Operní panorama Heleny Havlíkové (182)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Výlet za Čertem i Káčou do Šáreckého údolí
Patří už k pražským zvyklostem, že začátek nového školního roku je spojen s poutí za operou do údolí Divoké Šárky. Letos už podesáté se tisíce lidí vypravily do prostor někdejšího Přírodního divadla, které se v letech 1913–1922 (s přestávkou během první světové války) stalo výraznou a oblíbenou součástí pražského letního divadelního koloritu. Nápad Jany Divišové a Renée Nachtigallové tento amfiteátr znovu oživit se z počátku zdál až bláznivý a nerealizovatelný – už jen proto, že z původního divadelního prostoru a vybavení nezbylo prakticky nic: stráně, kde dříve byly umístěny lavice pro diváky s neuvěřitelnou kapacitou deset tisíc diváků a osm tisíc míst k stání, zarostly od té doby vysokým lesem a houštinami. Z šáreckého divadla se stalo až jakési novodobé operní poutní místo – vždyť které divadlo nebo festival se mohou pochlubit, že jim do hlediště přijdou tisíce nadšených diváků, kterým evidentně nevadí půlhodinová pěší túra a nepohodlí kořenů, kamenů a šišek a stromů, které omezují výhled na „divadelní“ palouk. Sezení na lesní stráni je ale vyváženo jinak obtížně dosažitelným zážitkem spojení opery s výletem a bezprostředním kontaktem s přírodou. Množství rodin s dětmi a kočárky, překvapivě hodně „náctiletých“, cyklistů a seniorů, kteří (často s holemi) zdolávali nástrahy polní cesty a hlavně strmého svahu (a neodešli po prvním dějství) dokazuje, že na výlet do Šárky se těší i publikum, které běžně na operu do divadla nezavítá. Složení diváků by jistě stálo za sociologickou studii – ale z hovorů během cesty a z vybavení, které si mnozí s sebou nesli (od karimatek přes nejrůznější skládací sedátka až po polystyrenové kostky), bylo zřejmé, že mnozí mají za sebou zkušenost z předchozích ročníků a šli „najisto“. Produkce totiž skutečně nabízí kvalitní operu s kvalitním obsazením v atraktivní podobě vhodně přizpůsobené tomuto typu produkce.

Jana Divišová a Renée Nachtigallová „tvrdošíjně“ sázejí na českou operu. Je až překvapivé, kolik titulů české operní klasiky se hodí do scenérie šikmého palouku s horizontem lesa v pozadí – Prodaná nevěsta, Rusalka, Jakobín, Libuše, Dalibor, Hubička. Tuto plejádu letos nově rozhojnila „rodinná“ opera Antonína Dvořáka Čert a Káča (1899), která se ukázala až překvapivě „atraktivní“, včetně třetího jednání, které někdy v tradičním divadelním prostoru po bujném čertovském balábile ztrácí švih a tah. Klíčem byla nápaditá režie Jany Divišové a Renée Nachtigallové, včetně choreografie Pavla Šmoka a Kateřiny Dedkové, pro takto specifické uvedení paralelně rozehrály přes celou operu všechna tři dějiště. Vedle pódia pro orchestr umístily venkovskou hospodu se stoly, lavicemi a parádním skleníkem. Uprostřed louky se rozkládalo peklo dokonce s pyrotechnickými efekty a dvěma kotli, pod kterými se skutečně topilo dřívím, mělo i vrátnici s vrátným (František Zahradníček), který na tabuli svědomitě zapisoval příchody a odchody. Vpravo se ráčilo vynacházet „zámecké sídlo“ s lenoškou potaženou rudým sametem a portrétem císařpána. Takové propojení dějišť umožnilo rozehrát a „zviditelnit“ situace, o kterých se v opeře jinak jen mluví – třeba jak se Jirka nechá vyprovázet muzikou, pustí se do půtky se správcem, zlomí jeho rákosku a za takovou odbojnost si „vyslouží“ vyhnání ze služby. Vše navíc ve výpravných kostýmech Josefa Jelínka, odpovídajících představám o vesnickém lidu, zámku a „českém“ pekle v osmnáctém a devatenáctém století. A ani za mák zde neplatilo jinak „zlaté“ divadelní pravidlo, že děti a psi na jeviště nepatří: V pekle řádili malí čertíci, vesničtí rošťáci vyváděli nejrůznější alotria a zámecká dítka se způsobně „nudila“. Panskému Maršálkovi dodával vážnosti lovecký pes (dozajista se vznešeným rodokmenem) a o velkou atrakci se postaralo koňské dvouspřeží s nádherným kočárem (mohl by být na současné výstavě Zapřažená krása), který pro ovčáka Jirku v úzkostech vyšle panovačná Kněžna. Strmým klesáním lesní cestou sjelo bezchybně a koně vydrželi bez plašení burácení orchestru i pyrotechnické efekty.

Vše bylo dobře nazvučeno, zpěváci měli mikroporty, a v lesních podmínkách bylo třeba ocenit práci zvukařů. Orchestr Národního divadla, jehož část byla vystavena pražícímu slunci, sbor i tanečníci Pražského komorního baletu stejně jako všichni sólisté podali v daných podmínkách pod taktovkou Jana Chalupeckého solidní výkony – Kateřina Jalovcová jako správně protivná Káča si roli evidentně užívala a věrohodně potrápila čerta Marbuela Luďka Veleho, který se sice tentokrát dal do služeb pekla, ale „ve službách“ úspěchu operních produkcí v Šárce v předchozích ročnících ani jednou nevynechal. Pavel Horáček dodal Luciferovi přesnou dávku směšného patosu, Yvona Škvárová Kněžně panskou nabubřelost i ustrašenost a Martin Šrejma Ovčákovi Jirkovi opravdovost – všichni „podlehli“ neopakovatelnému kouzlu produkce v přírodě před mnohatisícovým pozitivně naladěným publikem (o jakém se jim v divadle může jen zdát). Open air produkce jsou závislé na počasí – těžko říci, kdo nad šáreckým Přírodním divadlem drží ochrannou ruku, ale zatím se během deseti let nestalo (!), že by bylo představení pro déšť nutno ukončit a tisícihlavé davy diváků evakuovat. A že by to letos byli „čerti“, kteří na nedělní odpoledne skutečně „zatopili“. Poutníků za „operou zdarma“ bylo zatím nejvíce – sedmnáct tisíc a Čert a Káča rekord návštěvnosti možná ještě překonal nebo přinejmenším vyrovnal.

Originálnímu pražskému divadlu se s radnicí Prahy 6 podařilo zorganizovat tuto „občanskou“ pouť za operou (navíc skvěle „logisticky“ zajištěnou) – experiment, který dozajista přinejmenším v Evropě nemá obdobu a prosadil se jen díky tvrdošíjné umanutosti Jany Divišové a Renée Nachtigallové (které jsou i režisérkami inscenací), že „to“ musí vyjít. A ono to vychází. Radnici Prahy 6 a organizátorkám je třeba vzdát hold. Těžko bychom hledali podobnou akci, která takto upevňuje komunitní pospolitost.

Hodnocení autorky: 90 %
***

Inspirace na dny příští
Češi zpívají Čechy – Galavečer s českou operou –benefiční koncert pro Operu Plus – neděle 14. září 2014 v 19 hodin Pražská křižovatka, kostel sv. Anny – Zlatá / Liliová, Praha – Staré Město. Eva Urbanová (soprán), Dana Burešová (soprán), Kateřina Jalovcová (mezzosoprán), Štefan Margita (tenor), Aleš Briscein (tenor), Jiří Přibyl (bas), Adéla Škopková (soprán), Matěj Chadima (baryton), David Švec (klavír), Jitka Novotná (moderace). Árie z oper Antonín Dvořák: Čert a Káča, Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, Antonín Dvořák: Rusalka, Antonín Dvořák: Jakobín, Bedřich Smetana: Tajemství, Bedřich Smetana: Čertova stěna, Leoš Janáček: Její pastorkyňa
***

Opera Barocca 2014
Giovanni Battista Bononcini:
Sacrificio a Venere
(Obětování Venuši)
Hudební nastudování: Ondřej Michal
Scéna a kostýmy: Rostislav Maria Müller
Choreografie: Blanka Ferjentsik Werner a Hana Slačálková
Orchestr a pěvecký sbor Opera Barocca
Chorea Historica
Premiéra 28. srpna 2014 Clam-Gallasův palác – nádvoří Praha

Eurilla – Francesco Divito
Dori – Jana Bínová Koucká
Timeta – Alessandro Giangrande
Alceo – Pavel Valenta

www.operabarocca.cz
***

Jan Dismas Zelenka:
Missa Dei Filii.
Dirigent: Adam Viktora
Gabriela Eibenová (soprán)
Petra Noskaiová (alt)
Tobias Hunger (tenor)
Roman Hoza, Lisandro Abadie (bas)
Barokní orchestr a sbor Ensemble Inégal
Česká premiéra 4. září 2014 kostel sv. Salvátora Praha

www.inegal.cz
***

Bedřich Smetana:
Prodaná nevěsta
Hudební nastudování a dirigent: Oliver Dohnányi
Režie: Jana Kališová
Scéna a kostýmy: Jana Zbořilová
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Choreografie Jaroslava Leufenová
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Orchestr, sbor a balet Divadla J. K. Tyla
Členové skupiny Žonglér o.s.
Televizní režie: Rudolf Tesáček
Premiéra 7. června 2014 Velké divadlo Plzeň
(psáno z reprízy 2. 9. 2014 – přímý přenos ze slavnostního otevření Nového divadla v Plzni na ČT Art)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bononcini: Sacrificio a Venere (Opera Barocca Praha)

[yasr_visitor_votes postid="123409" size="small"]

Vaše hodnocení - Zelenka: Missa Dei Filii (Ensemble Inégal)

[yasr_visitor_votes postid="123415" size="small"]

Vaše hodnocení - Smetana: Prodaná nevěsta (DJKT Plzeň)

[yasr_visitor_votes postid="111932" size="small"]

Vaše hodnocení - Dvořák: Čert a Káča (Přírodní divadlo v Šárce 2014)

[yasr_visitor_votes postid="123412" size="small"]

Mohlo by vás zajímat