Operní panorama Heleny Havlíkové (382) – Záludnosti operety i koncertního uvádění Rusalky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
I když se sólisté tolik snažili, Abrahamův Ples v hotelu Savoy zůstal ve Státní opeře bez operetního lesku. Rusalka na Dvořákově Praze ukázala benefity, ale i limity koncertního uvedení této opery, byť na tak prestižním festivalu. A do inscenace Rusalky v Národním divadle vstoupili noví sólisté. Tak začala v Praze operní sezona 2022/2023.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Jiří Hájek, Linda Caridad Fernandez Saez (foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Jiří Hájek, Linda Caridad Fernandez Saez (foto Zdeněk Sokol)

Ples v hotelu Savoy bez operetního lesku

Státní opera zahájila sezonu 2022/2023 operetou Paula Abrahama Ples v hotelu Savoy. Hudebního nastudování se ujal dirigent Jan Kučera a režií byl pověřen Martin Čičvák.

Opereta měla v českém hudebním divadle bohatou tradici – jako v nejlepším smyslu lidová zábava. Velká divadla mívala vedle operního souboru i samostatný operetní, který je však v poslední době utvářen muzikálovými umělci. A Hudební divadlo Karlín, dříve výsostný domicil operety, v současné době nemá na repertoáru operetu žádnou, naposledy zde nastudovali ve spolupráci v Divadlem J. K. Tyla Lehárovu Veselou vdovu v roce 2019 a v roce 2013 Mam’zelle Nitouche. Opereta se tak uplatňuje už „jen“ v našich menších divadlech, v nichž jeden „univerzální“ soubor pro hudební divadlo zastane tento žánr vedle oper i muzikálů.

Návrat operety do Státní opery má své oprávnění, když konkrétně Abrahamův Ples v hotelu Savoy v Novém německém divadle zazněl v roce 1933, vzápětí po berlínské premiéře (1932). Abrahamova opereta je vřazena do cyklu Musica non grata, jehož cílem je oživit umělecký odkaz skladatelek a skladatelů důležitých pro hudební život meziválečného Československa, kteří byli pronásledováni nacionálním socialismem či jiným způsobem perzekvováni z důvodů náboženských, rasových, politických nebo genderových. V jeho divadelní části již byly ve Státní opeře uvedeny opery Kurta Weilla Sedm smrtelných hříchů, Schönbergovo Očekávání, Schrekerův Vzdálený zvuk, Schulhoffovy Plameny, z finanční podpory Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice bylo podpořeno i hostování Národního divadla moravskoslezského v Praze s Krásovými Zásnubami ve snu. A na 6. října Národní divadlo připravuje premiéru Weinbergerova Švandy dudáka. I když je zařazení Paula Abrahama mezi skladatele důležité pro hudební život meziválečného Československa poněkud nadsazené, opereta jako žánr má v dramaturgii Státní opery své místo.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy (foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy ( foto Zdeněk Sokol)

Skladatel a dirigent Paul Abraham (1892–1960) se proslavil hlavně jako autor operet: napsal jich třináct a revuální opereta Ples hotelu Savoy na text osvědčených libretistů Alfreda Grünwalda a Fritze Löhnera-Bedy patří vedle operet Viktorie a její husar a Kvítek z Havaje k jeho nejznámějším dílům. Nenechalo si je pochopitelně ujít ani Nové německé divadlo v Praze, k jehož odkazu se nynější Státní opera hlásí. Jenže po úspěšné berlínské premiéře Plesu v hotelu Savoy v prosinci 1932 se hned za měsíc, v lednu 1933, dostal k moci Adolf Hitler. Paul Abraham byl nucen jako skladatel židovského původu opustit Německo a jeho díla byla zakázána. Ani v americkém exilu po druhé světové válce se Abrahamovi na oslnivou meziválečnou kariéru už navázat nepodařilo. Dnes se jeho operety už zase hrají, a to i u nás – Ples v hotelu Savoy naposledy v roce 2011 v Opavě.

Děj Plesu v hotelu Savoy využívá osvědčené „šablony“ tehdejších operet. Centrem děje je honosná vila novomanželů a interiér luxusního hotelu Savoy s plesem, na němž se hraje tehdy moderní taneční hudba, swing, jazz, foxtrot, ale i tango a paso doble. Nechybí ale ani valčík.

Manželé Madeleine a markýz Aristide de Faublas se po roční svatební cestě vracejí domů do své honosné vily v Nice. Když Madeleine zjistí, že jí hned první noc po návratu hodlá být manžel na plese v hotelu Savoy nevěrný s jeho dřívější milenkou Tangolitou, rozhodne se mu oplatit stejnou mincí. Do toho se v Nice objeví Madeleina sestřenice, Američanka Daisy, která jí svěří, že hodlá na plese prozradit svůj mužský pseudonym José Pasodoble, pod nímž se proslavila svými kompozicemi. To ovšem netuší Aristidův přítel, osmkrát šťastně rozvedený turecký atašé Mustafa Bej. Pro Aristidovu nevěru vymyslí ne zrovna ideální krytí, když mu na základě novinového článku poradí, aby svůj odchod na ples zdůvodnil pozváním od „starého dobrého přítele“ Pasodobla – aniž pánové tuší, že jím je ve skutečnosti Daisy, což naopak dobře ví Madeline a rozhodne se na ples vydat inkognito a oddat se zde prvnímu muži, který se namane – chudému ňoumovi Célestinovi. Aristide i Madeleine nakonec zjistí, že ani jeden nevěru „nedokonal“ a – podle libreta – se usmíří, zatímco Daisy si podrobí Mustafu, který kvůli ní rezignuje i na své turecké machistické zásady.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Viktor Javořík, Doubravka Součková, Linda Caridad Fernandez Saez, Jiří Hájek (foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Viktor Javořík, Doubravka Součková, Linda Caridad Fernandez Saez, Jiří Hájek (foto Zdeněk Sokol)

Opereta je svébytný žánr hudebního „divadla, které mluví, zpívá a tančí“, abych si půjčila název knihy Iva Osolsobě o operetě. Protože klasickou operetu dnes nahrazuje muzikál, postupně se vytrácí povědomí, proč byla opereta tak oblíbená – byla zábavou, brilantním spojením hudebního divadla s činohrou a baletem, tedy spojením pro interprety velmi náročným, když museli mistrně zvládat pěvecky náročné árie a ansámbly i mluvené dialogy a k tomu správný „opereťák“ dokázal svůj výstup patřičně herecky a pohybově okořenit a vypointovat. Mnozí sice považují operetu za „pokleslý“ žánr, ale právě tato zacílenost na zábavu a propojení zpěvu, „činoherního“ herectví a tance dávají operetě její charakteristický šarm.

Novému nastudování Abrahamova Plesu v hotelu Savoy ve Státní opeře nelze upřít velkou, až urputnou snahu všech o co nejlepší výsledek. Nedostavil se, protože inscenace nenaplnila specifické požadavky operetního žánru – v případě Plesu v hotelu Savoy s přesahy k meziválečné revuální a taneční hudbě a „poevropštěnému“ jazzu. Jakkoli je dirigent Jan Kučera zběhlý napříč nejrůznějšími styly vážné i populární hudby a Martin Čičvák zkušený činoherní režisér i dramatik, od kterého by se očekávalo přinejmenším vypracování textových částí, ani jeden se do operetní specifiky nedokázal „trefit“.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


2.2 5 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments