Operní panorama Heleny Havlíkové (351) – Operní bilance za rok 2021

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Dramaturgické mimořádnosti vnesla do našeho dění hlavně „stará opera“ období baroka a klasicismu. Ta je hojně zastoupená především díky festivalům, většinou v historicky poučené interpretaci. V roce 2021 to byl Vivaldiho Il Farnace v nastudování souboru Musica Florea, který obohatil i Lednicko-valtický hudební festival, Picciniho Otrokyně během Barokní noci v provedení souboru Capella Regia Praha a Draghiho serenata Závazky Všehomíra, jak ji uvedli Hof-Musici. Na festivalech se tu a tam objevují i scénicky uváděná oratoria – tentokrát Telemannův Den posledního soudu ve Znojmě, Dittersův David na Olomouckých barokních slavnostech a z období klasicismu ještě Haydnovo Stvoření světa v Opavě. A součástí komponovaného večera na téma antické Ariadny byl melodram Ariadna na Naxu Jiřího Bendy. Raritou Olomouckých barokních slavností byl Guzmán Antonína Rejchy, který zazněl dokonce ve světové premiéře po více než dvou stech letech od svého vzniku.

Arrigo Boito: Mefistofeles – Jan Hnyk, Jihočeské divadlo (foto Martina Root)
Arrigo Boito: Mefistofeles – Jan Hnyk, Jihočeské divadlo (foto Martina Root)

Za dramaturgické ozvláštnění můžeme v našich kontextech rovněž považovat Boitova Mefistofela, kterého uvedli v Českých Budějovicích, a nepochybně také Petera Grimese Benjamina Brittena, který obohatil repertoár brněnské opery. A Britten se do Brna vrátil také prostřednictvím Alberta Herringa – byl vybrán pro studenty JAMU v Divadle Na Orlí. A za raritu se rozhodně dá považovat večer v rámci projektu Musica non grata ve Státní opeře složený ze zpívaného baletu Kurta Weilla Sedm smrtelných hříchů a monodramatu Arnolda Schönberga Očekávání.

Ve skladbě nové operní produkce roku 2021 je ovšem – bohužel a chronicky – málo zastoupena česká opera. Těžko shrnout hlavní příčinu, ale smutným faktem je skutečnost, že okruh sólistů, který mají tato díla na repertoáru, se dramaticky snižuje. Ze Smetanových oper pouze ostravská opera doplnila svůj postupně vznikající komplet Smetanových oper k výročí v roce 2024 Hubičkou, z Dvořákových zazněla jedině Rusalka v Divoké Šárce, Janáček se objevil pouze prostřednictvím Věci Makropulos díky plzeňské opeře. A z oper Bohuslava Martinů se dostalo na Ariadnu díky festivalu Smetanova Litomyšl a na Řecké pašije v Brně. Za takové situace se doslova objevem stala meziválečná opera Jaroslava Křičky Bílý pán aneb těžko se dnes duchům straší v Ostravě.

Baroko 2021, Tomáš Hanzlík: Piráti, 29. července 2021, Adriana Žigmundová, Helena Kalambová, Bedřich Lévi (zdroj Michal Málek)
Baroko 2021, Tomáš Hanzlík: Piráti, 29. července 2021, Adriana Žigmundová, Helena Kalambová,
Bedřich Lévi (zdroj Michal Málek)

Skoro o všechny domácí operní novinky se zasloužily studiové soubory. Hned dvě opery svého principála Tomáše HanzlíkaPiráty a Poklad Arkádie – uvedl Ensemble Damian a jeho, spíše muzikál než operu, Římskou Lukrécii, nastudovali v plenéru u Vily Štranice Geisslers Hofcomoedianten. Jedna z režisérek experimentálního uskupení Run OpeRunVilma Bořkovec – je autorkou libreta k opeře Logika chaosu, jejíž hudba vznikala v procesu improvizací sólistů. A posledním dílem doplnil brněnský spolek Hausopera svou Trilogii pro město. Po zkušenosti s Posledním pólem, kdy se hrálo v bazénu, a Hrou o Malinu před výlohou knihkupectví, se můžeme těšit, až s Věčnou slečnou bledou přijede Hausopera do Kavárny Adrie na festival OPERA 2022, jehož 15. ročník už v lednu začíná v Praze.

Jedinou operní novinkou, kterou do svého repertoáru zařadilo v roce 2021 stálé divadlo, zůstala Mimi opera Lukáše Sommera. I různými aromaty provoněná inscenace je určená pro miminka a Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích tak hledá cestu, jak získat pro operu nové publikum, dokonce od tří měsíčních kojenců.

Národní divadlo moravskoslezské, Tosca 2021: Petra Alvarez Šimková a Martin Šrejma (zdroj FB)

Moje operní bilance roku 2021

Z covidem zkráceného operního roku jsem kromě Věčné slečny bledé (Hausopera) viděla všech dalších čtyřicet produkcí, řadu z nich i ve vícero obsazeních, respektive ze záznamu, ať už v televizi nebo na internetu, a pak v divadle. Jednotlivé recenze jsou na portálu Opera Plus v mých Operních panoramatech. Znovu zopakuji, že inscenace nejsou klání, která se dají exaktně změřit na čas nebo vzdálenost, a moje hodnocení je subjektivní – na základě zkušeností mnohaletého sledování nejen české operní krajiny. Zaměřím se na sólové výkony, ženské a mužské, a na inscenace roku 2021.

Hojnost sólistů

Výkon hodný toho nejvyššího obdivu podala Petra Alvarez Šimková v expresionisticky vypjatém hudebním monodramatu Očekávání Arnolda Schönberga ve Státní opeře. Part v atematickém slohu na principu volné atonality je mimořádně náročný: téměř půl hodiny se sólistka se musí prosadit nad hutně instrumentovaným orchestrem. Bylo strhující, jak Petra Alvarez Šimková vyjádřila horečné vidiny ženy na hranici vědomí a nevědomí, když utíká nočním lesem a nachází svého milence mrtvého. A dokázala se vyrovnat s handicapy, které jí hlasitě hrajícím orchestrem způsobil dirigent Jiří Rožeň a hlavně režisérka Barbora Horáková Joly umístěním hracího prostoru do hloubi jeviště před rozlehlým hledištěm Státní opery.

Opět mě nadchla Jana Šrejma Kačírková – ke Straussově Sofii v Růžovém kavalírovi nebo Poulencově ženě v Lidském hlasu přidala v roce 2021 v Brně nejen Pucciniho Mimi v Bohémě, ale hlavně empatickou Ellen v Brittenově Peteru Grimesovi. Veronika Rovná prodchla vřelostí roli Vendulky v ostravském nastudování Smetanovy Hubičky – a vytvořila spolu s Martinem Šrejmou uvěřitelnou dvojici mladých lidí, kteří se se stejnou náruživostí milují, jako hádají o hubičku.

Smetanova Litomyšl, Třikrát Ariadna, Markéta Böhmová, 1. července 2021 (zdroj Smetanova Litomyšl)
Smetanova Litomyšl, Třikrát Ariadna, Markéta Böhmová, 1. července 2021 (zdroj Smetanova Litomyšl)

Z nejmladší pěvecké generace se velmi slibně rozvíjí talent Doubravky Součkové. Ta se zaskvěla svým jiskřivým pohyblivým sopránem hlavně jako Musetta v brněnské Bohémě nebo jako po americku emancipovaná energická Elinor v ostravské inscenaci Křičkovy operní satiry Bílý pán, ale i jako vábivě svůdná Helena v budějovickém nastudování Boitova Mefistofela. Osvědčila se i ve staré hudbě, když vytvořila titulní roli krále Davida v Dittersově oratoriu v rámci Olomouckých barokních slavností. A třebaže jsem Markétu Böhmovou zastihla pouze ve velkém lamentu Monteverdiho Ariadny, v němž působivě vystavěla rozsáhlou více než deseti minutovou árii v mnoha odstínech emocí ženy opuštěné milovaným mužem, bylo zřejmé, jak se rozvíjí soprán i této nadějné sólistky.

Mužským výkonům v roce 2021 dominoval Joachim Bäckström v titulní roli brněnského Brittenova Petera Grimese. Komplikovaný propletenec vztahů k Ellen, dalším obyvatelům městečka, svému učni a hlavně k sobě samotnému, napovrch drsně strohému, uvnitř zranitelnému, vyjádřil se strhující věrohodností. Z jeho přechodů mezi surovým hromotlukem a něžným snílkem o rodinném životě prostřednictvím jemných pianissim šel mráz po zádech.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


2 4 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments