Operní kukátko (20)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden od 14. do 20. prosince 2015. Magdalena Kožená jako těhotná Melisanda v Berlíně. Bludný Holanďan ve Frankfurtu. Candide v Mnichově. Cestiho Orontea v londýnské Wigmore Hall. Lullyho Pán z Prasečkova ve verzi Williama Christieho. Komorní Popelka slavné pěvkyně Viardot. Simone Kermes o Bachovi a o tom, co si obléci do Vánočního oratoria. Zemřela mezzosopranistka Stella Doufexis. Villazón zpívá italské písně. Christian Gerhaher v rozhovorech. Černý humor v opeře.

Operní kukátko

Pelleas a Melisanda s Berliner Philharmoniker
Sir Simon Rattle uvedl v poloscénické podobě v Berlíně s Berliner Philharmoniker operu Clauda Debussyho Pelleas a Melisanda. S operou slavný anglický dirigent slavil nejen velký úspěch na Salcburském festivalu roku 2006, ale také si ji vybral pro berlínský operní debut v roce 2008. Proslulý britský režisér Peter Sellars využil prostoru nové budovy Berlínských filharmoniků dokonale v pohybovém aranžmá, jež bylo základem pro příběh trpící Melisandy, ženy mezi dvěma muži. Režisér například připsal zajímavou akci, kdy žárlivý Golaud kopne těhotnou Melisandu do břicha a ta zřejmě umírá na následky tohoto zranění v temnotě, ve stejné temnotě, ze které přišla. Dirigentovi se podařilo soustředit pěvecký soubor nejvyšší kvality – titulní pár ztělesnili lyrický barytonista (který ovšem zvládá i některé basové party) Christian Gerhaher, který se dlouho specializoval spíše na komorní a písňovou tvorbu a nyní často s Rattlem spolupracuje, a dirigentova manželka, mezzosopranistka Magdalena Kožená, která má roli dokonale zažitou z několika předchozích scénických nastudování. Silný dojem zanechali i basbarytonista Gerald Finley jako Golaud, mezzosopranistka Bernarda Fink (Geneviéve) a basista Frank-Josef Selig (Arkel). Obsazení titulních rolí hlubšími lyrickými hlasy (běžně obsazované lyrickým sopránem a tenorem) přináší mimořádný zvukový požitek. Čtyři provedení se uskutečnila ve dnech 16., 17., 19. a 20. prosince 2015. Koncert 20. prosince byl přenášen také rozhlasem.

Claude Debussy: Pelleas a Melisanda - Magdalena Kožená (Mélisande) - Berliner Philharmoniker - Sir Simon Rattle (foto M. Rittershaus)
Claude Debussy: Pelleas a Melisanda – Magdalena Kožená (Mélisande) – Berliner Philharmoniker – sir Simon Rattle (foto M. Rittershaus)


Bludný Holanďan ve Frankfurtu

Úspěch sklízí po premiéře (29. listopadu 2015) inscenace Wagnerova Bludného Holanďana ve frankfurtské opeře v sérii prosincových představení. Premiéru dirigoval Bertrand de Billy (kterého vystřídá dirigentka Eun Sun Kim). Režie, která nehledá výstřelky, ale našla ducha Wagnerova libreta, je dílem Davida Bösche. Kritici svorně oceňují hudební nastudování, krásu orchestrálního zvuku i zvukomalebné efekty. Stejně tak chválí Wolfganga Kocha v titulní roli, jehož německá kritika označuje za ideálního představitele této role. Švédská sopranistka Erika Sunnegårdh ztvárňuje Sentu. Druhé obsazení tvoří James Rutherford a Amber Wagner. Svého prvního Erika vytvořil lyrický tenor Daniel Behle.

Richard Wagner: Bludný Holanďan - Wolfgang Koch (Holanďan), Erika Sunnegårdh (Senta), Daniel Behle (Erik) - Oper Frankfurt 2015 (foto Barbara Aumüller)
Richard Wagner: Bludný Holanďan – Wolfgang Koch (Holanďan), Erika Sunnegårdh (Senta), Daniel Behle (Erik) – Oper Frankfurt 2015 (foto Barbara Aumüller)


Candide v Mnichově

Druhá mnichovská operní scéna Theater am Gärtnerplatz uvedla v premiéře 17. prosince 2015 Candida Leonarda Bernsteina v původní broadwayské verzi jako dvouaktovou „comic operette“ ve dvou aktech z roku 1956. Hudebního nastudování se ujal Marco Comin. Režisérem a choreografem byl Adam Cooper, který se jako bývalý tanečník výrazně orientuje na muzikálovou produkci právě silně ovlivněnou americkým inscenačním stylem i stylem londýnského West-Endu, tedy londýnským muzikálovým centrem. V hlavních rolích Cornelia Zink nebo Csilla Csörvári (Cunegunde) a Gideon Poppe (Candide). Série představení trvá do počátku ledna 2016.

Leonard Bernstein Candide - Csilla Csövari (Cunegonde) a Juan Carlos Falcón (Don Issachar) - Gärtnerplatztheater Mnichov (foto Thomas Dashuber)
Leonard Bernstein: Candide – Csilla Csövari (Cunegonde) a Juan Carlos Falcón (Don Issachar) – Gärtnerplatztheater Mnichov (foto Thomas Dashuber)


William Christie a jeho verze Pána z Prasečkova
Slavný specialista na starou hudbu William Christie uvedl v divadle ve francouzském Caen vlastní verzi comédie-ballet (tedy zpívaného baletu) Jeana-Baptisty Lullyho Monsieur de Pourceaugnac (Pán z Prasečkova) na vděčný Molièrův text, jehož středobodem je věčný typ měšťáka, hodlajícího prorazit do „vyšší společnosti“. Herec a režisér pařížské Comédie-Française Clément Hervieu-Léger převedl děj do současnosti. Hudební složku nastudoval William Christie se svým souborem Les Arts Florissants. V sólových partech jako obvykle dal příležitost mladým všestranným umělcům – zpěvákům s hereckými schopnostmi. I pražské Národní divadlo, tedy jeho činoherní soubor, mělo tento titul až do včerejška, kdy se konala derniéra, v repertoáru. Bohužel představení režisérky Hany Burešové v konečném tvaru Lullyho hudbu využilo jen málo. Škoda, že režisérka nemohla inscenovat tvar zcela podle svých představ. Představení z Caen bude k vidění na turné po dalších nejen francouzských městech.

Jean-Baptista Lully: Monsieur de Pourceaugnac - Théâtre de Caen 2015 (foto FB Théâtre de Caen)
Jean-Baptista Lully: Monsieur de Pourceaugnac – Théâtre de Caen 2015 (foto FB Théâtre de Caen)


Orontea ve Wigmore Hall

Londýnská koncertní síň Wigmore Hall se nesoustředí jen na pěvecké recitály, které z ní činí metu všech zpěváků umělé písně, ale také příležitostně zařazuje koncertní provedení celých operních, oratorních nebo rozměrných kantátových děl, pokud to dovolí jejich nástrojové obsazení. 14. prosince tak zde zazněla koncertní verze opery LOrontea Antonia Cestiho z roku 1656. Milostná dvojitá zápletka doplněná o komické typy byla základem pro úspěšnost opery v celé druhé polovině sedmnáctého století. Pak opera zmizela zcela z povědomí, a partitura byla zkompletována až o více než tři sta let později. Původní premiéra se odehrála v dvorském divadle v Innsbrucku, a také novodobý festival staré hudby v Innsbrucku (naposledy vloni v srpnu) významně přispěl k jejímu vzkříšení, stejně jako nahrávka díla pod taktovkou Reného Jacobse z roku 1987. Fiktivní egyptskou královnu Oronteu, která se zamiluje do uprchlého malíře, vystupujícího pod cizí identitou, zpívala Anna Stéphany a jejího vyvoleného Jonathan McGover. Velký úspěch kromě sólistů sklidil soubor La Nuova Musica, řízený Davidem Batesem; potvrdil životnost této takřka „erotické“ komedie.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář