Operní panorama Heleny Havlíkové (269)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
W. A. Mozart: Don Giovanni – Finnish National Opera (zdroj OperaVision)

Pološílená ubohá troska z Helsinek
Další dostupnou inscenací Dona Giovanniho je na portálu OperaVision záznam z Finské národní opery v Helsinkách (zde).

Hudební nastudování je dílem zkušeného francouzského dirigenta Patricka Fournilliera (1954), který Finskou národní operu dobře zná, protože je tu od roku 2018 hlavním hostujícím dirigentem. I když bylo v recitativech použité cembalo, Fournillier se nesnažil o historicky poučenou interpretaci, výrazně, až veristicky akcentoval dramatické momenty partitury.

Základem je pražská verze, k té ale v Helsinkách přidali ještě druhou, Mozartem pro vídeňské uvedení dokomponovanou, árii Dona Ottavia Dalla sua pace – výkon tenoristy Tuomase Katajaly toto doplnění oprávnil. Inscenace, v souladu s režijní koncepcí, končí smrtí Dona Giovanniho, tudíž zde úplně vyškrtli závěrečnou moralitu, v níž se pětice mstitelů vyptává Leporella na osud Giovanniho, a všichni přemýšlejí, co vlastně budou bez toho darebáka, jak ho častují, dělat.

Režie byla svěřena finskému herci a činohernímu režisérovi Jussi Nikkiläovi (1982), pro kterého to bylo první setkání s operou na jevišti (z hudebních produkcí zatím režíroval jen koncertní verzi Fidelia a Schumannovo oratorium Scény z Goethova Fausta). Ve výsledku to nebyla špatná volba. Pro Nikkiläa je Don Giovanni (Tuomas Pursio) anti-hrdinou posedlým honbou za rozkoší bez hranic. Sex ho pohltil natolik, že se dostal do stadia chorobného stavu. Nenasytně bere vše, nejen ženy, ale i muže nebo transvestitu. Takto k němu vystoupá v úvodu i Dona Anna (Hanna Rantala), atraktivní žena ve vysokých kozačkách a přiléhavém síťovaném dresu s velkými oky, pod kterými má černé spodní prádlo, aby byla dovnitř vtažena znovu a znovu napřahovanou Giovanniho rukou. Ale ani to Giovannimu nestačí a vypomáhá si kokainem a sebeukájením u tabletu. Zrazuje nejen všechny kolem, ale v důsledku hlavně sám sebe. I když si to sám Giovanni nechce zpočátku sebejistě připustit, je z něj nakonec psychicky rozložená ubohá troska.

W. A. Mozart: Don Giovanni – Finnish National Opera (zdroj OperaVision)

Ve srovnání s římským Giovannim je ten finský velmi dynamický, umístěný do členitého prostoru na točně – z jedné strany s širokým schodištěm do patra, které se ukáže po obrácení a tvoří ve výšce další hrací plochu. Kostýmy Eriky Turunen sice mají rokokové prvky a také mobiliář je rokokový s tabulí pro hostinu v úvodu i závěru opery, ale také s hromadou rozbitých židlí a křesel navršených do výšky bez ladu a skladu. Toto rokokové „vrakoviště“ ovšem „zabydlují“ tablety, nákupní vozík, kam Leporello (Markus Suihkonen) uklízí nepořádek, EET mobilní pokladna s tiskárnou, na které si počítá peníze, které dostává od Giovanniho. Výčet jmen Giovanniho milenek, včetně obrazu Mony Lisy, nemá Leporello v notýsku, ale do půl těla nahý ho ukazuje vytetovaný na prsou, pažích i zádech, přičemž seznam nejspíš pokračuje i pod kalhotami, kam nechává Elviru nahlédnout. Elvira (Tamuna Gochashvili) si seznam Giovanniho milenek na Leporellovi fotí, v závěru na Giovanniho jako poslední argument vytáhne pozitivní těhotenský test.

Tento helsinský Giovanni se odehrává v jakési extravagantní komunitě současnosti, která navozuje pocit zmaru – s velmi vyhrocenými a v mnohém drsnými vztahy. Scéna, ve které zve Giovanni Komturovu sochu na večeři, se neodehrává na hřbitově, ale před chromovanými chladicími boxy márnice: Leporello spolu s Ottaviem, Elvirou, Masettem (Henri Uusitalo) a Zerlinou (Olga Heikkilä) na Giovanniho nastrojí lest. Aniž je Giovanni vidí, vytáhnou Komturovu mrtvolu v bílém rubáši z boxu a pohybují s ním, Leporello pouští jeho hlas z magnetofonu a čte Komturův vzkaz z visačky na palci mrtvoly. Takto „obživlou“ mrtvolou vystresovaný Giovanni postupně propadá šílenství a při „poslední večeři“, na které se podává červené víno a chleba, je z něj už jen troska ve slipech. Mstitelé, včetně Leporella, ho ubodají vidličkami do nahé hrudi a z ran stéká krev. Jedině Donna Anna se na této vraždě nepodílí. Třebaže to je u Mozarta právě ona, kdo by měl mít největší důvod k pomstě, režisér Nikkilä z ní udělal dráždivou dominu s pouty v ruce, která vztah k Donu Ottaviovi, zde coby sentimentálnímu milovníkovi z éry němých filmů, jen předstírá. Ve své posedlosti sexem je Giovannimu blízká a na konci přebírá jeho místo v rudé masce na vrcholu schodiště.

Finské provedení naplňovalo základní profesionální standardy a také sólisté, převážnou většinou Finové s basbarytonistou Tuomasem Pursiem v titulní roli, zpívali na velmi solidní úrovni.

Hodnocení autorkou recenze 80%

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni
Finská národní opera – Dirigent: Patrick Fournillier, režie: Jussi Nikkilä, scéna: takis, kostýmy: Erika Turunen, světelný design: Kalle Ropponen, choreografie: Ima Iduozee, video: takis, zvuk: Asko Kuusisto.

Osoby a obsazení: Don Giovanni – Tuomas Pursio, Donna Anna – Hanna Rantala, Komtur – Koit Soasepp, Donna Elvira – Tamuna Gochashvili, Don Ottavio – Tuomas Katajala, Leporello – Markus Suihkonen, Masetto – Henri Uusitalo, Zerlina – Olga Heikkilä.

Orchestr a sbor Finské národní opery.
Záznam na OperaVision dostupný od 11. března 2020 do 11. září 2020.

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat