Operní panorama Heleny Havlíkové (240): Operní sezona 2019/2020

I když jsme si i letos o prázdninách užívali festivaly s operními inscenacemi, hlavně předmozartovských oper – díky Olomouckým barokním slavnostem, Hudebnímu festivalu Znojmo, Festivalu komorní hudby Český Krumlov s Barokní nocí, Smetanově Litomyšli i souboru Musica Florea, základními pilíři naší operní krajiny zůstává deset operních souborů. Mezi ty velké patří v Praze Národní divadlo (v čele s hudebním ředitelem Jaroslavem Kyzlinkem) a Státní opera (hudební ředitel Karl-Heinz Steffens), dále jsou v Brně (šéf Janáčkovy opery Jiří Heřman), v Ostravě (hudební ředitel Jakub Klecker) a v Plzni (šéf opery Tomáš Pilař). Operní soubory mají také divadla v Českých Budějovicích (šéf opery Tomáš Studený), v Ústí nad Labem (šéf opery Milan Kaňák), v Liberci (šéf opery Martin Doubravský), v Olomouci (šéf opery Miloslav Oswald) a v Opavě (šéf opery Lubor Cukr). Tyto soubory zařazují do svého repertoáru kromě oper také operety a muzikály.

Pro nadcházející sezónu plánuje těchto deset souborů celkem 35 premiér, což odpovídá počtu posledních let, kdy je Státní opera uzavřená kvůli rekonstrukci. Nejvíce operních premiér uvádějí ony velké soubory – Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a Divadlo J. K. Tyla v Plzni – po pěti. Chystané inscenace, za které se často stavějí šéfové souborů, ať už jimi jsou dirigenti nebo režiséři, jsou uváženou kombinací tradičních titulů a novinek nebo jinak neobvyklých titulů. Pražské Národní divadlo však na následující sezonu nová nastudování snížilo na pouhé čtyři – a to mezi ně počítám i zpívaný balet Špalíček Bohuslava Martinů. Z mnoha důvodů, včetně velikosti souboru a výše státního příspěvku, je takový počet pro naši první scénu nedostatečný, když navíc při celkovém chronickém deficitu českého repertoáru je vedle Čajkovského Pikové dámy (ND dosud nezveřejnilo inscenátory ani obsazení) a Weinbergerova Švandy dudáka jedním titulem Pucciniho Turandot, která patří spíš do Státní opery. Ta by se měla po rekonstrukci otevřít slavnostním koncertem v lednu, pak už je sem do konce sezony naplánována jediná premiéra – Szymanowského Král Roger.

Menší soubory zařazují do sezony dva a tři operní premiéry. Budějovická opera se rozmáchne ke čtyřem, když Formanovu adaptaci Dalibora uvede v divadelním „stanu“ Bouda (půjčeném od bratří Formanů). Tuto dřevěnou budovu postaví na Mariánském náměstí a bude pilířem oslav jubilejní 100. sezony Jihočeského divadla od zahájení činnosti české profesionální scény v Budějovicích právě Daliborem. Výjimkou, a to neblahou, je ústecká opera, která se zase vrátila k pouhé jedné nové inscenaci, což je pro rozvoj souboru přece jen málo.

Celkově bude operní sezona 2019/2020 velmi rozmanitá stylově, od Monteverdiho po soudobé novinky, i pestrou různorodostí skladatelů. Dramaturgii našich souborů řadu let dominovala opera italská. Ale už v předchozích dvou sezonách se tento trend změnil. A také tentokrát převažují čeští operní skladatelé − velmi výrazně − se čtrnácti premiérami. Loňský smetanovský rekord, vyvolaný i stým výročím české státnosti, nás sice nečeká a Smetanu uvede jen Jihočeské divadlo: ale hned dvakrát – jednak Tajemství, přenesenou inscenaci z Národního divadla moravskoslezského v režii Tomáše Studeného (premiéra 2017) a také Dalibora, a to v radikálně upravené verzi Miloše Formana, která se v Národním divadle v roce 2000 nemohla uskutečnit. Českou klasiku zastupuje ještě Dvořákova Rusalka, kterou plánují v Ostravě, a Janáčkova Bystrouška, ta bude v Liberci. Dostane se také na Bohuslava Martinů, jehož Řecké pašije připravuje silný tým dirigenta Tomáše Netopila a režiséra Jiřího Heřmana v Brně, a pražské ND Špalíček.

Čtveřici nejhranějších českých operních skladatelů rozhojňují opery, které jsme už dlouho neslyšeli, a také novinky. Opavská opera, která pod vedením Lubora Cukra znovu přichází s nevšední dramaturgií, připomene operu Zdeňka Fibicha Hedy. Naposledy se u nás hrála v roce 1966 v Olomouci. Tragický příběh lásky pirátské dcery Hedy a ztroskotaného námořníka Juana podle eposu lorda Byrona bývá i díky wagnerovskému hudebnímu stylu označován za českého Tristana, což by mohl zúročit dirigent Robert Jindra. Pražské Národní divadlo připomene Švandu dudáka Jaromíra Weinbergera podle dramatu Josefa Kajetána Tyla, operu, která se po své pražské premiéře v roce 1927 rozletěla po světě a dnes se častěji hraje v zahraničí než u nás, hlavně v německých zemích.

Divadla nabídnou celou sérii soudobých českých oper, dokonce čtyři komponované specificky pro děti. Systematicky se dětem věnuje už řadu let v Plzni Lilka Ročáková a je dobře, že do své záslužné řady dětských inscenací zařadila Žvanivého slimejše Jiřího Pauera, jednu z našich nejlepších oper pro děti. V Brně sáhli po osvědčené opeře dalšího českého skladatele, který tento mimořádně obtížný žánr zvládl s báječnou hravostí – Ferdovi Mravencovi Evžena Zámečníka. V Ostravě je „dvorním“ skladatelem oper pro děti Pavel Helebrant – o vánočním čase se na ostravské jeviště vrátí jeho scénické oratorium Jezulátko s inspirací moravských lidových vánočních her a koled. Mimořádnou sérii dětských oper ještě doplní novinka Jana Jiráska podle dalšího osvědčeného dětského námětu – Karafiátových Broučků.