Dá se říct, že stále funguje „kouzlo Bartoli“, kterým si tato italská mezzosopranistka už více než třicet let podmaňuje miliony posluchačů, jak je zřejmé z více než dvanácti milionů prodaných audio i video nahrávek. Cecilia Bartoli (*1966) stále srší energií. Je to žena obdařená mnoha talenty – vedle fenomenálního pěveckého mistrovství belcanta s virtuózními koloraturami i hloubkou prožitku afektů a charismatickým témbrem také jiskří nápaditostí a k tomu oplývá i marketingovou šikovností. Jako umělecká ředitelka salcburského Svatodušního festivalu a od letoška ředitelka opery v Monte Carlu uplatňuje i své manažerské dovednosti a bohaté zkušenosti, jako prezidentka organizace Europa Nostra se angažuje v oblasti ochrany a rozvíjení evropského kulturního dědictví.
V Praze vystupovala Cecilia Bartoli už mnohokrát a vždy to byly nevšední originální projekty. Na konci loňského roku měla přijet do Smetanovy síně Obecního domu s programem spjatým přímo s Prahou – s koncertním uvedením opery La clemenza di Tito, kterou Wolfgang Amadeus Mozart napsal na pražskou objednávku a která zde měla v Nosticově divadle pod jeho vedením v roce 1791 premiéru jako součást pražských oslav korunovace Leopolda II. českým králem. Kvůli onemocnění Cecilie Bartoli, která měla zpívat roli Sesta, však byl tento koncert zrušen. Jeho náhradu se agentuře Nachitgall Artists podařilo uskutečnit nyní. Ovšem nikoli s Titem, ale s programem nazvaným Farinelli & jeho současníci.
Nynější program svým způsobem recykloval dřívější projekty Bartoli (CD Sacrificium/2009 a Farinelli/2019) s áriemi psanými kastráty, z nichž osud tehdejší „super star“ dnes známe i z filmu Farinelli režiséra Gérarda Corbiau, v němž museli árie psané pro sólistu s tak fenomenálním rozsahem, pěveckou a dechovou technikou nazpívat dva interpreti. Večer Cecilie Bartoli byl složený z árií a instrumentální hudby vrcholného baroka, jak je nejen pro Farinelliho zkomponoval Georg Friedrich Händel, Nicola Porpora, Johann Adolph Hasse, Georg Philipp Telemann a Antonio Vivaldi.
Bartoli si ovšem ani tentokrát neodpustila jistou teatrálnost, která provázela už její předchozí projekty, ba dá se říct, že koncert koncipovala hlavně jako show. Dva tanečníci v barokních livrejích jako komoří na scénu navezli stojany s kostýmy a herecký stolek se šminkami a parukami. A Bartoli se z paruky s pánským sestřihem, z černého kabátu, bílé haleny s fiží a holin nad kolena před zraky diváků převlékala do kostýmu Kleopatry nebo zelené róby patronky hudby sv. Cecilie.
Jenže tím až necitlivě odváděla pozornost od instrumentálních částí večera, které tvořily značnou část programu (bez přestávky). Přitom orchestr dobových barokních nástrojů Les Musiciens du Prince – Monaco (Hudebníci monackého prince), který vznikl před sedmi lety právě z iniciativy Cecilie Bartoli, hrál (se smyčcovou sekcí v obsazení 6 – 5 – 4 – 4 – 2, hobojem, flétnou trubkou, fagotem, cembalem, teorbou a bicími) pod vedením svého současného šéfdirigenta Gianlucy Capuana s muzikantskou energií, ve stoje skvostně. Hráči si na základě historicky poučené intepretace užívali virtuózních temp, zvukomalebných efektů, kontrastních afektů a velké dynamické škály, empaticky citlivé k pěveckému výrazu Bartoli.
V sólových vystoupeních se navíc i zajímavou ornamentikou blýskli hobojista Pier Luigi Fabretti a flétnista Jean-Marc Goujon, zatímco trumpetista Thibaud Robinne se nevyvaroval intonačních nepřesností. Tak aspoň vyzval Bartoli na hudební „souboj“, ve kterém měla napodobovat jeho barokní „brejky“. A když se při nich Bartoli ukázala jako neporazitelná, včetně délky drženého tónu, trumpetista přešel k jazzu a v přídavku pak ke Gershwinově slavnému songu Summertime z opery Porgy a Bess ve stylu afro-amerického spirituálu. Z hlediska čistě pěvecké techniky s ním Bartoli samozřejmě neměla problém, ale myslím, že taková šprťouchlata, v nichž spíš obnažuje své limity, nemá sólistka jejího renomé zapotřebí.
Ovšem bylo zřejmé, že i ve své doméně, barokním repertoáru, tentokrát vysloveně virtuózními áriemi, k nimž navíc dokáže přidávat bohaté ozdoby, Bartoli spíše šetřila. Zaměřila se na srdceryvnější afekty, ve kterých uplatňovala své širokodeché fráze, efekt messa di voce, zeslabování a zesilování drženého tónu a jemná pianissima. Jenže tady narazila na limity dané akustikou Smetanovy síně. Dosud v Praze vystupovala v Dvořákově síni Rudolfina, která je pro její typ hlasu mnohem vhodnější. Tento koncertní sál bohužel nebyl v termínu koncertu Cecilie Bartoli k dispozici. A škoda, že v hledišti Smetanovy síně bylo zhasnuto natolik, že nebylo možné sledovat během produkce zpívané texty s českým překladem, o které byla tentokrát chvályhodně obohacena programová brožura. Sepětí textu a hudby je přitom v barokní opeře jedním z jejích klíčových principů.
I když publikum ve vyprodané Smetanově síni bouřilo nadšením, pro mě byl tentokrát koncert Cecilie Bartoli zklamáním. Nejspíš proto, že jsem zažila její předchozí skvostná pražská vystoupení: v roce 2011 v projektu Vivaldi ritrovato rehabilitovala tohoto italského mistra barokní instrumentální hudby i jako autora operního a během večera k dvanácti virtuózním a často velmi rozsáhlým áriím přidala ještě dvě Händelovy. V Praze prezentovala i svůj projekt Sacrificium zaměřený na kastráty obětující pro pěveckou kariéru své mužství. V roce 2013 do repertoáru koncertu Mozart a vídeňský klasicismus zařadila také české skladatele – Josefa Myslivečka a Jana Křtitele Vaňhala. Pak představila výsledky bádání v petrohradských archivech z doby vlády tří careven Anny, Alžběty a Kateřiny Veliké z osmnáctého století, které k ruskému dvoru zvaly italské a německé skladatele. Alespoň na DVD jsme Bartoli mohli vidět v objevitelském projektu Maria Malibran – La rivolucione romantica, ve kterém objížděla Evropu v nablýskaném obřím náklaďáku s putovní výstavou o této legendární interpretce vrcholného belcanta, výstřední a muži obletované ženě první poloviny devatenáctého století.
A tak se teď těším do Salcburku, na jehož květnový program Svatodušního festivalu Cecilia Bartoli coby jeho umělecká ředitelka zařadila Gluckovu operu Orfeo ed Euridice, v níž opět s Gianlucou Capuanem, Hudebníky marockého prince a v režii Christofa Loye vytvoří titulní postavu pěvce Orfea.
Cecilia Bartoli: Farinelli & jeho současníci: Dirigent Gianluca Capuano, Les Musiciens Du Prince – Monaco, herci a tanečníci Xavier Laforge a Nicolas Payan
Program:
Georg Friedrich Händel: Sinfonia, předehra k 1. dějství, Rinaldo (1711)Nicola Porpora: Lontan dal solo e caro… Lusingato dalla speme (Aci), Polifemo (1735), 2. dějstvíGeorg Friedrich Händel: Entrée des songes funestes, Ariodante (1735), 2. dějstvíGeorg Friedrich Händel: Lascia la spina, cogli la rosa (Piacere), Il trionfo del tempo e del disinganno (1707), 2. částJohann Adolph Hasse: Sinfonia: Spiritoso e staccato – Allegro – Grazioso, Marc’Antonio e Cleopatra (1725)Georg Friedrich Händel: Sinfonia „Il Parnasso“, Giulio Cesare in Egitto, 2. dějstvíGeorg Friedrich Händel: V’adoro, pupille (Cleopatra), Giulio Cesare in Egitto, 2. dějstvíGeorg Philipp Telemann: Koncert pro trubku a orchestr D dur, TWV 51:D7: Adagio – Allegro – Grave – AllegroGeorg Friedrich Händel: Mi deride l’amante… Desterò dall’empia Dite (Melissa), Amadigi di Gaula, 2. dějstvíAntonio Vivaldi: Sol dà te mio dolce amore (Ruggiero), Orlando furioso, 1. dějstvíGeorg Friedrich Händel: Suite di danze, AriodanteGeorg Friedrich Händel: Augelletti, che cantate (Almirena), Rinaldo, 1. dějstvíGeorg Friedrich Händel: What passion cannot music raise and quell, Cecilská óda, HWV 76Smetanova síň Obecního domu, 7. května 2023
