Operní panorama Heleny Havlíkové (22)

Týden od 21. do 27. února 2011

° Splněné sny ve Valencii….
° …a naše drsná operní realita v Praze…
° …i v Brně
° Inspirace na dny příští

***

Splněné sny ve Valencii

Více než rok po přímém přenosu Pucciniho Turandot z Metropolitní opery v legendární velkolepé režii Franka Zeffirelliho zařadila do svého programu operních přenosů tuto Pucciniho poslední operu také síť kin Palace Cinemas. Na rozdíl od uniformní MET nabízí Palace Classic ve svém programu pestrou paletu přímých přenosů i záznamů z nejrůznějších operních domů Evropy. V případě Turandot šlo o záznam téměř tři roky staré inscenace ze španělské Valencie, která už v roce 2009 vyšla také na DVD. I přesto bylo v sále pražského Slovanského domu skoro vyprodáno: kdo dal před tureckou telenovelou Tisíc a jedna noc přednost Turandot, kterou Puccini zhudebnil na libreto, vycházející z převyprávění těchto perských pohádek benátským básníkem Carlem Gozzim, určitě nelitoval. Měl možnost se nejen pokochat velkolepou operou – podnětů k zamyšlení bylo více.


Titulní roli zde – stejně jako v Metropolitní opeře – vytvořila ukrajinská sopranistka Maria Guleghina. Krutou panovačnou Turandot s její sveřepou záští vůči mužům, kteří se o ni ucházejí, zvládala velkolepě pevným temnějším dramatickým sopránem. Její závěrečná proměna v zamilovanou ženu, zdůrazněná i převlekem do romantického růžového kostýmu, ovšem příliš věrohodně nepůsobila. Pro mě zatím ani touto Turandot nepředčila svoji Lady Macbeth v přenosu z MET, v níž s mrazivou sugestivností vyjádřila pokušení moci, které skončilo v krvavé mlýnici. Až pavarottiovsky rozložitý italský tenorista Marco Berti (který ve Valencii zastoupil onemocnělého Marcella Giordaniho, partnera Guleghiny z MET), byl Guleghině co se objemu hlasu a dramatického výrazu týká rovnocenným partnerem. A kontrast hebkého lyrického sopránu oddané otrokyně Liu skvěle vyjádřila Alexia Voulgaridou. Známý čínský filmový režisér Chen Kai-ge, pro kterého byla Turandot prvním angažmá v opeře, inscenaci pojal jako výpravnou statickou pohádku. Naštěstí nepodlehl potřebě upoutat pozornost na sebe a jedinou inovací oproti „tradiční“ režii byl císař Altoum (Javier Agulló), stylizovaný jako vyžilý starý alkoholik – což nedávalo smysl. Pevný hudební základ vtiskl nastudování zkušený Zubin Mehta, který ve Valencii působí od otevření nového operního divadla – Paláce umění královny Sofie roku 2005 jako hlavní dirigent.

Slavný výrok expremiéra Špidly o tom, že „zdroje jsou“, můžeme interpretovat i v tom smyslu, že zdroje skutečně jsou – ale ve Valencii. A že jsou, bylo na inscenaci Turandot skutečně patrné od bohaté scény v čínském stylu, kdy na jevišti vznikla monumentální replika císařského paláce v Pekingu, až po dokonalý kostým posledního sboristy.

Valencie je třetím největším městem ve Španělsku (má přes 800 tisíc obyvatel, je o něco menší než Praha, ale větší než Brno). Operní dům je součástí Města umění a vědy – velkolepého projektu, který zahrnuje celý komplex futuristických staveb architektů Santiaga Calatravy a Félixe Candely. Palác umění královny Sofie je moderní divadelní a hudební centrum se čtyřmi hracími prostory. Základem operních produkcí je Orchestr města Valencie, řízený převážně Zubinem Mehtou. A šéfce operní „Company“ Paláce umění královny Sofie Helze Schmidt (vedla londýnskou Královskou operu od roku 1973 do 1981) se podařilo do Valencie přitáhnout i Plácida Dominga, který zde dokonce má i centrum pro výuku mladých operních talentů. Třebaže byl Palác sužován celou sérií nehod (včetně opakovaných povodní), je zřejmé, že ve Valencii si uvědomili, že je to právě umění, které posiluje význam města.

***

…a naše drsná operní realita v Praze…

V našich podmínkách je podobný projekt z říše snů. Valencijským lze jen závidět. U nás se, s ministerstvem kultury včele, naopak hledá, jak na kultuře a vědě uspořit. A jak popřít osobitost a tradici, kterou nám okolní svět závidí, a pošetile se opičit po cizích vzorech.


Po všech těch turbulentních prohlášeních především náměstka ministra kultury Radka Zdráhala o okamžitém zavírání budovy Státní opery, rekonkurzech hráčů obou orchestrů a mozartovské staggioně ve Stavovském divadle – jak se ukázalo bez jakýchkoli analýz – se ke kauze „velké operní reformy“ minulý týden vyjádřil v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes přímo ministr kultury Jiří Besser. Prohlásil, že ministerstvo kultury „v žádném případě nemůže a nesmí dopustit vytržení Stavovského divadla z celého konceptu velkých pražských scén a divadlo zprivatizovat“. A chci věřit, že ministerstvo místo apriorního ničím nepodloženého hektického slučování připustí věcné hledání skutečných řešení, kterými by po letech zřizovatelské nečinnosti a selhávání nastartovalo na základě relevantních analýz změny k lepšímu. S takovou nadějí by se snad dala číst další část Besserova vyjádření, že „základním zadáním je, aby obě příspěvkové organizace byly ekonomicky i systémově natolik zdravé, aby mohly maximálně umělecky působit.“ Zde je to právě ministerstvem kultury jmenovaná úřednická komise „opentlená“ hrstkou konzultantů, která dokáže shromáždit potřebné podklady, aby vyhodnotila ekonomické a systémové zdraví a cosi tak neuchopitelného, jako je „maximální umělecké působení“. V pondělí předali zástupci Státní opery Praha ministru kultury otevřený dopis se svou vizí zachování samostatné Státní opery Praha (text otevřeného dopisu najdete zde) podle představy jejího současného – pověřeného – ředitele Radima Dolanského (jeho koncepce je k dispozici zde). A ve středu bychom se konečně i my – obyčejní smrtelníci – měli dozvědět, o jaké argumenty opírá pohlcení Státní opery ředitel Národního divadla Ondřej Černý ve svém Operačním plánu majetkového spojení SOP a ND k 1. lednu 2012, který čtrnáct dnů mohli studovat pouze ministerští úředníci.

***

…i v Brně – s ostudným šéfovským selháním

Figarova svatba, která byla coby premiéra prezentována v pátek 25. února v Mahenově divadle, je první operou, kterou se v Národním divadle v Brně uvedl nový šéfdirigent Janáčkovy opery Caspar Richter. Přiznám se, že nechápu, jak se dirigent jeho pověsti mohl spokojit s tak mizerným nastudováním, které při provedení označeném jako premiéra znělo během prvních dvou dějství spíše jako jedna z prvních orchestrálních zkoušek, kde dirigent teprve hledá tempa, ansámbly se sypou, orchestr těžkopádně loví noty a sólisté, zde coby mafiáni z východu, kteří se po pádu socialistického bloku nastěhovali do vily Tugendhat a najali si služku z moravského venkova, se snaží zorientovat ve spojitosti tohoto výkladu s Mozartovou hudbou. Ze skvělé Mozartovy partitury zůstaly v první půli večera jen trosky. A protože na zkoušky z principu nechodím, s podrobným hodnocením celé inscenace počkám, až/zda se nastudování Figarovy svatby posune do podoby, která bude mít standard představení pro veřejnost.


Šéf opery Rocc sice již jistě „vyměřuje“ svou novou ubikaci v pražském Národním divadle – ale pustit před úprkem z Brna takto mizernou inscenaci považuji za ostudné, ba trestuhodné šéfovské selhání.

***

Inspirace na dny příští

Praha ale nebude v první polovině března kolbištěm pouze dvou operních souborů, ale v rámci festivalu OPERA 2011 se zde představí všechny naše stálé operní soubory inscenacemi, které jejich vedení považuje za reprezentativní. A lze jen litovat, že se do této přehlídky letos – podle vyjádření organizátorů z finančních důvodů – nezapojí alternativní operní soubory, zejména Ensemble Damian a Opera Diversa. 10. ročník festivalu zahájilo už v sobotu Národní divadlo Hrami o Marii Bohuslava Martinů a tento týden bude od pondělí do pátku ve Stavovském, ale i Národním divadle plný dalších festivalových představení. Půlhodiny před každým představením, tedy v 18:30 se navíc uskuteční ve foyeru příslušného divadla úvodní slovo k inscenaci i souboru. Mám-li vyzdvihnout důvody, proč stojí za to využít této mimořádné příležitosti, která se opakuje jednou za dva roky, řekla bych, že k těm dramaturgicky méně obvyklým bude dozajista patřit Massenetův Werther z Ostravy, ale – pohříchu (!) – i Dvořákův Jakobín v plzeňském nastudování. V případě budějovického Otella, ale i olomoucké Carmen se mohou diváci těšit na neotřelé režie, které vnášejí do těchto známých oper nové pohledy, a ústecké Hoffmannovy povídky slibují – mohu-li soudit dle premiéry, kterou jsem viděla v Ústí – výborné pěvecké výkony.

Pokračování festivalu nabídne mj. Pucciniho ranou operu Edgar, kterou v české premiéře nastudovalo liberecké divadlo. A opera Divadla F.X.Šaldy připravuje na tento pátek 4. března další dramaturgickou lahůdku – dílo ruského skladatele Antona Rubinsteina Démon. Ačkoli toto operní zpracování stejnojmenné poemy Michaila Jurjeviče Lermontova patří v Rusku k repertoárovým titulům, v ostatních zemích se prosadil zřídka. U nás byl Démon naposledy nastudován v roce 1910 v Plzni. Inscenaci připravují šéf opery, dirigent Martin Doubravský a ředitel libereckého divadla, režisér Martin Otava, pro kterého je Démon „operou plnou zvláštní mystiky a exotiky“. „Doufám, že svým nadčasovým tématem, scénickým zpracováním a hudbou osloví nejen milovníky opery, ale také mladou generaci – v každém případě bude na co se dívat a co poslouchat.“


Při všech lákadlech operních přenosů do kin z věhlasných světových operních domů mohu jen zopakovat a podpořit – není nad přímý divadelní zážitek, v němž navzdory (nebo právě kvůli?) skrovným financím občas probleskuje vyhlášená česká tvořivost.

Giacomo Puccini:
Turandot
Dirigent: Zubin Mehta
Režie: Chen Kai-ge
Valencia Regional Government Choir
Valencian Community Orchestra

Turandot – Maria Guleghina
Altoum – Javier Agulló
Timur – Alexander Tsymbalyuk
Calaf – Marco Berti
Liù – Alexia Voulgaridou
Ping – Fabio Previati
Pang – Vincenç Esteve
Pong – Roger Padullés
Un mandarino – Ventseslav Anastasov

www.palaceclassics.cz

***

Wolfgang Amadeus Mozart:
Figarova svatba
(Le nozze di Figaro)
Hudební nastudování: Caspar Richter
Režie: Annette Jahns
Dirigent: Caspar Richter

Scéna: Sebastian Stiebert
Kostýmy: Sebastian Stiebert
Sbormistr: Pavel Koňárek
Asistent režie: Barbora Hamalová
Orchestr a sbor Janáčkovy opery
Premiéra 25.února 2011 v Mahenově divadle Brno

www.ndbrno.cz

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3 – Vltava
Zvukovou podobu Panoramatu Heleny Havlíkové najdete
zde

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Turandot (Valencie)

[yasr_visitor_votes postid="16399" size="small"]

Vaše hodnocení - Mozart: Figarova svatba (ND Brno)

[yasr_visitor_votes postid="16395" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments