Operní panorama Heleny Havlíkové (154)

  1. 1
  2. 2

Týden od 17. do 23. února 2014
– Milanesi jako náměsíčná i šílená
– Českobudějovická Carmen nejen bez mantily
– Inspirace na dny příští
***

Milanesi jako náměsíčná i šílená
Cyklus Hvězdy barokní opery dirigenta Václava Lukse a jeho Collegia 1704 ve spolupráci s Českou filharmonií i v druhé sezoně navazuje na úspěch sezony první. Je zřejmé, že se tento svébytný projekt v zahuštěném pražském koncertním životě etabloval a získal své příznivce. Ti tentokrát nadšeně přivítali Raffaellu Milanesi hned při jejím vstupu na pódium pražského Rudolfina – v Praze známe tuto italskou sopranistku po jejím debutu na Pražském jaru v roce 2011 především z mimořádně úspěšného nastudování Myslivečkovy Olympiády, v níž vytvořila roli Megacla, přátelstvím a láskou zkoušeného mladíka.Název cyklu, který se vymezuje k období baroka, začíná být pro vývoj jeho dramaturgické koncepce poněkud těsný. Už zahajovací večer druhého ročníku s Martinou Jankovou se posunul po časové ose k Mozartovu klasicismu. A program únorového koncertu pod názvem Mezi snem a realitou pokročil ještě dále. Luks v něm posluchače provedl přechodem hudebního výrazu z osmnáctého do devatenáctého století. Byl jakýmsi výletem do padesátiletí italského belcanta od sedmdesátých let osmnáctého století po třicátá léta století devatenáctého, kdy tento pěvecký styl používali skladatelé Tommaso Traetta, Joseph Haydn, Antonio Salieri až po mistry vrcholného belcanta Gioacchina Rossiniho, Gaetana Donizettiho a Vincenza Belliniho.

Jakkoli se Raffaella Milanesi uplatňuje zejména v mozartovském a händelovském repertoáru, v árii Silvie z Haydnovy opery L’isola disabitata (Opuštěný ostrov) Come il vapor s’ascende se zejména v hlubších polohách prosazovala nad orchestrem méně zřetelně. V nářku Antigony nad smrtí svého bratra v Traettově opeře se však už zvukové poměry sólistky a orchestru vyrovnaly a Milanesi naplno uplatnila své umění zprostředkovat sílu emocí. Po árii o jívě z Rossiniho Otella s dlouhodechou široce klenutou melodií smutku a nářku rozpoutala Milanesi bouři citů ve dvou slavných áriích – Ah! non credea mirarti (Ach, nemyslela jsem, že zvadneš), v níž Belliniho náměsíčná Amina pochybuje, že se jejím slzám podaří vzkřísit lásku, a zejména ve velké scéně šílenství poté, kdy Donizettiho Lucie z Lammermooru zavraždila svého vnuceného manžela. V podání Milanesi není pěvecká technika jen prázdnou exhibicí ani „pouhým“ nástrojem, ale prostředkem pro vyjádření obsahu textu i hudby, se kterým i přes menší objem hlasu nakládá tak, že dosahuje velkého výrazového rozpětí. Orchestr Collegium 1704, tentokrát v nebývale rozměrném obsazení, sice stále jiskřil sympatickou energií mládí (zejména v Rossiniho juvenilní Sinfonii di Bologna), v Beethovenově Coriolanovi sílou dramatické expresivity a v doprovodu k árii Traettovy Antigony nádherně jemnými pianissimy, ale při nejvyšších měřítcích, která si můžeme, ba musíme klást na tento soubor špičkový i v mezinárodním srovnání, se nevyvaroval drobných kazů v souhře.

Záměr Václava Lukse ukázat rozdíl mezi barokní operou a vrcholným belcantem první třetiny devatenáctého století zůstal nakonec jen u „přání, které je otcem myšlenky“ – tak trochu paradoxně proto, že ta část, kterou bychom považovali za doménu Collegia 1704, tedy operu seria, v celku programu zanikla.

Hodnocení autorky: 70 %
***

Českobudějovická Carmen nejen bez mantily
Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích uvedlo v pátek 21. února v Domě kultury Metropol premiéru nového nastudování jedné z nejpopulárnějších oper světového repertoáru – Carmen (1875) Georgese Bizeta (1838–1875). Je to v historii Jihočeského divadla páté nastudování (1961, 1964, 1979 a 1990), tentokrát v originální francouzštině – nikoli ovšem s dokomponovanými recitativy Ernesta Guirauda, jak bývá Carmen uváděna nejčastěji, ale s původní mluvenou prózou, typickou pro žánr opéry comique, zde ovšem v úpravě a režii nové šéfky činohry Jany Kališové vhodně zredukované na nejstručnější minimum. Úpravy se ovšem dotkly i hudby, a to velice razantně. Partitura byla osekána na jakýsi dvouhodinový „readers’s digest“. Pokud je taková úprava možná a přijatelná pro specifické podmínky krumlovského Otáčivého hlediště, kam má být inscenace pro letní stagionu přenesena, pak v tradičním divadelním prostoru ztrácela opodstatnění, včetně zopakování úvodní části předehry před závěrečným čtvrtým dějstvím v Seville nejspíše jen proto, aby se stihla přestavba.

Režisérka Jana Kališová, nová šéfka budějovické činohry, má s operou bohaté zkušenosti. Nevadilo by, že s výtvarnicemi Janou Zbořilovou a Agnieszkou Pátou zbavily Carmen mantily. Ostatně Bizet ve Španělsku nikdy osobně nebyl (na rozdíl od autora povídky Carmen Prospera Mériméea, která je základem libreta Henriho Meilhaca a Ludovica Halévyho), a přesto ducha španělského příběhu o nezkrotné cikánce a zamilovaném zběhovi, ze kterého se stane pašerák a nakonec vrah, postihl přesně. V Budějovicích přenesli děj ze Sevilly kolem roku 1830 o sto let v čase do třicátých let dvacátého století. Jana Kališová, jak je pro její operní režie typické, rozehrála situace tak, aby působily i při zpěvu věrohodně. Ale například velice volná morálka jednoho z vojáků stráže před tabákovou továrnou v Seville, který se místo služby přímo před zraky svého velitele intenzivně věnuje vnadným dělnicím, měla v tomto režijním kontextu až nepřípadnou obscénnost. Méně obvyklým ozvláštněním byla nesporně i scéna útěku Carmen, která nesrazí na zem Josého, ale přihlížejícího Zunigu, kterého pak José chvíli přidrží na zemi, než se Carmen podaří uniknout. Naopak vražda Carmen proběhla standardně – José ji bodl nožem, když se snažila utéci do arény, kde právě zvítězil její nový milenec, toreador Escamillo.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - R.Milanesi & Collegium 1704 (Hvězdy barokní opery 2013-14)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Bizet: Carmen (JD České Budějovice)

[Celkem: 3    Průměr: 3.3/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
JP

Mysím, že paní Milanesi by se měla věnovat jinému druhu repertoáru než belcantu, to jí opravdu nesedí, Náměsíčná i Lucie byly v jejím podání velmi velmi průměrné, a to ještě při hodně vlídném hodnocení.

HanaS

Druhá půle koncertu skutečně nic moc. Nebyly tam ani všechny noty, které v partiturách Lucie a Náměsíčné jsou.