Operní panorama Heleny Havlíkové (240): Operní sezona 2019/2020

Co můžeme očekávat nejen v příštích dnech, ale na jaké operní premiéry se můžeme těšit v nadcházející sezóně 2019/2020, o tom nás informuje Helena Havlíková ve svém Panoramatu.

I když jsme si i letos o prázdninách užívali festivaly s operními inscenacemi, hlavně předmozartovských oper – díky Olomouckým barokním slavnostem, Hudebnímu festivalu Znojmo, Festivalu komorní hudby Český Krumlov s Barokní nocí, Smetanově Litomyšli i souboru Musica Florea, základními pilíři naší operní krajiny zůstává deset operních souborů. Mezi ty velké patří v Praze Národní divadlo (v čele s hudebním ředitelem Jaroslavem Kyzlinkem) a Státní opera (hudební ředitel Karl-Heinz Steffens), dále jsou v Brně (šéf Janáčkovy opery Jiří Heřman), v Ostravě (hudební ředitel Jakub Klecker) a v Plzni (šéf opery Tomáš Pilař). Operní soubory mají také divadla v Českých Budějovicích (šéf opery Tomáš Studený), v Ústí nad Labem (šéf opery Milan Kaňák), v Liberci (šéf opery Martin Doubravský), v Olomouci (šéf opery Miloslav Oswald) a v Opavě (šéf opery Lubor Cukr). Tyto soubory zařazují do svého repertoáru kromě oper také operety a muzikály.

Pro nadcházející sezónu plánuje těchto deset souborů celkem 35 premiér, což odpovídá počtu posledních let, kdy je Státní opera uzavřená kvůli rekonstrukci. Nejvíce operních premiér uvádějí ony velké soubory – Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a Divadlo J. K. Tyla v Plzni – po pěti. Chystané inscenace, za které se často stavějí šéfové souborů, ať už jimi jsou dirigenti nebo režiséři, jsou uváženou kombinací tradičních titulů a novinek nebo jinak neobvyklých titulů. Pražské Národní divadlo však na následující sezonu nová nastudování snížilo na pouhé čtyři – a to mezi ně počítám i zpívaný balet Špalíček Bohuslava Martinů. Z mnoha důvodů, včetně velikosti souboru a výše státního příspěvku, je takový počet pro naši první scénu nedostatečný, když navíc při celkovém chronickém deficitu českého repertoáru je vedle Čajkovského Pikové dámy (ND dosud nezveřejnilo inscenátory ani obsazení) a Weinbergerova Švandy dudáka jedním titulem Pucciniho Turandot, která patří spíš do Státní opery. Ta by se měla po rekonstrukci otevřít slavnostním koncertem v lednu, pak už je sem do konce sezony naplánována jediná premiéra – Szymanowského Král Roger.

Menší soubory zařazují do sezony dva a tři operní premiéry. Budějovická opera se rozmáchne ke čtyřem, když Formanovu adaptaci Dalibora uvede v divadelním „stanu“ Bouda (půjčeném od bratří Formanů). Tuto dřevěnou budovu postaví na Mariánském náměstí a bude pilířem oslav jubilejní 100. sezony Jihočeského divadla od zahájení činnosti české profesionální scény v Budějovicích právě Daliborem. Výjimkou, a to neblahou, je ústecká opera, která se zase vrátila k pouhé jedné nové inscenaci, což je pro rozvoj souboru přece jen málo.

Celkově bude operní sezona 2019/2020 velmi rozmanitá stylově, od Monteverdiho po soudobé novinky, i pestrou různorodostí skladatelů. Dramaturgii našich souborů řadu let dominovala opera italská. Ale už v předchozích dvou sezonách se tento trend změnil. A také tentokrát převažují čeští operní skladatelé − velmi výrazně − se čtrnácti premiérami. Loňský smetanovský rekord, vyvolaný i stým výročím české státnosti, nás sice nečeká a Smetanu uvede jen Jihočeské divadlo: ale hned dvakrát – jednak Tajemství, přenesenou inscenaci z Národního divadla moravskoslezského v režii Tomáše Studeného (premiéra 2017) a také Dalibora, a to v radikálně upravené verzi Miloše Formana, která se v Národním divadle v roce 2000 nemohla uskutečnit. Českou klasiku zastupuje ještě Dvořákova Rusalka, kterou plánují v Ostravě, a Janáčkova Bystrouška, ta bude v Liberci. Dostane se také na Bohuslava Martinů, jehož Řecké pašije připravuje silný tým dirigenta Tomáše Netopila a režiséra Jiřího Heřmana v Brně, a pražské ND Špalíček.

Čtveřici nejhranějších českých operních skladatelů rozhojňují opery, které jsme už dlouho neslyšeli, a také novinky. Opavská opera, která pod vedením Lubora Cukra znovu přichází s nevšední dramaturgií, připomene operu Zdeňka Fibicha Hedy. Naposledy se u nás hrála v roce 1966 v Olomouci. Tragický příběh lásky pirátské dcery Hedy a ztroskotaného námořníka Juana podle eposu lorda Byrona bývá i díky wagnerovskému hudebnímu stylu označován za českého Tristana, což by mohl zúročit dirigent Robert Jindra. Pražské Národní divadlo připomene Švandu dudáka Jaromíra Weinbergera podle dramatu Josefa Kajetána Tyla, operu, která se po své pražské premiéře v roce 1927 rozletěla po světě a dnes se častěji hraje v zahraničí než u nás, hlavně v německých zemích.

Divadla nabídnou celou sérii soudobých českých oper, dokonce čtyři komponované specificky pro děti. Systematicky se dětem věnuje už řadu let v Plzni Lilka Ročáková a je dobře, že do své záslužné řady dětských inscenací zařadila Žvanivého slimejše Jiřího Pauera, jednu z našich nejlepších oper pro děti. V Brně sáhli po osvědčené opeře dalšího českého skladatele, který tento mimořádně obtížný žánr zvládl s báječnou hravostí – Ferdovi Mravencovi Evžena Zámečníka. V Ostravě je „dvorním“ skladatelem oper pro děti Pavel Helebrant – o vánočním čase se na ostravské jeviště vrátí jeho scénické oratorium Jezulátko s inspirací moravských lidových vánočních her a koled. Mimořádnou sérii dětských oper ještě doplní novinka Jana Jiráska podle dalšího osvědčeného dětského námětu – Karafiátových Broučků.

Jiráskovými Broučky ale české novinky této sezony nekončí. Pro brněnský soubor byla vytvořena opera Monument, a to ve spolupráci šéfdirigenta brněnského souboru Marka Ivanoviće a režiséra Davida Radoka. Radok na brněnské scéně často působí, ale zde se poprvé představil jako libretista opery. Bude zajímavé porovnat, jak tito dva tvůrci zpracují osudy sochaře Otakara Švece, autora gigantického Stalinova sousoší na pražské Letné poté, kdy na stejné téma v roce 2017 uvedlo Národní divadlo operu Jiřího Kadeřábka Žádný člověk. A do série českých novinek lze do značné míry počítat i novou operu Maria De Rose, který je už osm let generálním hudebním ředitelem budějovické opery a pro svou operu se inspiroval vlaky Sira Nicholase George Wintona.

Italská opera sice ani v sezoně 2019/2020 chybět nebude, ale oproti dřívějším létům je zastoupena vlastně velmi skrovně budějovickým Nabuccem, ostravským Maškarním plesem a v Opavě Traviatou. Pucciniho Turandot uvede pražské Národní divadlo, ovšem nikoli v režii dřívějším vedením avizované Kathariny Wagner, ale v Oslu působící původem slovenské režisérky Zuzany Gilhuus (v ND už režírovala Martinů Juliettu). V titulní roli by měly alternovat Anda-Louise Bogza, Iveta Jiříková a Eliška Weissová, do role Kalafa má Národní divadlo Michala Lehotského a Renza Zuliana.

Ze světového repertoáru nadcházející sezona ovšem až hýří u nás nehranými nebo jen zřídka uváděnými tituly. Takovým bude česká premiéra Ščedrinovy Lolity podle bestselleru Vladimira Nabokova v pražském Národním divadle. Ostravská opera pokračuje ve své tak záslužné sérii klíčových oper 20. století – po Hindemithově Cardillacovi, Životu prostopášníka Igora Stravinského, Brittenovu Zneuctění Lukrécie, Prokofjevově Ohnivém andělovi a Šostakovičově Lady Macbeth to bude dekadentně mysteriózní operní psychothriller Mrtvé město. Bude to pro Ostravu velká výzva, protože premiéra Mrtvého města tehdy teprve 23letého Ericha Wolfganga Korngolda vzbudila před sto lety senzaci a nyní zažívá nový boom – během posledních čtyř sezon ji hraje nebo chystá 18 divadel po celém světě, včetně například Scaly, Bavorské státní opery, v nedávné inscenaci této opery v Berlínské komické opeře exceloval v režii Roberta Carsena v náročné titulní tenorové roli Paula Aleš Brisecin. Kromě toho ostravský soubor uvede v české premiéře Proces podle románu Franze Kafky v operní adaptaci minimalisty Philipa Glasse.

Naopak předmozartovskou operu, která je spíše doménou ansámblů specializovaných na starou hudbu, začalo do svého repertoáru zařazovat Divadlo J. K. Tyla a Slezské divadlo. Pro nadcházející sezonu v Plzni chystají Monteverdiho Korunovaci Poppey a v Opavě spojí do jednoho večera dvě anglické barokní opery – Venuši a Adonise Johna Blowa s Purcellovou Didonou a Aeneem. V Ostravě v rámci Operní akademie, což je projekt spolupráce divadla s Fakultou umění Ostravské univerzity, připravují Salieriho goldoniovskou komedii Škola žárlivých. A z oper vrcholného klasicismu zvolilo liberecké divadlo Mozartova Dona Giovanniho a olomoucké Beethovenova Fidelia.

Z německého operního repertoáru si na Wagnerovova Tristana a Isoldu troufne ve  své jediné premiéře ústecká opera. A novou inscenaci Lohengrina budou mít diváci v Plzni. Díky brněnské opeře se v repertoáru objeví Růžový kavalír Richarda Strausse.

Francouzská opera bude zastoupena vedle Hoffmannových povídek Jacquese Offenbacha v Brně Georgesem Bizetem, dokonce třikrát: nejen svou nejslavnější Carmen (v Plzni), ale hned dvě scény si vybraly jeho exotické Lovce perel – Liberec a Olomouc.

 

Inspirace na dny příští

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni
Dirigent: Jan Chalupecký, režie: Jana Divišová a Renée Nachtigallová, kostýmy: Josef Jelínek, choreografie: Kateřina Dedková, sbormistr: Pavel Vaněk.

Osoby a obsazení: Don Giovanni – Martin Bárta, Komtur – Pavel Vančura, Donna Anna – Jana Sibera, Don Ottavio – Aleš Briscein, Donna Elvira – Ester Pavlů, Leporello – Luděk Vele, Masetto – Pavel Švingr, Zerlina – Lenka Máčiková, Komorná – Lenka Šmídová.

Orchestr, sbor a balet opery Národního divadla v Praze.
Originální hudební divadlo Praha, Opera v Šárce, neděle 1. září 2019, 14:00 hodin.