Operní panorama Heleny Havlíkové (338) – Lisette Oropesa v záři i stínu Mozartových koncertních árií

  1. 1
  2. 2

Ve Vorrei spiegarvi, oh Dio!, KV 418 (1783), další árii pro hbitý soprán Aloysie Weberové vložené do opery Pasquala Anfossiho Il curioso indiscreto, jako by Mozart anticipoval téma své opery Così fan tutte. Oropesa se zde v dialogu s hobojem stává Clorindou, jejíž snoubenec se s pomocí svého hraběcího přítele rozhodl vyzkoušet její věrnost a ona teď čelí milostným návrhům hraběte. Takové zahrávání si s city žen se však ukáže jako nebezpečné, protože do jejího odmítání se vkrádá nejednoznačnost emocí.

Pro Aloysii Weberovou Mozart také v roce 1777 začal zkomponovat árii Ah! se in ciel, benigne stelle, KV 538. Proč ji dokončil až po deseti letech sice zůstává nejasné, ale i pro následovnice Weberové ji vyzdobil ji řetězci virtuózních koloratur.

Sopranistce Luise Villeneuve vyšperkoval Mozart její účinkování v opeře Il burbero di buon core Vicenta Martína y Soler dvěma hudebními čísly. Stručná, pouze tříminutová árie Chi sà, chi sà, Qual sia, KV 582 (1789) se sólovými party pro klarinet a fagot, vede Oropesu do situace, v níž je jako Madama Lucilla uvržena do zmatku po nevysvětlitelném nepřátelsky hněvivém ataku jejího manžela. A v árii Vado, ma dove? oh Dei!, KV 583 musí reagovat na zprávu, že její manžel má být kvůli dluhům zatčen, a povolává boha lásky, aby jí pomohl ho zachránit.

Scéna Misera! dove son…Ah! non son io, KV 369 (1781), kterou premiérovala při soukromém koncertu v kruhu rodiny a přátel hraběnka Marie Josepha von Paumgarten, dává Oropese příležitost vyjádřit bezmoc a zoufalství, s nímž se římská šlechtična Fulvia vyrovnává se zprávou, že vojenský hrdina Ezio, kterého miluje, byl na základě falešných svědectví uvězněn a čeká ho smrt.

Ve Voi avete un cor fedele, KV 217 (1775), v jediné komické árii ve výběru, určené nejspíš jako vložka do Galuppiho opery Le nozze di Dorina na text Carla Goldoniho, využila Oropesa sarkastický výsměch, když nejdřív jako komorná Dorina přesvědčí svého ctitele o své náklonnosti, aby se mu vzápětí vysmála.

Lisette Oropesa má nesporně k Mozartovi vřelý vztah a na repertoáru má řadu rolí jeho oper – Ženu v Idomeneovi, Zuzanu ve Figarově svatbě, Konstanci v Únosu ze serailu, Ismenu v Mitridatovi, Paminu v Kouzelné flétně. A lze očekávat, že k nim do budoucna může přidat i Donnu Annu nebo Elvíru. Pro mozartovský repertoár má Oropesa předpoklady v muzikalitě, „perleťové“ barvě svého sopránu s jemným vibratem, intonační suverenitě, technické vybavenosti pružného hlasu s vyrovnanými rejstříky i pro koloraturní pasáže a dostatečné výrazové škále, s níž dokáže vyjádřit výrazové nuance textů a situací.

K vysloveným mozartovským specialistkám však Oropesa (ani Antonello Manacorda) nepatří a nahrávkou koncertních árií se ocitá vedle Elisabeth Schwarzkopf, Rity Streich, Kiri Te Kanawy, Edity Gruberové, Lucie Popp, Natalie Dessay, Diany Damrau ale i Cecilie Bartoli a mnoha dalších. V této „konkurenci“ můžeme slyšet, že zatímco ve střední poloze zní hlas Oropesy plně, ve „vrcholovém“ rejstříku se hlas Oropesy zužuje, takže vysoké tóny někdy znějí ostřeji, méně barevně, občas na ně najíždí zdola. A naopak hluboké polohy, například v Bella mia fiamma, přece jen nemají takovou znělost. Také virtuózní koloraturní pasáže, skoky, staccata známe v brilantnějších interpretacích. A z nahrávky je zřejmé, že Oropese (která má spoustu elánu a energie nejen pro zpívání, ale také při běhu maratonů) jsou bližší dramatické části, zatímco kantabilní linie dlouhých lyrických pomalých frází nemají takový tah a rafinovanost, jaké bychom u sopranistky té nejvyšší úrovně očekávali při bohatství jemných odstínů tlumeného smutku, touhy, naděje, něhy, zklamání, jimiž Mozart své árie prodchnul. Také překvapí úspornost, až strohost při používání ozdob, když doplňuje jen něco málo appoggiatur.

Nicméně z jejího podání i díky zázemí orchestru il Pomo d’Oro s velkými zkušenostmi s historicky poučenou a velmi dynamickou interpretací včetně zejména hobojových, ale i klarinetových nebo fagotových sól, cítíme upřímnost, s jakou se chce podělit s posluchači o bouře i jemné vlnění emocí.

Při poslechu výstupu Bella mia fiamma … Resta, o cara, KV 528, v němž se válečník Titano loučí se svou milovanou Proserpinou, které matka zakázala manželství se smrtelníkem a on dává přednost smrti před životem bez Proserpiny, se můžeme oddat legendě sepsané Mozartovým synem Karlem Thomasem. A představovat si, jak pět dnů po premiéře Dona Giovanniho (1787) v letohrádku Bertramka laškovala Josefína Dušková s Mozartem, aby pro ni napsal árii, což učinil – ovšem s podmínkou, že ji zazpívá bez jediné chyby prima vista. Jinak že noty spálí. Josefína to nejspíš zvládla včetně náročných koloratur a chromatických záludností, takže se i my dnes můžeme těšit z této árie, třeba právě v interpretaci Lisette Oropesy.

Lisette Oropesa: Ombra Compagna – Mozart Concert Arias
Pentatone 2021, PTC 5186 885 (CD/SACD) 81:30 min

il Pomo d’Oro, koncertní mistryně Zefira Valova, dirigent Antonello Manacorda

A Berenice … Sol Nascente, KV 70
Alcandro, lo confesso … Non sò d’onde viene, KV 294 Bella mia fiamma … Resta, o cara, KV 528
Vorrei spiegarvi, oh Dio!, KV 418
Chi sà, chi sà, Qual sia, KV 582
Misera! dove son…Ah! non son io, KV 369
Voi avete un cor fedele, KV 217,
Ah, lo previdi…Ah, t’invola, KV 272
Vado, ma dove? oh Dei!, KV 583
Ah! se in ciel, benigne stelle, KV 538

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments