Ohlédnutí za reprezentativní přehlídkou soutěže Musica Nova 2021

  1. 1
  2. 2
  3. 3

O čestné uznání v kategorii B se dělí v USA působící Portugal João Pedro Oliveira s kompozicí Singularity a Ital Simone Castellan se skladbou Mote. Obě skladby mají identické obsazení – cello a elektroniku. Ta je u druhého autora také současně live, nahrávka je záznamem živého představení a součástí skladby je rovněž autonomní videoprojekce. Singularity je čistě studiová nahrávka s fixní elektronickou složkou a exponuje fyzikální jev černé díry. Elektronická složka má velmi hudební a téměř nástrojový charakter, pracuje s melodickou linkou, používající určité výšky, organicky se integruje do hudební textury sólového cella. Skladba je původně určena pro šestikanálový poslech. V Mote je cello naopak prvotním iniciátorem impulzu k vytvoření elektronické odezvy. Cello používá nestandardní ladění a hráč se zabývá hlavně rezonancí různých částí hmatníku. Charismatický live vizuál performance umocňuje celkově mystickou atmosféru.

Koncert uzavírá hlavní oceněná kompozice v sekci české tvorby. Sounds from Nothing Michala Rataje, naznačují dle autorova programového vyjádření jakési nové směřování dosavadní tvorby. Sám skladbu definuje jako „postakusmatický hudební jazyk skládající se ze zvuků ticha, poezie Louise Glucka, terénní nahrávky šumavských lesů a rezonance staré kytary…jakási tichá prázdnota, předzvěst nového stylu“. Kytara je zde rozezněna elektrickým smyčcem a výsledný zvuk vytváří plochy podobné japonským meditativním obřadům, plné symboliky, čistoty a jednoty. Přírodní a velmi kontaktně nasnímané zvuky vznikající pohybem ve sněhu nebo křupání ledových ploten či zurčení vody, vnášejí syrový element. Syntetické zdroje a jejich postupná gradace zde naopak fungují jako transformátor a vodič obojího. Zajímavá práce s časem a oblouková forma s kulminující gradací před reminiscencí a zklidněním zde dokonale drží jednotu. Citlivá vizualizace vytvořena z fotografií a krátkých videí krajiny pod sněhem intenzivně umocňuje intimní klidnou atmosféru.

Tajemné České ucho

Druhý koncert festivalu ze dne 15. prosince 2021 prezentoval oceněná dílka nejmladší generace, v rámci přidruženého projektu České Ucho, a to ve dvou věkových kategoriích od devíti do třinácti a od čtrnácti do dvaceti let.

V každé kategorii získaly ocenění tři kompozice, nespecifikované v pořadí. Celkově můžeme vysledovat vzrůstající technickou úroveň, která není u dětské tvorby automaticky očekáváným vstupním artiklem, na rozdíl od dospělých profesionálů. Použité zvukové zdroje byly původní a vlastní. Celkový koncept skladeb, editační práce s akustickým spektrem, napětím, dynamikou, tempem a dalšími složkami byla na vysoké úrovni. Je však na místě také dodat, že všechny skladby vznikaly pod dohledem zkušeného lektora projektu, Jaroslava Raušera.

U mladší kategorie vyrazí dech vyjádření smutku z odchodu vlastní maminky teprve desetileté Elly Klímové s názvem Duše ve vesmíru pomocí stoupajících gradačních vln. Její o tři roky starší příbuzná Beáta Klímová disponuje proti případnému Strachu z temnot (název kompozice) modrým kamenem a s tématem odvážně bojuje kouzly v podobě jakýchsi proměnlivých ploch. Stejně Jáchym Jírovec (13) pak cíleně a nápaditě pracuje s jednou z nejoblíbenějších funkcí všech audio editorů – technikou reversu (zvuk zahraný pozpátku). Ve starší kategorii slyšíme projekce převážně mystických a science fiction příběhů. Co do pestrosti a kontrastu v rámci programového příběhu je nejzajímavější asi velmi tajemná a fantazijní Podmořská hladina od Alexandra Paze (14). Skladby zobrazující podsvětí – Doom Eternal od Milana Tučka (15) nebo naopak život na jiných planetách – Jejich svět od Martina Soukupa (16) jsou plné temných ploch a oplývají také výraznější rytmickou akcentací. Doprovodný vizuál je někde příliš ilustrativní, někdy sugestivní. Zde asi nechme na vkusu posluchače, vzhledem ke krátké stopáži, zda si poslechne a užije skladby i bez videa. Nicméně dětští posluchači video jistě ocení. Celkový charakter v této kategorii je velmi temný, můžeme jen hádat, zdali je to výsledek dopadu společenské situace posledních let…

Od klimatických a společenských problémů ke zvukovým vlnám

Třetí koncert představil dne 20. prosince 2021 díla dalších čtyř zahraničních finalistů a dvě skladby oceněné čestným uznáním v české sekci. What sleeps Beneath Elwella Kramera (USA), Sauti Felipe Otonda (Chile), Goodnight, Tin Hau Adama Stankovice (GB) i Unequal Forms Daniela Blinkhorna (AU) spojují terénní nahrávky iniciačních zvukových materiálů natočené na různých kontinentech a v různých přírodních prostředích. Jejich omamná atmosféra proniká i do stylu jejich elektronické odezvy a zpracování, třebaže každý pracuje jinou metodou a stylem a skladby deklarují odlišný programní charakter i technologii zpracování. Ve stejném pořadí výše uvedených kompozic tak můžeme vnímat dozvuky jezerní oblasti národního parku v americkém Michiganu, africké rytmy a zvuky z Keni, noční scény z pobřeží Hongkongu na pozadí dramatických politických událostí. Prostředí Královských botanických zahrad v australské Viktorii zase podtextově reflektuje problematiku klimatických změn. Poslední jmenovaná kompozice používá live elektronické procesy a můžeme si všimnout kontrastu i propojení art videa s jinou hudební performancí a psychologického působení zvuku, který se naše oči snaží napojit na zmíněné video.

Jako čerstvé osvěžení po velmi kompaktní a hutné tvorbě těchto zvukových cestovatelů pak působí krystalicky jemná, zvukově minimalistická a čistá EA kompozice Wavelenghts od mladé české skladatelky Soni Vetché, zabývající se působením vlnové délky v závislosti na čase. Skladba The Misty Morning Yuk Buk Barry Wana, kombinující živé nástroje, není už tak zvukově kompaktní a průzračná, identifikujeme zde poměrně snadno syrové samply hudebních nástrojů. Stále přítomná ambientní mystická mlha, která reálné nástroje obklopuje v různých zvukových proměnách, vyvolává mnoho programových asociací a dramaturgicky vyváženě uzavírá celý koncert.

Přes technologii k dokumentu a akusmatice

Závěrečný čtvrtý koncert festivalu 27. prosince 2021 pak uvedl skladby pouze českých finalistů. Úvodní skladba Sabat Michala Bartoše se pokouší evokovat mystickou atmosféru čarodějnického sletu. Použité zvuky varhan a smyčců jsou modifikovány vrstvením, filtrací a modulací pomocí softwarových oscilátorů. Jsou většinou propojeny v kontinuálně transformující se zvukovou hmotu. Skladba svou zvukovou podstatou a technickým zpracováním odkazuje k poměrně starší tradici sounddesignové estetiky. U této skladby může někomu vadit poměrně odvážná a možná až křiklavá abstraktní vizualizace.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3.8 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments