Operní panorama Heleny Havlíkové (102)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 31. prosince 2012 do 6. ledna 2013
– Festival Opera 2013 
     – Odkud je olomoucká Lucia?
     – Chabý lov v Opavě
     – Na festivalu nejlepší z plzeňských Giocond
– Trója znovu dobytá – škrtat a škrtat
– Verdi + Orff = exkluzívní, elitní, nesmrtelný, monumentální…???
– Inspirace na dny příští
***

Festival Opera 2013

Už po jedenácté se – v období od 3. ledna do 3. února – sjíždějí do Prahy na scény Národního divadla operní soubory z celé republiky, aby se představily na bienále Opera. Programová linie tohoto festivalu je dána rozhodnutím ředitelů a šéfů jednotlivých souborů – ti určili, kterou ze svých produkcí se chtějí v takto bezprostřední konfrontaci jednotlivých divadel pochlubit. Program čtrnácti večerů této reprezentativní přehlídky českého operního divadelnictví tak opět nabízí nejen dramaturgicky široké spektrum inscenací, ale i pestrou paletu inscenačních přístupů.

V souvislostech rozbouřených diskusí nad slučováním operních divadel v Praze, petice za důstojné financování regionálních divadel i v konkurenci operních přenosů z renomovaných světových operních domů může i taková přehlídka přinést odpovědi na otázky, nakolik mají investice do kultury smysl.
***

Odkud je olomoucká Lucia?

Lucia di Lammermoor patří k oněm typicky „rizikovým“ operám, které bez zdatného dramatického koloraturního sopránu (ale i tenoru a barytonu, stejně jako schopného sboru) postrádají smysl. Její síla je v bohatě rozvinutých virtuózních melodiích, které dávají vyniknout jemným nuancím pěveckého výrazu italského belcanta s jeho efektní melodikou, která má zakrýt z dnešního pohledu přece jen chatrnou dramatickou kostru zjednodušeného románu Waltera Scotta o tragickém osudu milenců ze znepřátelených rodů Skotska 16. století i občasnou letmost Donizettiho hudby.

Při těchto nárocích i handicapech díla zní téměř neuvěřitelně, že právě Lucia se stala v 90. letech významnou, ba profilovou inscenací hned několika našich operních souborů. Nejprve Národní divadlo začalo obsazením Věnceslavy Freiberger-Hrubé prorážet skleníkovou uzavřenost našich sólistických ansámblů, olomoucká i brněnská konvenční inscenace zazářila díky brilantnímu výkonu Márie Tkadlčíkové, libereckému souboru se podařilo kašírovanost překlenout jímavostí. Ale především plzeňská Lucie režisérky Niny Vangeli s velkou divadelní fantazií jemně a napínavě oscilovala na křehké hraně mezi dramatickým patosem ponuré tragédie a ironickým odstupem od krvavé rytírny, mezi divadelní sugescí, hrou na divadlo plnou scénických „zázraků“ a jejím komentováním.

Ve Státní opeře v roce 2004 to byla především Simona Houda-Šaturová, která vložila cennou stylovou čistotu se zvládnutím jemných výrazových fines i technických nároků belcanta naplněných odstupňováním akcentů a frázování, měkkou zpěvností a intenzitou lyrického projevu, takže její Lucie byla křehkou, až éterickou bytostí tak snadno zranitelné nevinnosti. Marina Vyskvorkina přidala barevnost a objem i větší dramatičnost.

