Operní panorama Heleny Havlíkové (269)

Opera v časech koronavirových II
Kvůli koronavirové pandemii jsme u nás už přišli o mnoho operních premiér a řadu vokálních koncertů. Vzápětí po vyhlášení epidemiologických opatření v březnu, už nemohlo Collegium 1704 odehrát program Actus tragicus, z MET se neuskutečnil záznam Wagnerova Bludného Holanďana, v Divadle na Orlí studenti JAMU nepředvedli Mozartovu Figarovu svatbu, v Národním divadle v Praze nezaznělo Verdiho Rekviem, Česká Händelova společnost neuspořádala na zámku v Hostivici koncert k 30. výročí svého trvání. V dubnu se k tomuto výčtu propadlých termínů přidala premiéra Szymanowského Krále Rogera v nastudování Státní opery, Collegium 1704 nepřipomnělo Velký pátek koncertem nazvaným Stabat Mater, chyběla brněnská premiéra Řeckých pašijí Bohuslava Martinů, anglický specialista Christopher Moulds nepředvedl ve Stavovském divadle své pojetí Mozartovy Zaidy, do kin se z MET nedostala Tosca, a do Prahy nepřijela se svým recitálem Lisette Oropesa.

A je velmi pravděpodobné, že zákaz bude pokračovat minimálně do konce dubna, tudíž přijdeme ještě o koncertní uvedení Janáčkovy Káti Kabanové v provedení České filharmonie, kterou měl dirigovat Jakub Hrůša, o premiéru Monteverdiho Korunovace Poppey v Plzni, o premiéru Korngoldova Mrtvého města v Ostravě a Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Ústí nad Labem.

Koronavirová pandemie sice uzavřela divadla, ale vedení řady z nich tento výpadek nahrazuje otevřením archivu se záznamy starších inscenací a poskytuje je na internetu zdarma. Nabídka je tak bohatá, často s hvězdným obsazením a s tradičním, ale i s provokativním režijním výkladem, že by operní fanoušek mohl strávit u počítače celý den a ani tak by nestíhal aktuální možnosti, protože záznamy jsou v případě divadel většinou k dispozici pouze jeden den. Termíny je proto třeba si bedlivě hlídat.

Vídeňská státní opera, která spustila záznamy svých inscenací zdarma po uzavření divadel od poloviny března jako jedna z prvních, prodlužuje svou každodenně novou nabídku o další týdny zde.

Podobně setrvává u zpřístupnění svých starších produkcí zdarma každý večer Metropolitní opera zde. Na 13. dubna byl zařazen záznam Dvořákovy Rusalky (představení z 8. února 2014) s Renée Fleming v titulní roli.

Mariinské divadlo záznamy oper střídá se záznamy koncertů a baletů – zde.

Připojila se i Státní opera Berlín – zde, která kombinuje opery se sérií klavírních recitálů Daniela Barenboima, v nichž hraje Beethovenovy sonáty.

Z našich divadel s operními soubory otevřelo virtuální hlediště jen Národní divadlo moravskoslezské, které pouze v pevném čase večerního představení od 18:30 umožňuje zhlédnout i činoherní, baletní nebo muzikálovou produkci – zde. Z oper jsme mohli vidět Smetanovo Tajemství a na 30. dubna je připraven Thomasův Hamlet, za jehož nastudování divadlo i představitel titulní role Thomas Weinhappel a Jana Sibera v roli Ofélie sklidili řadu nominací i cen.

Zatímco divadla poskytují záznamy jen v omezeném čase, většinou jediný den, zejména operní portál OperaVision /zde/ rozšiřuje svoji nabídku z operních divadel nejen z Evropy o další a další záznamy, kterých je nyní k dispozici třicet. Výhodou tohoto webu je, že opery jsou zde uchované řadu měsíců a jsou většinou k dispozici titulky nejen v angličtině nebo němčině, ale i prostřednictvím automatického překladače v mnoha dalších jazycích včetně češtiny. Další specializovaný operní portál ARTE Opera Season /zde/ „ustrnul“ po uzavření divadel na čtyřech záznamech, které aktuálně rozhojnil jen Parsifal z Palerma.

Dvakrát Don Giovanni
Mezi tou plejádou záznamů inscenací na internetu jsem se nejprve soustředila na české opery – na Prodanou nevěstu z Garsingtonského festivalu ve Velké Británii a Rusalku z Vlámského divadla opery a baletu (268. Operní panorama zde). Zajímal mě přístup zahraničních divadel nezatížených českou inscenační tradicí. Nyní jsem se zaměřila na Mozartova Dona Giovanniho. Jakkoli nejde o český titul, rádi si tuto operu oper, jak se jí někdy říká, přisvojujeme, protože vznikla na pražskou objednávku a pod Mozartovým vedením byla také v někdejším Nosticově, nyní Stavovském divadle v roce 1787 uvedena. Podle databáze Operabase je Don Giovanni v letošní sezóně čtvrtým nejčastěji uváděným titulem a když se podíváme na delší období posledního desetiletí, tak uzavírá první desítku ve světě nejčastěji uváděných oper po La Traviatě, Kouzelné flétně, Carmen, Bohémě, Tosce, Figarově svatbě, Madam Butterfly a Rigolettovi.

Nejen toto postavení Dona Giovanniho v operním repertoáru, ale i archetypální námět potrestaného prostopášníka inscenátory „svádí“ k nejrůznějším výkladům a hledáním řešení, která se ještě neobjevila. Mohli jsme vidět Giovanniho jako noblesního šlechtice, ale i jako feťáckou trosku nebo oplzlého houmlesáka, vystupoval v podobě sebevědomého suveréna popírajícího všechna pravidla, ale i po zakomplexovaného impotenta, který svou mužnost jen předstírá.

Minimalistická nuda z Říma
První hodnocený záznam inscenace Dona Giovanniho je z Teatro dell’Opera di Roma (na portálu OperaVision je ke zhlédnutí ještě do 25. dubna 2020 zde). Operní divadlo v Římě bylo otevřené v roce 1880, jeho kapacita se z původních 2 200 diváků po několika zásadních přestavbách snížila na 1 600 sedadel. Konaly se v něm světové premiéry Mascagniho Sedláka kavalíra nebo Pucciniho Toscy. Ani Římské opeře se nevyhnuly skandály, ten nejznámější je spojený s Mariou Callasovou, aférami ostatně vyhlášenou, když po prvním dějství ukončila své vystoupení v představení Normy za přítomnosti italského prezidenta. Letní atrakcí souboru je stagiona v amfiteátru před ruinami starověkých římských Caracallových lázní.