Raná – v pořadí druhá – opera Giacoma Pucciniho se u nás nikdy nehrála. Je obdivuhodné a pochopitelně záslužné, že se ji rozhodl uvést jeden z našich menších operních souborů, Divadlo F. X. Šaldy Liberec. Pravděpodobně málokdo v publiku libereckého i pražského Stavovského divadla viděl Edgara někdy na jevišti, mne nevyjímaje. Lze se však jen tázat, proč tomu tak je. Vina bývá obvykle svalována (pokolikáté už?) na chabé libreto, ale co nesmyslných zápletek jsme již na jevišti viděli! Příběh středověkého muže, jenž nežije zrovna příkladným životem a který se rozhoduje mezi nevinnou vesnickou dívkou Fidelií (sic!) a zkaženou nalezenkyní Tigranou není zrovna nejnepochopitelnější či nejbizarnější.
Edgar se rozhodne pro život v hříchu, pálí za sebou všechny mosty (doslova: zapálí vlastní dům) a utíká s Tigranou z rodné vesnice. Po čase však začne svého činu litovat a raději se dá k vojákům, aby své milence unikl. Při jedné z bitev je statečný kapitán Edgar zabit. Na jeho pohřbu se sejde celá vesnice. Jistý mnich odhalí Edgarovy hříchy, po několika dějových zvratech odhalí svou totožnost: je to Edgar, jenž chtěl vyzkoušet city obou žen a Tigrany zvlášť. Ta prohrála. Happy end se ale nekoná: Tigrana Fidelii probodne. Režisér ještě nechal Franka usmrtit Tigranu, čímž se Edgar dostal na standardní skóre mrtvol v opeře. Standardní ale rozhodně není Pucciniho hudba. Jeho budoucí styl se zatím jen ohlašuje, ale kolik je v opeře dramatické a vděčné hudby, která musí strhnout! Na relativně malé ploše je zde množství efektních árií, ansámblů, velkou silou se vyznačují sbory, každé dějství je uvedeno předehrou.
Režisér a ředitel libereckého divadla Martin Otava (rozhovor s ním nejen o Edgarovi jsme přinesli zde) ponechal děj opery ve středověku či raném novověku. Přihlásil se ale zároveň k „modernějšímu“, nepopisnému pojetí divadla: používá výrazně barevných světel, která ladí jednotlivé scény do několika základních barev a vytváří tak svěží a působivé obrazy. Jan Závarský pro něj navrhl jednoduchou scénu, pracující s několika prvky, které ale nesou zásadní významy: zborcené schodiště a nakloněný portál kostela symbolizují nalomenost hrdinova charakteru a jeho nejistotu, matná zrcadla po stranách tento dojem ještě podporují. Velmi vydařené jsou kostýmy Dany Svobodové, jež oblékly jak hlavní postavy, tak sbor, který zejména ve třetím aktu evokoval plátna vlámských mistrů (děj opery se odehrává ve Flandrech). Martinu Otavovi se v několika momentech podařilo rozehrát skutečné drama vášní, místy však postavy přece jen operně „posunčily“. Myslím, že postavě Tigreny uškodila stylizace do jakési „druhé Carmen“ (rudý šat, korzet a kozačky à la domina, kolena od sebe atd.). Pomalejší odkrývání její hříšnosti by mohlo být zajímavější, ale to už bych sklouzával k onomu „jak to měl režisér udělat“. Svůj názor na režii (nebo snad na režiséra?) dalo několik osob najevo hlasitým bučením při děkovačce, tentokrát z mého pohledu naprosto neoprávněně.
V Liberci se sešlo velmi silné obsazení, i když ke všem čtyřem hlavním postavám lze mít určité výhrady. Rafael Alvarez má ač Mexičan, pro Edgara vhodný „italský“ tenor, který ale zejména ve výškách dosti přepínal, což hlas ne vždy vydržel. Avšak třeba v árii ve třetím dějství podal obdivuhodný výkon. Také Lívia Obručnik Vénosová (Fidelia) na hlas někdy až zbytečně tlačí, což je škoda, protože je moc pěkný. Jako zatím studentka pražské HAMU na něm jistě ještě zapracuje. Hlas místy přepíná také Kateřina Jalovcová, jejíž mezzosoprán je sám o sobě dost velký. Podle mého názoru podala ve vysoké konkurenci nejlepší výkon. Obě dámy potěšily i oko. Frank Anatolije Orla má být Fideliin bratr, vzhledem a bohužel místy i hlasovým projevem připomínal jejího otce či děda. V průběhu představení na něm byla znát jistá únava, přesto si vybavuji dobrý výkon v úvodní árii. Vedlejší roli Gualtiera (tentokrát opravdového otce Franka a Fidelie, oblečeného nevím proč jako mnicha) ztvárnil spolehlivě Pavel Vančura. Vynikající výkon podal sbor (sbormistr Martin Veselý) a také orchestr pod vedením Martina Doubravského. Nějaké chybičky se samozřejmě našly, ale celkově šlo o výkon vysoce nadstandardní. Mile mne překvapila dynamická šíře jeho projevu i kvalita hráčských výkonů (např. se dařilo exponovaným žesťům).
Všechny složky libereckého divadla tak vdechly Puccinho opeře život a učinily z ní dramatické, napínavé a emotivní divadlo. Že jsem jím nebyl uchvácen jen já, potvrdil zatím nejdelší a nejbouřlivější potlesk festivalu. Troufám si tvrdit, že liberecký Edgar je kandidátem na jednu z festivalových cen.
Festival hudebního divadla Opera 2011
Giacomo Puccini
Edgar
Dirigent : Martin Doubravský
Režie: Martin Otava
Scéna: Ján Zavarský
Kostýmy: Dana Svobododá
Sbormistr: Martin Veselý
Sbor a orchestr opery Divadla FD. X. Šaldy Liberec
Premiéra 26. 2. 2010 v Šaldově divadle
Psáno z festivalové reprízy 10. března ve Stavovském divadle v Praze
Edgar – Rafael Alvarez
Gualtiero – Pavel Vančura
Frank – Anatolij Orel
Fidelia – Lívia Obručnik Vénosová
Tigrana: Kateřina Jalovcová
www.festival-opera.cz
www.saldovo-divadlo.cz
Na fotografiích Karla Kubáta: Kateřina Jalovcová, Anatolij Orel, Lívia Obručnik Vénosová a Pavel Vančura