Moravské divadlo Olomouc docela zariskovalo, když do programu, který se pochopitelně utváří s předstihem, zařadilo svou těsně předvánoční premiéru Donizettiho Lucie z Lammermooru. Důvěra šéfa olomoucké opery a zároveň dirigenta této inscenace Miloslava Oswalda především v sólisty, ale i sbor, kteří jsou pro Donizettiho operní styl klíčoví, byla ovšem opodstatněná. Oswald zkáznil orchestr do role intonačně zvládnutého a v souhře stmeleného doprovazeče. Koloraturní sopranistka Olga Jelínková využila příležitost, aby v mimořádně obtížném partu v souladu se svým dosavadním lyričtějším založením vytvořila Lucii jako křehkou, jemnou, milující bytost v sevření konvencí i rodové nenávisti. Energicky tyranského a intrikánského bratra Enrica vystihl slovenský barytonista Filip Tůma a tenorista Rafael Alvarez dodal Luciinu tajnému milenci Edgarovi hlavně svůj kantabilní tenor, s nímž dokáže dynamicky pracovat lépe od piana po mezzoforte, zatímco dramaticky vypjaté části mu ve fortissimo znějí se zbytečnou zvukově ne zcela příjemnou forzí.

Výtvarný rámec dala olomoucké inscenaci potemnělá a kouřovou mlhou zahalená „gotická“ scéna Jána Zavarského, která navodila pocit chladu, nedůvěry, odcizení, ohrožení. Díky své členitosti sice jednoduše propojila všechna prostředí, kde se opera odehrává (lesy, park a zámek Ravenswood, zřícenina Edgarovy věže, hřbitov), divácké orientaci v ději však příliš nepřispěla, zejména když se Edgar, úhlavní nepřítel rodu Ashtonů, jen tak potlouká po nádvoří jejich hradu, střeženém lehce zdecimovanou četou vojáků. K projasnění situací a vztahů nepomohly ani kostýmy Aleše Valáška, snad s výjimkou dámských šatů Lucie a její přítelkyně Alisy, které při troše fantazie navazovaly dobu, v níž se příběh ze Skotska 16. století odehrává. Ostatní působily v prostředí gotického hradu až komicky: muži měli operetní uniformy s legračními epoletami, „Skotsko“ bylo zastoupeno kostkovanými šálami, šerpami a součástmi oděvů, které by ve Skotsku jistě budily veselí. A lord Ashton ve verzi „po domácku“ chodil v jakýchsi dupačkách s jägerovským trikem – na skotském hradu je nesporně zima. Aby však zdůraznil svou odhodlanou mužnost a vypracovanost bicepsů, měl model pouze s krátkými rukávy. Sbor byl oblečen do vojenských uniforem snad z první světové, na hlavách vojenské lodičky; takto postrojeny a navíc opatřeny vousy a kníry byly i dámy sboru a poněkud tak připomínaly Kaddáfího ženskou ochranku. Režisér Martin Otava přesunul děj z 16. století někam jinam – těžko říci, do jaké doby a proč. Nad rámec základního nastolení vztahů, které vyplývají z pochmurného příběhu mocenských intrik a rodové nenávisti, proti nimž je láska bezmocná, se tím nikam nedostal. A Donizettiho romantické hudební drama lásky zničené nenávistí a prospěchářstvím okolí, v němž jsou podstatné virtuózní party vrcholného belcanta, spíše rozmělnil.

I přesto olomoucká opera zahajovacím festivalovým představením nastavila laťku dalším produkcím vysoko úrovní hudebního nastudování i obsazením.

Hodnocení autorky: 75 %
***

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: Lucia di Lammermoor (MD Olomouc)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Bizet: Lovci perel (SD Opava)

[Celkem: 14    Průměr: 2.1/5]

Vaše hodnocení - Ponchielli: La Gioconda (DJKT Plzeň)

[Celkem: 1    Průměr: 3/5]

Vaše hodnocení - Berlioz: Les Troyens (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Verdi & Orff (Kongresový palác Praha 2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (2) “Operní panorama Heleny Havlíkové (102)

  1. K recenzi Trojanů z MET bych chtěl pouze doplnit, že Deborah Voigt není a nikdy nebyla „zkušená mezzosopranistka“, jak uvádí paní Havlíková. V posledních letech ji s ohledem na její repertoár (zejména Wagner, Strauss a Puccini) asi nelépe vystihuje označení dramatický soprán…

Napsat komentář