Operní panorama Heleny Havlíkové (104)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 14. do 20. ledna 2013
 – Festival Opera 2013
   – Festivalová La Wally z Ostravy
   – Budějovický Rigoletto ve svěrací kazajce osudu
 – Tradičně tradiční Bohéma z Královské opery
 – Dvě královny z Met
 – Inspirace na dny příští
***

Festivalová La Wally

Ostravská opera se ze své široké nabídky zajímavých titulů rozhodla přijet na festival s La Wally. Recenzi ostravské premiéry La Wally s téměř stejným obsazením jsme přinesli v jednom z předchozích Operních panoramat (25.9.2012 – najdete zde).

Wally je poslední opera italského skladatele 2. poloviny 19. století – Alfreda Catalaniho, Pucciniho současníka a ctitele Richarda Wagnera. Tato opera s dramatickým příběhem milostného čtyřúhelníku z tyrolských Alp, kde vedle poryvů lidských emocí hrají podstatnou roli i živly přírodní, se dnes se prakticky nehraje. V povědomí se udržuje díky jedné árii hlavní hrdinky. Tu má už dlouho na repertoáru Eva Urbanová, která dostala díky vynalézavé ostravské dramaturgii příležitost ztvárnit celou roli této hrdé, nešťastně zamilované i milované statkářky. Velice náročný part se Urbanové dařilo suverénně naplnit tam, kde ve střední sopránové poloze ve forte vyjadřovala hrdou, k sobě i k druhým přísnou ženu, která se brání milostným citům. Vyšší polohy jí ale i při festivalovém představení zněly ostřeji. Dokázala ovšem více nuancovat dynamické přechody a plastičtěji vyjádřit emoční vrstvy – jakkoli dějové zvraty jsou hodně příkré a v operní „zkratce“ nevěrohodné. Udatného lovce, do kterého je Wally dlouho tak beznadějně zamilovaná, na festivalu vytvořil Gianluca Zampieri, který má pro tuto roli dostatečně hutný dramatický tenor. A opět především barvou svého barytonu upoutal Svatopluk Sem jako beznadějně zamilovaný muž, ochotný pro lásku k Wally i vraždit.

Dirigent Robert Jindra v souladu s veristickým stylem akcentoval především hutnost a dramatičnost Catalaniho partitury a orchestr hrál s velkou energií. Nicméně až naivně popisná režie Václava Klemense i nešťastný výpadek titulkovacího zařízení v druhé polovině festivalového představení, který vadil tím spíše, že jde o neznámou operu, zapříčinily, že ani festivalové představení nevyznělo jednoznačně přesvědčivě. To však nic nemění na tom, že za příležitost poznat celou tuto Catalaniho operu zaslouží ostravský operní soubor ocenění.
Hodnocení autorky: 75 %
***

Budějovický Rigoletto ve svěrací kazajce osudu

Druhou půli festivalu Opera 2013 zahájilo Jihočeské divadlo z Českých Budějovic Rigolettem Guiseppe Verdiho – inscenací původně uváděnou před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově s několika koňmi, drožkami, ba i psem, jehož mohutný štěkot a neochotu spolupracovat musel zvládat Sparafucile. Rokoková Bellarie se hodila pro Gildin pokojíček. (viz Operní panorama ze 7. 8. 2012 – najdete zde). Nicméně i v interiérové verzi se zkušené režisérce Janě Kališové podařilo rozehrát Verdiho slavnou operu jako silný příběh šaška mocných, kterého dostihnou boží mlýny osudu. „Stačila“ jí k tomu jednoduchá scéna Jany Zbořilové s pojízdnými kovovými konstrukcemi schodů, molem a konstrukcemi na bocích a v pozadí jeviště potažených průsvitným materiálem.

Především Jana Šrejma Kačírková patří k nejtalentovanějším zpěvačkám mladé generace a její Gilda byla pěveckým i hereckým zážitkem – půvabná slečna v bílých šatech a růžové mašli, vzdorovitě trucovitá, když musí poslouchat otcovské kázání, a naivně zamilovaná. Podobně i Alexandr Beň dodal ironickému šaškovi i nešťastnému otci Rigolettovi velkou dramatickou energii – výkon hodný prken Národního divadla. Třebaže korejský tenorista Kisun Kim působil zpočátku jako Vévoda pěvecky nejistě, v průběhu večera přesvědčil, že má suverénní výšky – a naopak Jevhen Šokalo jako Sparafucile uplatnil své pověstné hloubky. Režisérka Kališová zvýraznila roli Gildiny společnice Giovanny, kterou Dagmar Volfová přesně vystihla jako mazanou kuplířku, chtivě počítající vévodovy bankovky. Kališové vyšlo finále, kdy Rigoletto vítězoslavně zabodává dýku do těla, o němž se domnívá, že je vévodovo, ve chvíli, kdy zazní vévodova rozverná písnička a Rigoletto zjišťuje, že vlastní rukou vraždí svou milovanou dceru, dceru, která se mu zjeví už jako duch, aby jeho zoufalství učinila nesnesitelným – a postavila jeho pomstu do mrazivých souvislostí chyb, kterých se bezstarostně dopouštíme. Rigoletto končí ve stejné pozici jako na začátku – na kolenou s hlavou skloněnou k zemi. V tomto ohledu byl Kališové výklad přesný a pěvecky i herecky je budějovický Rigoletto inscenací, která – v byť nesoutěžním festivalu – má šanci zamíchat polem vítězů.

Slabinou festivalového představení ale bylo podobně jako v Krumlově hudební nastudování. Tempa dirigenta (a hudebního ředitele budějovického divadla) Maria De Rose sólistům a souhře nepomáhala.
Hodnocení autorky: 75 %
***

Tradičně tradiční Bohéma z Královské opery

Královská opera znovu oprášila velice tradiční inscenaci Johna Copleye z roku 1974, diváky  zjevně milovanou. Ostatně i u nás už byla v roce 2010 k vidění – s jiným obsazením  – v rámci projektu  přenosů  CineMaestro, který se zaměřoval výhradně na londýnskou Královskou operu (viz Operní panorama z 12.10.2010 – najdete zde). Původně ohlášený Rolando Villazón, kterého diváci v kinech mohli vidět během přestávek v rozsáhlých záběrech ze zkoušek, nakonec pro nemoc odřekl – k lítosti mnoha fanoušků, kteří se na svého tenorového „idola“ velice těšili a v twitterové diskusi, k níž jsou při přenosech diváci vyzývání, se někteří s jeho „záskokem“ nemohli smířit. Je fakt, že ukrajinský tenorista Dmitrij Popov je zcela jiného naturelu – představitelského i pěveckého. Jeho básník není žádný eruptivní lamač srdcí, ale spíše nesmělý „ňouma“ ovšem s lahodným oblým, vláčně kantabilním tenorem. Mimi, také spíše cudně zdrženlivou, výborně zpívala Maija Kovalevska a extrovertně koketní Musettu Stefanii Dovhan. Diváci, kteří dávají přednost tradičnímu inscenování opery, byli jistě i díky dynamickému hudebnímu provedení pod taktovkou Marka Eldera spokojeni.

Hodnocení autorky: 85 %
***

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Catalani: La Wally (NDM Ostrava)

[Celkem: 1    Průměr: 2/5]

Vaše hodnocení - Verdi: Rigoletto (JD České Budějovice)

[Celkem: 3    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Puccini: La bohème (ROH Londýn)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Donizetti: Maria Stuarda (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (4) “Operní panorama Heleny Havlíkové (104)

  1. V neděli jsem měla možnost (spolu s dalšími diváky) prožít opravdový hudební svátek – představení Rigoletta českobudějovické opery mi nabídlo nečekaný zážitek, stal se ten zázrak, kvůli kterému milovníci opery do divadla chodí – od prvního výstupu pana Beňa nás proud hudby unášel bezpečně, krásné hlasy, vynikající výkony VŠECH (paní Šrejma Kačírková byla božská,zpěvem i projevem, pan Beň také – lidé jim aplaudovali, volali; pan Kim se rozezpíval a ve třetím jednání oslnil bezchybným výkonem a čistými výškami); když jsem ve třetím jednání poslouchala známý kvartet, úplně mě mrazilo, bylo to dokonalé!. Diváci šli s představením, na konci opravdu bouřlivě aplaudovali,nikdo nemizel do šaten, a to nebývá v ND zvykem. Děkuji opernímu domu z Českých Budějovic za tento nezapomenutelný večer, šla jsem domů jak na křídlech…
    Viděla jsem kromě Nabucca všechna představení v rámci tohoto festivalu a podle mne byl Rigoletto nejlepší, bylo to vyvrcholení festivalu.

  2. Představení La Wally bylo velice zajímavé především díky znamenitým výkonům orchestru pod vedením Roberta Jindry a sboru, který zněl velice svěže a s chutí rozehrávaval situace na scéně. Z pěveckých výkonů jednoznačně dominoval Svatopluk Sem, který ovládá svůj výjimečný hlasový fond s nadhledem.Je s podivem, že tento pěvec není stálým členem naší první scény, neboť lze jen málokdy slyšet tak kvalitní výkon na scénách Národního divadla.Bohužel představitelka hlavní role zklamala nezvládnutými okrajovými tóny, a to hned ve slavné árii v prvním dějství.Zjevné přetěžování střední polohy vedlo pak k dalším problémům a v závěru k absenci výšek.Z pozice předních řad v přízemí hlediště bylo zřetelně slyšet několikeré defekty a nikoli pouze ostré tóny. Slyšitelné vady byly bohužel velkým mínusem cekého výkonu, jinak jistě velice zkušeného, avšak bohužel ani typově představitelka neodpovídá současnému názoru na obsazování rolí.

  3. Bohužel i já musím potvrdit názory výše. Nechci hodnotit inscenaci opery, která jevila provinční charakter, ale je všem jasné, že tyto operní instituce nemohou ze svých rozpočtů dělat nákladná provedení. Ani já nebudu zastírat, že na La Wally mě přilákalo především jméno Evy Urbanové. Její střední poloha hlasu byla dobrá (i když i tady jsem očekával o trochu silnější projev, kterým ohromí – nepřišel). Negativně jsem byl překvapen jejími vysokými tóny, které zněly slabě, falzetově. Možná by se při své poloze hlasu a při svém věku měla zamyslet, zda vůbec tyto vysoké tóny zpívat. Myslím, že by ji to nikdo nevyčítal. Je mnoho mezinárodních operních superstar, které vysoké tóny nezpívají. Největším zklamáním pro mě byly ale nízké tóny, kde nebyla téměř slyšitelná, což bych právě při její poloze hlasu nečekal. Naprosto jsem postrádal hrudní tóny, které by tomuto sand pomohly. Svatopluk Sem byl velmi dobrý.

Napsat komentář