Operní kukátko (20)

  1. 1
  2. 2
  3. 3


Jiná Popelka v Lutychu

Operní soubor v belgickém Liège, tedy Lutychu, připravil elegantní lahůdku pro děti i dospělé. Nastudoval komorní, v podstatě salónní operu Cendrillon (Popelka), autorkou označenou jako operette, francouzské slavné pěvkyně Pauliny Viardot-Garciá (1821–1910), sestry proslulé Marie Malibran. Pauline Viardot-Garciá byla také skladatelsky a literárně činná, řada jejích děl byla provedena v jejím salónu, kde se scházeli umělci nejen z Paříže. Krátké jevištní dílo komponované pro sedm sólistů, malý sbor a klavírní doprovod, disponuje vtipným a ironickým libretem. Námětem je Perraultova oblíbená verze pohádky o Popelce, kterou komponovali úspěšně třeba také Rossini a Massenet. Opera byla provedena až v roce 1904 (kdy bylo umělkyni osmdesát tři let) a téhož roku byla i vydána tiskem. Není zcela jisté, kdy bylo dílo zkomponováno a kdo je autorem libreta. Odborná literatura dlouho spekulovala, zda autorem nebo spoluautorem libreta nebyl Ivan Turgeněv, přítel (a možná také milenec) Pauliny Viardot-García. Operu začal provázet širší zájem po koncertním provedení a následné nahrávce na labelu Opera Rara (2000). Série sedmi představení s premiérou 14. prosince, hraje se až do 6. ledna 2016.

Pauline Viardot-Garciá: Cendrillon - Opéra Royal de Wallonie 2015 (foto FB Opéra Royal de Wallonie)
Pauline Viardot-Garciá: Cendrillon – Opéra Royal de Wallonie 2015 (foto FB Opéra Royal de Wallonie)


Operní rozhovor týdne

Německá koloraturní sopranistka Simone Kermes o svém vystoupení v sopránovém sólu Bachova Vánočního oratoria. Extravagantní a temperamentní umělkyně se vrátila (zatím spíše jednorázově) k Bachovu dílu, k partu sopránového Anděla z uvedeného oratoria, které zpívala naposledy v mládí po vítězství v jedné z lokálních soutěží v Lipsku zaměřených na bachovskou interpretaci. Simone Kermes, jež zpívá koloraturní party v Händelových a Mozartových operách i nahrává četné virtuózní árie z italské tvorby osmnáctého století, nachází ke skladatelovu dílu zcela nový vztah, který souvisí s přehodnocením životních priorit. O bachovské interpretaci, o vášnivosti v jeho díle, o tom, co si zpěvačka obleče na nedělní koncert (20. prosince) v kostele v Gaststeigu, kde zpívala s mnichovským Bach-Chorem pod taktovkou Hansjörge Albrechta, který vedl specializovaný soubor Bachcollegium, mluví v rozhovoru zde .

Simone Kermes (foto Sandra Ludewig)
Simone Kermes (foto Sandra Ludewig)


Stella Doufexis odešla do operního nebe

Německo-řecká mezzosopranistka Stella Doufexis, která byla v posledním desetiletí především spojována se scénou Komische Oper v Berlíně, kde vytvořila několik zásadních rolí jako Carmen, Xerxes v Händelově stejnojmenné opeře nebo dvojroli Múza/Niklas v Hoffmannových povídkách, 15. prosince 2015 podlehla déletrvající nemoci. Pěvkyně byla představitelkou nové generace operních umělkyň, s všestrannou pěveckou, pohybovou a hereckou průpravou i půvabným zjevem. Vystupovala jak v rolích klasického repertoáru pro mezzosoprán (Händel, Mozart, Rossini, Kyrill Petrenko ji několikráte obsadil jako Oktaviána v Růžovém kavalíru), tak ve dvou operách svého manžela, německého skladatele Christiana Josta, mimo jiné také v titulní roli (!) jeho operní verze Hamleta. Pěvkyně, oblíbená diváky i kolegy, byla významnou tvůrčí osobností především v německy mluvících zemích, ale opakovaně a úspěšně vystupovala například také v Holandsku. V roce 2010 hostovala i v Praze, kde na koncertech FOK dvakrát provedla Sedm raných písní Albana Berga od taktovkou Jaca van Steena (naši tehdejší recenzi najdete zde). Mimo operní jeviště často účinkovala na koncertech, kde s oblibou zařazovala písňovou tvorbu Johannese Brahmse.

Stella Doufexis (foto codalario.com)
Stella Doufexis (foto codalario.com)


Nahrávka týdne

Rolando Villazón – Treasures of Bel Canto. Orchestra del Maggio Musicale Fiorentino, dirigent Marco Armiliato. Deutsche Gramophon 479 4959 (1 CD).

Rolando Villazón – Treasures of Bel Canto (CD)
Rolando Villazón – Treasures of Bel Canto (CD)

Výběr italských umělých písní – mezi autory najdeme Donizettiho, Rossiniho, Bellini a Verdiho. Vedle méně známých písní najdeme ovšem i sázky na jistotu, jako Rossiniho La Danza nebo Bellinoho Vaga luna. Temperamentní pěvec bezesporu střídá obdivuhodně výrazové kontrasty jednotlivých opusů, ale nahrávka je zajímavým důkazem momentálního stavu hlasu slavného tenora, ve kterém výšky znějí bez větší námahy, ale hloubky občas trpí neznělostí. Přesto zcela určitě CD bude úspěšným vánočním artiklem a Rolando Villazón tak jde ve stopách jiných slavných operních tenorů minulosti, kteří nahráli obdobné výběry italských efektních písní. Zpěváka doprovází festivalový orchestr z Florencie řízený Villazónovým přítelem Markem Armiliatem.

Rolando Villazón (foto Monika Hoefler)
Rolando Villazón (foto Monika Hoefler)


Kniha týdne

Christian Gerhaher – Halb Worte sind’s, halb Melodie. Gespräche mit Vera Baur (Napůl jsou to slova, napůl melodie. Rozhovory s Verou Baur). Verlag Henschel Bärenreiter, 2015. 176 stran. Německý pěvec, který právě v těchto dnech exceluje v poloscénickém provedení Debussyho opery Pelleas a Melisanda v Berlíně (viz výše), vydal nedávno soubor rozhovorů s novinářskou a kulturní publicistkou Verou Baur. Rozhovory nejen sledují celou jeho kariéru, krátké angažmá ve Würzburgu, salcburský triumf v roli Papagena v roce 2006 a především dlouholetou dráhu interpreta písní, specializovaného na německou umělou píseň, ale i práci na roli Wolframa, která je považována za jeho stěžejní. Témata rozhovorů ale sledují i vztahy operního pěvce k moderní opeře, režisérům, režijním projektům moderního divadla i jeho odmítání kompromisů v umělecké tvorbě a odpor k podbízivosti, která k opeře podle jeho názoru prostě nepatří. Kniha obsahuje i pasáže kritiky nevzdělaných politiků, kteří nechápou skutečné potřeby kulturní politiky a jejího financování. Inteligentní kniha, formálně i obsahově velmi vzdálená obvyklým „vzpomínkovým“ titulům operních pěvců.

Halb Worte sind’s, halb Melodie. Gespräche mit Vera Baur (Napůl jsou to slova, napůl melodie. Rozhovory s Verou Baur) (přebal knihy)
Halb Worte sind’s, halb Melodie. Gespräche mit Vera Baur (Napůl jsou to slova, napůl melodie. Rozhovory s Verou Baur) (přebal knihy)


Černý humor v opeře

Jistá italská sopranistka, v pozdějším období velmi úspěšná v Metropolitní opeře, si na této scéně velmi přála vystoupit jako Lady Macbeth ve Verdiho opeře. Podařilo se jí tento titul prosadit do repertoáru a inscenaci po úspěšné premiéře považovala prostě za „svou“. Vzhledem k dalším závazkům musela ale některé reprízy v další sezoně přepustit jiné zpěvačce – americké mezzosopranistce také na vrcholu kariéry. To ovšem nesla temperamentní Italka dosti nelibě. Jednoho večera, kdy italská diva hostovala v Chicagu, byl v Metropolitní opeře na programu Macbeth právě s americkou pěvkyní. Bohužel v prvé pauze opery skočil z nejvyšší galerie do hlediště pomatený sebevrah a na místě se zabil (což se v dějinách Met stalo již několikráte). Protože v ten okamžik bylo v hledišti jen minimum diváků, podařilo se bez větší pozornosti odklidit tělo a po prodloužení pauzy v představení pokračovat. Incident ale neunikl pozornosti amerických médií. Italská diva poslouchala zprávy ve své chicagské šatně během operní přestávky, a když slyšela tuto čerstvou tragickou zprávu, otočila se na manažera s otázkou, zda zpívala dotyčná americká mezzosopranistka – A to zpívala v mém Macbethovi? Po kladné odpovědi reagovala slovy Přece tak strašná být nemohla

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat