Operní panorama Heleny Havlíkové (23)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 28.února do 6.března 2011

° Opera 2011 – první postřehy
° Transformace Národního divadla a Státní opery Praha – kdo co komu vysvětluje „správně“?
– Cui bono?
– Pondělní otevřený dopis ministrovi Besserovi …
– …čtvrteční jednání poslanců kulturního podvýboru…
– … odvolání Radima Dolanského…
– …a jmenování „správného vysvětlovacího tandemu“…
– …se zadáním zlikvidovat konkurenci, alespoň tu baletní, ovšem bez ekonomické rozvahy – záměrně
– Proč?
° Inspirace na dny příští

***

Opera 2011 – první postřehy

Bienále OPERA 2011, pořádané v Praze tentokrát již podesáté, je skutečně unikátní příležitostí zhlédnout ty operní inscenace, které ředitelé a šéfové deseti českých operních divadlech považují ze své dvouleté produkce za nejlepší. Nevím, že by někde ve světě podobný festival existoval. Možná si ani neuvědomujeme, že mít operní divadlo v skoro v každém krajském městě je vymoženost, o které si mnohé státy, považované za kulturní velmoci, mohou jen nechat zdát. Festival pokračuje až do poloviny března, podrobněji se k němu vrátím ve dvou následujících Operních panoramatech. Zatím alespoň několik postřehů.

Je skvělé, že zájem o vystoupení mimopražských divadel je velký. A reakce diváků jsou příznivé až nadšené. Myslím, že si dosavadní představení vstřícné přijetí zasloužila, protože jejich umělecká úroveň je v mnoha ohledech srovnatelná s tím, co se hraje v pražském Národním divadle, některé jsou v některých aspektech dokonce lepší. Když si uvědomíme rozdíl výše dotací nejen proti pražskému Národnímu divadlu, ale i Státní opeře, je taková úroveň mimopražských divadel vlastně zázrak.


Dirigenti
Především Petr Šumník v olomoucké Carmen a Miriam Němcová v ústeckých Hoffmannových povídkách zúročili velkou operní zkušenost, potvrdili svůj cit pro hudebně-dramatický žánr a stavbu kontrastu, pro vedení sólistů i sboru, zvukovou vyváženost. Pokrok je patrný u dirigenta Roberta Jindry, který ve velice obtížné partituře Massenetova Werthera ukázal, jak ho samostatná práce na velkých úkolech v Ostravě posouvá kupředu. Třebaže i těmto dirigentům se během pražských představení stalo, že někteří hráči nebo skupiny občas nehráli intonačně nebo rytmicky přesně, i přesto převážil celkový dojem, ze kterého vyzařovala energie a plné nasazení. Určitým zklamáním pro mě byl Ivan Pařík, kterého znám z Plzně jako dirigenta, který dokáže vystavět partitury s porozuměním pro styl a dává prostor pro vyznění emocím. V jeho strohém, až úsečném nastudování Jakobína mi chyběla dvořákovská vřelost, vroucnost. Zatím nejslabší výkon předvedl budějovický orchestr pod taktovkou Martina Peschíka při Otellovi.
 

Sólisté
Uvidíme, jak o ceně za mimořádnou interpretaci role rozhodne porota emeritních sólistů Národního divadla. Pro mě byl velkým zážitkem Steven Harrison, který svým lyrickým tenorem postihl blouznivou rozervanost Werthera, mladého muže, kterého nenaplněná láska dožene až sebevraždě. Nadchla mě Anna Klamo jako Olympie v ústeckých Hoffmannových povídkách a tak trochu lituji, že ústecká opera nepřijela s Lakmé, v níž s každou rolí se zlepšující koloraturní sopranistka exceluje. Slibný talent získala olomoucká opera v Barboře Poláškové. Její pojetí Carmen vychází z předností této mladičké mezzosopranistky: na první pohled se jeví jako půvabné neviňátko s tvárným vyrovnaným hlasem, ve skutečnosti dobře ví, co na muže prvoplánově zabírá a dokáže „zavrčet“. Pro plnější výrazové polohy nespoutané, divoké a vášnivé ženy ještě potřebuje více zkušeností, ale i režijní vedení, které by jí pomohlo najít širší rejstřík hereckých prostředků. Pěvecky se znělým barevným barytonem opět prosadil Jakub Kettner jako olomoucký Escamillo i ostravský Albert ve Wertherovi, v nichž ovšem nepřekonal svou kreaci Sancha jako jadrného komentátora bláznivých kousků svého pána. Tak trochu mimo hlavní soutěž byl dobrý výkon Frédérique Friess jako Desdemony: budějovický management ukázal, že umí najít kvalitního hosta náhradou za své domácí obsazení. Naopak – proti představením, která jsem viděla na domovských scénách – jsem byla rozčarovaná z výkonu Wei-Long Taa, jehož Hoffmann a hned vzápětí druhý večer (!) Otello sklouzli do silového zpívání úkor intonační přesnosti a plastické dynamiky.

***

Transformace Národního divadla a Státní opery Praha – kdo co komu vysvětluje „správně“?

Cui bono?
V podstatě chvályhodný záměr ministerstva kultury po letech zřizovatelské nečinnosti reformovat pražskou operu dostává čím dál tím zřetelněji obrysy umanutého a nijak nezdůvodněného návrhu na sloučení obou příspěvkových organizací – Národní divadlo má po Nové scéně pohltit i Státní operu. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči – po řadě ministerských výroků, které se vzájemně vyvracely, se zdá být jasno, resp. přímo ministr kultury Jiří Besser v rozhovoru pro ČT24 dne 3. března potvrdil, že ministerstvo kultury hledá konkrétní kroky, jak sloučit SOP s ND. Při vší úctě k zastupitelské demokracii, ministru Jiřímu Besserovi a jeho týmu jsme se zatím nedozvěděli, čím je tento záměr zdůvodněn. Ani to, proč to má být dle výročních zpráv právě hůře hospodařící Národní divadlo, které ke svým čtyřem scénám a čtyřem souborům (když – jak potvrdil ředitel ND Ondřej Černý – už teď nezvládá svůj provoz) si má přibrat ještě Státní operu, čímž konečně zlikviduje nepříjemnou konkurenci nejen v opeře, ale i baletu. Přitom ministerstvo opakovaně potvrdilo, že žádné analýzy, které by komplexně zmapovaly poslední léta fungování obou příspěvkových organizací MK včetně zřizovatelského podílu na jejich současném stavu, nemá. Nebo má, ale z neznámého důvodu je nechce zveřejnit. Ministrovo ujišťování na ČT24 dne 3. března, že „vše bude provedeno v rámci zvýšení kvality, v rámci zákonů a platných právních předpisů této země“, vyznívá bez patřičné opory.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (21) “Operní panorama Heleny Havlíkové (23)

  1. Souhlasím.
    Jen jaksi, ten, ten, soubor té, jaksi, Státní, tedy, opery, jaksi, revolučně, tedy, naladěné,… Promiňte, tak mluví ředitel Národního divadla a dnes i Státní opery? To bych se (Z)dráhal komentovat… Pojďme požadovat obsazení alespoň kulturních postů skutečnými odborníky. Nebo můžeme žádat navrácení soudruhů Jakeše
    a spol. do funkcí?
    Anonymus Jan Jouza

  2. K předchozímu příspěvku: Jelikož naši dobu nelze nazvat v plném slova smyslu demokratickou – toho si snad každý mohl všimnout- lze volat nikoliv po komunistickém puči, ale tlaku na své představitele tzv.občanskou neposlušností.
    Pak se můžeme dočkat možná i vymožeností fungujícího demokratického státu.

  3. Zde je idea od které se vše začalo odvíjet http://www.divadelni-noviny.cz/co-se-statni-operou-praha/:
    Pavel Bém, primátor hl. n. Prahy (nyní poslanec parlamentu ve kterém se poslední měsíc neukázal,
    nadšený horolezec): Zrušení Hudebního divadla v Karlíně, jako samostatné příspěvkové organizace. Převedení repertoáru (muzikál, opereta) do Státní opery Praha. Převedení Státní opery Praha do působnosti hl.m.Prahy s podílem financování České republiky (MK ČR). Pronajmutí budovy Hudebního divadla v Karlíně, prostředky z nájmu financovat činnost Státní opery Praha.

  4. Velmi si vážím paní Havlíkové za její snahu publikovat zde nové a nové informace o dění v pražské SOP a ND. Výhradu bych ale měla k jejímu hodnocení Opery 2011.
    "…Myslím, že si dosavadní představení vstřícné přijetí zasloužila, protože jejich umělecká úroveň je v mnoha ohledech srovnatelná s tím, co se hraje v pražském Národním divadle, některé jsou v některých aspektech dokonce lepší.
    …a Miriam Němcová v ústeckých Hoffmannových povídkách zúročili velkou operní zkušenost, potvrdili svůj cit pro hudebně-dramatický žánr a stavbu kontrastu, pro vedení sólistů i sboru, zvukovou vyváženost."
    Tedy konkrétně k výkonu divadla v Ústí nad Labem. Měla jsem možnost shlédnout představení Hoffmannových povídek v ND i festivalová představení Her o Marii ND a Hoffmannových povídek ústecké opery. Jsem v tomto případě naprosto přesvědčená, že se jedná o zcela nesrovnatelnou úroveň. Nevím, zda jsem neseděla na jiném představení, ale výkon sboru a některých menších rolí opery v Ústí nad Labem(především pánů) byl až zarážející. Pokud srovnám hudební nastudování obou orchestrů, postrádala jsem u ústecké opery výraznější dynamiku i agogiku, která k této opeře neodmyslitelně patří. Myslím, že výše uvedené hodnocení paní Havlíkové, která jím vlastně degradovala ND i na úroveň opery v Ústí nad Labem, může v mnohých lidech, kteří neshlédli ona představení, vyvolat dojem, že stav ND je opravdu tristní. Představení Her o Mari ND přitom považuji za jedno z nejlepších, co jsem v poslední době viděla…a byla jich úctyhodná řada. S přáním objektivnějšího hodnocení pražských a mimopražských divadel. N. Raková

  5. Také [jako první anonym v diskuzi] si dovoluji smeknout před telegrafickým, leč výstižným zhodnocením cyklu "Opera 2011". Při veškerých kritických výhradách z textu čiší profesionalita, snaha o čistý projev, prostý vulgarit a rádoby vtipného zesměšňování interpretů, kteří třebas i objektivně nepodali daný večer očekávaný výkon.
    Kdyby si podobnou kulturu projevu osvojili i ostatní recenzenti tohoto portálu, byl by vskutku úctyhodným a unikátním počinem. To je podnět pro jeho autory i šéfredaktora. Mimochodem s velkým napětím sleduji cyklus Vlasty Reittererové Kritika kritiky a očekávám, kdy se ve svém historickém exkurzu dostane do současnosti a jakým způsobem bude reflektovat laicizaci a vulgarizaci této subkategorie žurnalistiky.
    Přes vše vyřčené bych chtěl tvůrcům a editorům portálu poděkovat za zpravodajství a rychlost s jakou reflektují dění na naší kulturně-politické scéně, které se dotýká operní oblasti.

    DĚKUJI! Z.K.

  6. Včera:
    Černý ČTK potvrdil, že se dnes ráno sešel na pravidelné schůzce s orchestrem a sborem ND, aby je informoval o současné situaci. "Čas na diskusi jsme měli jen asi 20 minut, poté museli orchestrální hráči a sboristé odejít na zkoušku Parsifala," uvedl Černý.
    Bylo to takhle?

  7. Dovolím si vyjádřit jen k tématu, kde se trochu orientuji, totiž k uvažovanému sloučení baletních souborů. Domnívám se, že tato úvaha je správná a odpovídá situaci a možnostem v Praze. Tedy: v Praze máme dva stále dotované baletní soubory. Ten v Národním divadle má eklektickou dramaturgii, solidní, avšak jen výjimečně výjimečné inscenace (Ekova Carmen). V čele stojí jeden z mála zajímavých českých tvůrců (Petr Zuska). ND má po mém soudu kvalitativně dobrý, s poetikou svého uměleckého šéfa dobře sžitý taneční soubor a po delší době i poměrně silný kádr sólistů. Dramaturgii baletu Státní opery vidím jako chaotickou, inscenace v lepších případech průměrné, někdy však vysloveně katastrofální (stále nechápu, co vedlo k zakoupení Vamosovy Spící krasavice). Balet Státní opery má několik málo zajímavých sólistů a často využívá hostů (občas i z Národního divadla). Jinak je ale taneční sbor SOP hodně nesourodý. Na jeho výkon v repríze Spící krasavice nemohu zapomenout – vyděsil mě (hlavně, že se nezranili, oddechl jsem si tenkrát). V čele stojí nyní Hana Vláčilová – po mém soudu schopná osobnost, která v českých podmínkách dokáže v nadstandardní kvalitě realizovat především klasický repertoár. Abych to shrnul a trochu vyhrotil: balet SOP opravdu není konkurencí baletu ND. Leda že by, sportovní terminologií, konkuroval tým krajského přeboru republikové 1. lize (všimněte si, nepíšu ani o okresu, ale ani o extralize). Co je však vůbec nejdůležitější – a na co se váže ona výše uvedená kvalita – to jsou prostá čísla. V roce 2007 uvedl balet ND, že má 52 tanečníků (resp. tanečních úvazků), v témže roce uvedl balet Státní opery, že má 43 tanečníků (včetně OSVČ). Podívejme se za hranice (počty tanečníků v baletních souborech – vše data z roku 2008): Staatsballet Berlin 86, Anglický národní balet 71, Holandský národní balet 80, Královský švédský balet 67, balet vídeňské Opery 103, Maďarský národní balet 110… Připomeňme pražská čísla: 52 a 44. Jenom Labutí jezero má ve standardním obsazení 32 sborových labutí. Dá se vůbec v takto (ne)početných souborech dělat velký klasický balet? Není sloučení (i s ohledem na vhodnost jeviště SOP pro provozování baletních představení) rozumný krok? Mimochodem, v Hermanově koncepci se u možného sloučeného baletního souboru hovoří o 80 tanečnících (ostatně četl někdo tu veřejně dostupnou koncepci – a nebo všichni věří jen novinovým "interpretacím"?) Vám to nedává smysl?

    Roman Vašek

  8. Dobrý den, když recenzent píše hodnocení operního představení, vychází třeba z partitury? Projde si ji než jde na představení, o kterém má psát? Aby mohl zhodnotit, orchestr, dirigenta, sólisty, sbor, třeba. Aby poznal, zda orchestr hraje skutečně to co je v partituře, nebo zda je intonace zpěváků správná? Pozná z představení, že dirigent s orchestrem pracuje a je schopen i z relativně nezajímavé až nudné opery vytvořit překvapení večera? Nebo je to spíše o tom, jak se to "mne" líbilo – nelíbilo, jak to znám z poslechu toho a toho CD se slavným orchestrem a dirigentem?
    Miloš Sojka

  9. Také se přidávám a děkuji paní Havlíkové za jasné vysvětlení situace v našich pražských operách. Škoda, že se k takovému článku nedostane čtenář běžných periodik, který si tyto informace sám nevyhledá…nebylo by možno vyburcovat veřejnost, aby pomohla protestovat proti zvůli mocných? Vím, že opera je menšinový žánr, ale jde tu přece o respekt k hodnotám,, které budovali naši předkové a které mají v naší zemi nějakou tradici…

  10. Je veliká škoda, že se umění musí podřizovat managementu. Logické by se to zdálo naopak. Správný umělecký management (myslím tím i Ministerstvo kultury) by bojoval za umění do posledního dechu. Realizace umění vždy byla, je a bude náročná a riskatní činnost. Hledání snažších alternativ (např. spojení dvou operních domů) je důkaz o neschopnosti odpovědných osob. Oč těžší by bylo budovat fundraising, rvát se o granty a dotace, hledat velké sponzory, bojovat v marketingu, odpovědně a smysluplně plánovat atd. … Znehodnotit práci předků názorem, který vychází pouze z dobové tendence (šetřit, málo a lehce pracovat), je podle mého názoru obrovská tragédie pro budoucnost umění jako takového. S pozdravem Jan V.

  11. Chceme-li býti a zůstati kulturním národem, potřebujeme v Praze dva samostatné soubory, dva samostatné operní domy. ND a SOP. Umělecká konkurence je nanejvýš žádoucí. Takto uvažují jak na východ, tak i na západ od nás. Nebo buďme periférií a spojme nejenom divadla, ale i orchestry, do zahraničí vyvážejme naše kulturní reprezentanty jako např. pány Bessera a Zdráhala, a možná by bylo ještě ekonomicky výhodnější vše zrušit. Ale co potom s ministerstvem kultury?

Napsat komentář