Operní panorama Heleny Havlíkové (283)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
Prodaná nevěsta z fundusu. - Za open-air Wagnerem do Mikulova: Střet ambic a reality - Holanďan s hvězdami i bez sboru po bouři a šesti zkouškách - Tristan „interruptus“ - Otázky i otazníky pro prezidentku Evu Walderdorff a reakce ředitele Nd Brno Martina Glasera i mikulovského starosty Rostislava Koštiala

B. Smetana: Prodaná nevěsta – Ivana Veberová a Amir Khan – Divadlo J. K. Tyla (zdroj DJKT)

Prodaná nevěsta z fundusu
Podobně netypicky jak minulá operní sezóna už v březnu skončila, začíná ta nová 2020/21 dřív, než bývá zvykem. Plzeňské Divadlo J. K. Tyla ji zahájilo už v neděli 9. srpna 2020 odpoledne ve Velkém divadle premiérou nového nastudování Smetanovy Prodané nevěsty. Vnější okolnosti se zdály nepříznivé – bylo pořádné horko a v divadlech platí povinnost roušek. Přesto jsem si z Plzně odvezla radostnou zprávu – bylo plno a diváci nadšení. Po několika měsících vynuceného operního půstu bylo zřejmé, že diváci nejsou ochotni se „jen tak“ vzdát svého životního stylu, jehož součástí je i návštěva opery. A že streamované přenosy a nebývale rozsáhlá nabídka záznamů inscenací z celého světa nemohou tento divácký hlad po účasti na společně sdíleném divadelním zážitku plnohodnotně nasytit.

Samozřejmě jsem šťastná, že se zase hraje, a podporuji, aby epidemiologické restrikce postihly kulturu co nejméně. Nicméně limitující podmínky by neměly rozvolnit kritéria hodnocení výsledné podoby inscenace.

B. Smetana: Prodaná nevěsta – Ivana Veberová – Divadlo J. K. Tyla (zdroj DJKT)

V případě plzeňské Prodané nevěsty jde vlastně o takový koronavirem vynucený „záskok“ na poslední chvíli za původně plánovaného Lohengrina, který se na konci minulé sezóny nemohl uskutečnit. Nešlo se však zbavit pocitu „bleskovky“ při náhradě Wagnerovy opery osvědčeným titulem, který soubor plzeňské opery umí – z předchozího plzeňského nastudování z let 2014-2017 byli s výjimkou Jeníka, Míchy a Indiána nyní obsazeni stejní sólisté. A režie Tomáše Ondřeje Pilaře (který dal Prodané nevěstě podobu pro uvedení na plzeňském náměstí v roce 2018) na scéně vytvořené společně s Lukášem Kuchinkou s kostýmy Lenky Poláškové vyvolávala dojem východiska z nouze daného možnostmi fundusu.

To ovšem neplatí pro orchestr pod taktovkou Jiřího Štrunce. Prubířským kamenem bývá v případě Prodané nevěsty hned předehra. Ta sršela energií ve svižných tempech s precizní artikulací nejen dechových, ale hlavně smyčcových nástrojů – a další motivy předehry zněly se srdečnou vroucností. Orchestr se ovšem neblýskl jen v předehře, ale udržel si vysokou úroveň nastudování po celou premiéru.

Pokud jde o sólisty, šestiletý časový odstup od minulé premiéry se nepříznivě projevil v případě Jevhena Šokala, který své umění komediální bodrosti a zvučného basu v roli Kecala už nezopakoval. Mařenka byla opět obsazena dlouholetou sólistkou plzeňského souboru Ivanou Veberovou (která dokonce za Mařenku dostala v roce 2014 cenu Thálie), zatímco Jeník nově angažovaným tenoristou Amirem Khanem. Každý z nich sám o sobě po pěvecké stránce své party technicky zvládl, ale dvojice to zůstala nesourodá. Místo milostného vztahu s emocemi vroucích vyznání i prudkých hádek převážil dojem racionální aliance. Z větších rolí tak nejpřesvědčivěji působil Tomáš Kořínek jako Vašek, kterého režisér Pilař ovšem prvoplánově ponechal v roli dětinského trouby s lízátkem.

B. Smetana: Prodaná nevěsta – Jana Foff Tetourová a Tomáš Kořínek – Divadlo J. K. Tyla 2020 (zdroj DJKT)

Z Pilařovy režie se dal dovodit základní záměr vytvořit tradiční Prodanou nevěstu. K tomu ale „opravdové“ kroje z Plzeňska samy o sobě nestačí. Inscenace byla konglomerátem nesourodé kombinace kašírovaných maket průčelí domů nebo kamen, realistických dekorací (pípa, socha svatého, Boží muka, rozkvetlý strom) a projekcí krajin různých ročních období. Při baletně pojatých tanečních scénách, včetně výstupu komediantů, v choreografii Martina Šintáka se sbor (včetně hojně zapojených dětí) odsouval se spořádanou schematičností do stran. Do toho žánrové obrázky za tylovou oponou s dívkami vijícími věnečky nebo nesoucími hrábě měly zřejmě odvést pozornost od statického vedení sólistů. A nechyběl ani Pilařem i v jiných inscenacích nadužívaný „efekt“ protisvětla, ve kterém z postav na jevišti zůstanou černé siluety. Pokusy o charakteristiky postav jejich „dotvářením“ tanečními vsuvkami (vzorně secvičené poposkakování dvou tanečních párů u sochy svatého jako „křoví“ při Kecalově vstupním jednání s Krušinovými, při kterém Ludmila pobíhá s vařečkou v ruce a co chvíli jí kverlá v hrnci na kamnech) nebo v árii Ten lásky sen přidání němé postavy Mařenčiny ustarané „babičky“ (Monika Švábová) na lavičce u Božích muk zůstaly jen jakýmsi nedopracovaným ozvukem „módních“ trendů doplňování postav a zesilování role baletu.

Inscenovat u nás Prodanou nevěstu jistě není snadný úkol, v tomto plzeňském případě nejspíš ovlivněném i nutností improvizace kvůli koronavirové krizi. Z inscenací dostupných na internetu stojí za připomenutí záznam z Garsingtonského festivalu (viz 268. Operní panorama zde), kde Prodanku pojali, nezatížení naší domácí inscenační tradicí, sice zcela netradičně, ale zato s velkým respektem k autorům a duchu jejich díla. Režisér Paul Curran (původní profesí tanečník) přenesl děj z české vesnice 19. století do komunity anglického městečka roku 1957, ale soulad se Smetanovou hudbou i Sabinovým libretem až překvapivě fungoval a prokázal, že i při takovém posunu lze s vtipem postihnout to, co je v této opeře nadčasové – mezilidské vztahy a úsilí vybojovat si proti nepřízni osudu osobní štěstí. Alespoň náznak nějakého „vzkazu“ současných plzeňských inscenátorů dnešnímu publiku a jejich názoru na dnešní poselství Smetanovy Prodané nevěsty jsem v novém plzeňském nastudování postrádala.

Hodnocení autorkou recenze 70 %

Divadlo J.K. Tyla, Prodaná nevěsta – Jana Foff Tetourová a Tomáš Kořínek (zdroj DJKT)

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta
Hudební nastudování a dirigent Jiří Štrunc, režie Tomáš Ondřej Pilař, scéna Lukáš Kuchinka, Tomáš Ondřej Pilař, kostýmy Lenka Polášková, světelný design Antonín Pfleger, dramaturgie Zbyněk Brabec, choreografie Martin Šinták, sbormistr Jakub Zicha.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments