Operní panorama Heleny Havlíkové (491) – Haasův Šarlatán v Ostravě

Z Ostravy jsem se vracela s poděkováním za možnost seznámit se s operou, které se zatím větší pozornosti nedostalo – na rozdíl od oper Haasových souputníků, jejichž tvorbu i život přerval hitlerovský nacismus. Šarlatán po brněnské – úspěšné – premiéře v roce 1938 zazněl u nás jen koncertně ve Státní opeře Praha v roce 1997 pod taktovkou Israela Yinona se zachycením na nahrávku s Vladimírem Chmelem v titulní roli, kterou vydal label Decca Records. Scénicky Šarlatána nastudovali v roce 1998 v irském Wexfordu a v roce 2009 v německé Geře.

Šarlatánem ostravská opera završila v Roce české hudby svůj cyklus, v němž inspirativně připomněla opery takzvaných terezínských skladatelů, kteří měli být kvůli svému židovskému původu vymazáni z historie. Po inscenacích oper Císař Atlantidy a Rozbitý džbán Viktora Ullmanna a Zásnubách ve snu Hanse Krásy (recenze zde a zde) tak Národní divadlo moravskoslezské záslužně přispělo do pestré skládačky mapující onu fascinující a inspirativní dobu meziválečného tvůrčího kvasu.

Pavel Haas (1899–1944) pocházel z brněnské židovské rodiny. Jeho bratr Hugo se stal hercem a režisérem, Pavel složil hudbu k filmům Život je pes (se šlágrem To nevadí), Mazlíček a Kvočna, na nichž se Hugo podílel. Byl hudebně talentované dítě eruptivní meziválečné doby 20. století, plné, ba přeplněné hledáním, neklidem, zmatky, tápáním, vynalézáním, experimentováním, objevováním i zatracováním nejrůznějších stylů. Časový kontext Šarlatána je nejen předválečná operní tvorba Bohuslava Martinů, ale také Lulu Albana Berga, Malíř Mathis Paula Hindemitha nebo Capriccio Richarda Strausse. Haas si z té pestré směsice pro Šarlatána vybral inspiraci v úsečných „motivcích“ svého učitele Leoše Janáčka, v rytmické pestrosti, v hravém neoklasicismu a lidových a jarmarečních popěvcích.

Šarlatán je Haasova jediná opera. Vznikala v letech 1933 až 1937 na jeho vlastní české libreto inspirované německým románem Josefa Wincklera (1881–1966) Doktor Eisenbart (1929) volně podle života historicky doloženého kočovného lékaře doby baroka. Jméno hlavní postavy – doktor Pustrpalk – ovšem Haas převzal z české středověké hry Mastičkář – v něm se však takto jmenuje mastičkářův sluha.

Děj opery Šarlatán, kterou Haas označil jako tragikomickou, je složen ze sedmi obrazů s pestrými epizodami slávy, útrap i proher v životě kočovného doktora Pustrpalka a jeho tlupy komediantů a akrobatů. Mají výmluvná jména Ohnižer, Silák, Krotitel hadů, Pavučina. Jak bylo tehdy zvykem, měli na tržiště přilákat co nejvíc potenciálních pacientů a zájemců o „zázračné“ elixíry – a felčaři je využívali také namísto anestetika, když drsně rozpustilé produkce odváděly pozornost od neméně drsných, avšak bolestivých zákroků. Nechybí milostná zápletka s krásnou, ale vdanou Pustrpalkovou milenkou Amarantou a jeho žárlivou a od plic hádavou manželkou Rozinou. Děj je opepřen opileckými scénami nebo tajuplným mnichem, který nepřežije Pustrpalkův chirurgický zákrok a jehož přízrak se Pustrpalk snaží zničit při svém předsmrtném blouznění.

Ondřej Havelka svou režií akcentoval především groteskní nadsázku Haasovy opery s inspirací v jarmarečním ukotvení komedie dell’arte i ve stínovém divadle. Závěrečné použití morových masek s dlouhými nosany nad Pustrpalkovou mrtvolou však působilo jen jako vnější efekt. Tím spíše, že dle kostýmu Pustrpalka posunul Havelka děj časově z přelomu 17. a 18. století, kdy skutečný Johann Andreas Eisenbarth putoval po německých městech, do období rokoka. „Spektákl“ zalidnil ve výrazných kostýmech Kateřiny Štefkové pestrým hemžením téměř třicítky postav, kterou kromě Pustrpalkovy tlupy s pierotem, harlekýnem nebo silákem v levhartí kůži tvoří ještě například konkurenční ranhojič, ba i král, který se vmísí do početného davu čumilů v podání sboru ostravské opery.

Hlavní postavu Pustrpalka v nóbl rokokovém kostýmu, v sametovém kabátě s hůlkou a třírohým kloboukem, ovšem Havelka pojal až překvapivě seriózně. Nepůsobí prvoplánově jako protřelý šejdíř, jak by napovídal i název Haasovy opery a jak coby Pustrpalkova „kolegu“ Dulcamaru pojal například Donizetti ve svém Nápoji lásky. Pro Pavola Kubáně tak nebylo snadné „utáhnout“ svým charismatem dvouhodinové představení – náročný barytonový part doktora Pustrpalka ovšem zazpíval úctyhodně.

Naopak sopranistka Kateřina Hebelková se v roli koketní milenky Amaranty pěvecky teprve hledá. Vrchovatě si ovšem užívala hereckých příležitostí, které jí tato role skýtala ať už v groteskní scénce, v níž Pustrpalk „vyléčí“ její bolestivé (předstírané) ochrnutí tím, že ji posadí holou zadnicí do koše s kopřivami, nebo ve scénce s obří krinolínou, se kterou se marně snaží vměstnat do kočáru a pod niž se snaží dostat roztoužený Pustrpalk. A slušelo jí to v žensky atraktivním kostýmu mořské panny.

Z další plejády postav zaujala Eva Dřízgová-Jirušová v roli Pustrpalkovy manželky Roziny jako hádavé fúrie, Marek Žihla jako kočovný ranhojič Šereda nebo Pavel Divín v roli krále, který nejdříve inkognito prověří Pustrpalkovy lékařské schopnosti a pak ho štědře odmění a oslaví jako největšího muže svého věku.

Dirigent Jakub Klecker Haasovu partituru s jadrnými jarmarečními popěvky provázenými ovšem ostře disonantními harmoniemi a barvitou instrumentací silně obsazené sekce dechových nástrojů při premiéře zatím jen „vzorně“ odehrál. Věřím, že během repríz získá hudební složka tu obtížnou kombinaci šmrncu kutálky, ovšem patřičně rafinované. A že se zlepší také srozumitelnost zpívaného slova.

Na otázku, jestli se podobně jako například Ullmannův Císař Atlantidy nebo Krásovy Zásnuby ve snu vrátí do současného repertoáru divadel častěji i Haasův Šarlatán, však ostravská premiéra zatím úplně jednoznačnou odpověď nedala.

Pavel Haas: Šarlatán
10. října 2024, 18:30 hodin
Divadlo Antonína Dvořáka, Ostrava

Inscenační tým:
Jakub Klecker – hudební nastudování
Ondřej Havelka – režie
Jakub Kopecký – scéna
Kateřina Šefková – kostýmy
Jurij Galatenko – sbormistr
Juraj Bajús – dramaturgie

Účinkující:
Doktor Pustrpalk, kočovný lékař: Pavol Kubáň / Miloš Horák
Rozina, jeho žena: Eva Dřízgová-Jirušová / Ivana Ambrúsová
Bakalář: Václav Čížek / Josef Moravec
Kyška, kuchař: Vít Šantora / Peter Malý
Pavučina: Josef Škarka / Josef Kovačič
Zavináč: Vincen Ignác Novotný / Martin Javorský
Ohnižer: Rudolf Medňanský / Juraj Nociar
Silák: Michael Kubečka / Erik Ondruš
Krotitel hadů: Petr Urbánek / Roman Vlkovič
První sluha / První student: Jonáš Slovák /Jiří Siuda
Druhý sluha / Jochimův pacholek: Tomasz Suchanek / Ihor Maryshkin
Druhý student: Eduard Kácal / Tomáš Krpec
Třetí student: Ihor Maryshkin / Tomasz Suchanek
Amaranta, krasavice: Kateřina Hebelková / Soňa Godarská
Jochimus, mnich: Martin Gurbaľ / Marek Gurbaľ
Hostinský / Šereda, kočovný ranhojič: Marek Žihla / Václav Morys
Král: Pavel Divín / Robin Červinek
Mistři ve skoku: Ondřej Friedrich,Ondřej Matuszynski / Robin Červinek
Tanečníci – Adina Mlčáková, Petra Sejkorová / Julie Svitičová, Petr Hýl, Stephen McIntosh

Orchestr a sbor Opery Národního divadla moravskoslezského

Jakub Klecker / Jiří Habart – dirigent