opery Žena bez stínu a Capriccio. Ale abychom nekončili toto zamyšlení nad Straussovými operami v Národním divadle tak pesimisticky (byť realisticky), sluší se poznamenat, že Opera Národního divadla ohlásila na 20. března 2022 premiéru opery Straussova mladšího současníka a kdysi velice oblíbeného skladatele Franze Schrekera Vzdálený zvuk. Půjde o první nastudování Schrekerovy opery v historii Národního divadla. Kéž by se v budoucnu dostalo i další dosud neuvedené opery 20. století, například Poulencovy Dialogy karmelitek, Bergovu Lulu a mnoho jiných.