Operní panorama Heleny Havlíkové (332) – Bayreuth 2021 – covidový diskurs s Wagnerem

Letošní stodevátý ročník Bayreuthských slavností a jedna z nejvýznamnějších německých kulturních a společenských akcí, se po loňské covidové abstinenci opět konal. Loni avizovaná kompletní nová tetralogie byla přesunutá až na rok 2022 a k dřívějším inscenacím Mistrů pěvců norimberských a Parsifala letos přibyla jen nová inscenace Bludného Holanďana, koncertní Valkýra spojená s výtvarnou akcí a opera soudobého německého skladatele Gordona Kampea Immer noch Loge/Stále ještě Loge.

• Bayreuthský diskurs s covidem
• Holanďan bludně hnaný pomstou
• Valkýra přehlušená šplícháním barev
• Co zůstane po rozvratu Wagnerových bohů a hrdinů?

Bayreuthský diskurs s covidem

K festivalovým dřívějším přísným protiteroristickým opatřením s policejním uzavřením přístupových cest na Zelený vršek pro auta se tentokrát přidala i protiepidemická a kapacita hlediště s dvěma tisícovkami míst směla být obsazena jen z poloviny. Seděli jsme sice ve všech řadách, ale zdejší hustě natěsnaná sedadla „provzdušňovaly“ na každé druhé místo nasazené černé sametové návleky.

Proticovidová opatření ovšem byla zorganizovaná s příslovečnou německou akurátností a všichni se jim spořádaně podrobovali. U parkoviště byly obrovské stany, v nichž po červených kobercích lidé postupovali ve vymezených koridorech k prokázání bezinfekčnosti – jako u nás, kompletní očkování, prodělaný covid nebo test, který bylo možné si na místě nechat udělat. Na konci uctiví kontroloři přidělali na zápěstí barevný pásek jako propustku do Wagnerova svatostánku. Takže vlastní přezkoumávání vstupenek, a to i po každé přestávce, během nichž všichni musí ven z hlediště, pak už probíhalo svižně: k přísnému pohledu uvaděčů, jestli kabelka či příruční taška nepřesahuje rozměr A4, jak bylo toto opatření zavedeno v dřívějších letech kvůli obavám z teroristického útoku, pánové a dámy jen vyhrnovali dlouhé rukávy a nasazovali si roušky.

Ale ani všechny tyto procedury neodradily publikum, které slavnosti stále pojímá „postaru“ a nenechává si vzít pocit výlučnosti jako stvrzení svého společenského postavení. I letos před představeními postávali kolem divadla doufající čekatelé, jestli na poslední chvíli někdo náhodou neprodá vstupenku. Na reprízy chodí dámy v róbách „plné večerní“ a páni v oblecích, ba i smokinzích. Lidé pod balkónem divadla oddaně čekají na vytrubování pozounistů oznamující místo zvonění konec přestávek, horečně se s nimi fotí nebo pořizují selfíčka a odměňují jejich několika vteřinový „výkon“ nadšeným potleskem. Snad jen dřívější dlouhé fronty na zdejší vyhlášené wursty, jimiž se diváci posilují během hodinových přestávek na pokračující wagnerovské délky, se téměř netvořily a krojované preclíkářky, které procházejí mezi diváky s platy zavěšenými kolem krku, marně lákaly zákazníky.

Hudební slavnosti Richarda Wagnera v bavorském Bayreuthu se s přestávkami pořádají od roku 1876, kdy je uspořádal sám skladatel, aby v divadle, které mu umožnil postavit král Ludvík II. podle skladatelových představ na Zeleném vršku, uváděl svých deset posledních oper a završil tak svůj koncept hudebního divadla jako Gesamtkunstwerku, souborného uměleckého díla.

Festival se koná od konce července do konce srpna a program tvoří „bayreuthský kánon“ Wagnerových oper, hraný stále dokola – samozřejmě bez titulků, protože se předpokládá, že publikum předmět svého obdivu zbožňuje a ovládá. Zahrnuje vždy inscenace z předchozích let: letos to byli Mistři pěvci norimberští v kongeniální režii Barrie Koskyho s premiérou v roce 2017 a loňská inscenace Tannhaüsera jako anarchistická road movie v režii Tobiase Kratzera. Místo většinou dvou nových nastudování letos přibyla pouze jedna nová inscenace – Bludný Holanďan v hudebním nastudování Oksany Lynivové a v režii Dmitrije Čerňakova. Doplnil ji multimediální projekt Ring 20.21 jako bayreuthský diskurs s Wagnerem pod uměleckým vedením Kathariny Wagner. Jeho součástí byla opera soudobého německého skladatele Gordona Kampea Immer noch Loge/Stále ještě Loge, Valkýra jako „malířská akce“ Hermanna Nitsche, virtuální zápas Sei Siegfried/Buď Siegfried a instalace složitě propletené skulptury z rudých vláken s názvem The Thread of Fate, Nit (nebo také leitmotiv či paprsek) osudu od japonské výtvarnice Chiharu Shioty, umístěná v parku. Na programu letošního ročníku bylo také jedno koncertní uvedení Parsifala v hudebním nastudování Christiana Thielemanna se Stephenem Gouldem v titulní roli a v rámci řady Wagner pro děti adaptace Tristana a Isoldy. Slavnosti zakončí 22. a 25. srpna dva koncerty s programem z Wagnerových oper pod vedením dirigenta Andrise Nelsonse.