Ambiciózní otázky hledající odpověď
V úvodu před premiérou nového opavského nastudování Mozartovy Kouzelné flétny se ředitel Slezského divadla Petr Kazík podělil s publikem vyprodaného hlediště o několik otázek, které ho dovedly k nápadu Fakultního divadla: Jak získat mladé publikum do opavského divadla? Jak protnout umělecké vzdělávání s realitou divadelní praxe? Jak přenést zkušenosti z jeho pedagogického působení na divadlo? To vše rámovala vize budoucnosti opavské opery jako otevřené instituce s prohlubováním přeshraniční spolupráce s blízkým Polskem a vytvářením divadla „mladých pro mladé“.
Odpovědí na tyto otázky je inscenace Mozartovy Kouzelné flétny, do které se zapojila Akademie hudby Karola Szymanowského v Katovicích, Fakulta umění Ostravské univerzity, brněnská Janáčkova akademie múzických umění, Akadémia umení v Banské Bystrici, Církevní konzervatoř Německého řádu v Opavě, Janáčkova konzervatoř v Ostravě a Slezská univerzita v Opavě. O účast v tomto projektu se ucházelo na 380 studentů, uspělo 73 – nejen 39 sólistů, kteří vystupují ve trojím obsazení, mnozí na jevišti vůbec poprvé. Dalších 9 studentů dostalo příležitost zapojit se do sboru Slezského divadla a 19 jich usedlo jako hráči orchestru opavské opery.
Velké očekávání, malá odvaha
Mozartova Kouzelná flétna s příběhem Tamina, který se vydá do Sarastrovy sluneční říše vysvobodit dceru Královny noci Paminu, patří k operám otevírajícím širokou škálu interpretačních možností. Při ukotvení v textu Emanuela Schikanedera (zůstaneme-li u „oficiálně“ označovaného libretisty, který však bez skrupulí opisoval ledaskde), bývá pojímána jako lidová pohádka či hanswurstiáda, ale i jako zednářský rituál zasvěcení s kořeny v egyptských mysteriích.
Jedna z celosvětově nejhranějších oper přitom dostává velmi rozmanité divadelní podoby, často tomuto východisku značně vzdálené. Na „Mozartově“ salcburském festivalu ji v roce 2022 hráli v režii Lydie Steier jako protiválečnou agitku s kritikou antifeminismu (378. Operní panorama). Legendární je pojetí Barrieho Koskyho inspirované filmovou groteskou, které převzala desítka divadel. V Brně jí režisér Miroslav Krobot dal podobu sci-fi (362. Operní panorama). Kouzelná flétna přitahuje i neoperní scény. Nápaditá a hravá byla adaptace v Divadle v Dlouhé v režii Skutru jako divadla „za obrazem“ s motivy podle Carrollovy Alenčiny říše za zrcadlem. Tamino tam byl pojatý jako současný kunsthistorik, který zkoumá obraz při poslechu Kouzelné flétny tak soustředěně, až se ocitne v podivné a nebezpečné říši plné nástrah a hádanek – včetně Královny noci zpívané Janem Sklenářem v kontratenorové poloze (369. Operní panorama). To jsou jen letmé příklady přístupů ke Kouzelné flétně z poslední doby.
V opavském konkursu na režii této opery uspěla Anna Magdalena Pavlicová, absolventka činoherní režie na JAMU, pro kterou to byla první operní zkušenost. V programové brožuře k inscenaci v rozhovoru s dramaturgyní Eliškou Houserovou, také bez operních zkušeností, režisérka napsala, že ji oslovila hravost a jiskrnost hudby této opery. O to překvapivější bylo, zejména ve srovnání s nápaditými a často velmi odvážnými inscenacemi studentů operní režie JAMU v brněnském Divadle Na Orlí, že pod režijní supervizí Vladimíra Morávka zůstalo u krotce prvoplánové ilustrace Kouzelné flétny jako pohádky v jakémsi neurčitém bezčasí. V projektu Fakultního divadla avizovaný přísun nové energie, nadšení a autentického mladého pohledu na klasické dílo jsem v inscenaci hledala jen obtížně.
Jednoduchý, nicméně použitelný výtvarný základ pro celou inscenaci poskytla vystudovaná sochařka Barbora Procházková. Tvoří ho stavba na točně s trojicí schodišť vedoucích ze tří stran k altánku a balkónku a projekce oblouků nebo lesa na zadní horizont. Obří oko, spouštěné na jeviště jako mnohovýznamový atribut, evokovalo jeden ze základních zednářských znaků vševidoucího pohledu, ale i symbol mocenské kontroly nebo motiv poznání. Bylo však spíše jen dekorativním prvkem než nositelem významového výkladu inscenace. Trojice Géniů nahlížejících do knížek, trojice Dam ovívajících se zrcadly jako vějíři, střídání strnulých pozic paží sboru a rudé světlo při výstupech s Monostatem svou stereotypností během celé opery upadaly do monotónní mechanické rutiny.
Banálnost režijního pojetí nemohla zachránit ani úvodní situace, při které si během předehry rozhádaní manželé Sarastro a Královna noci snaží nabídkou šatů získat přízeň své dcery Paminy a neurvale se o ni přetahují. Nad jednoduchými šaty od mámy se Pamina ušklíbne, Sarastrovy zdobnější se jí líbí víc. S tímto motivem ale režisérka dál nepracuje: V závěru se Královna noci a její Dámy nenápadně vytratí z jeviště a bez větší pozornosti se objeví na balkónku, zatímco Sarastro se sborem a dvěma šťastnými páry – Paminou a Taminem i Papagenou a Papagenem – zaliti jasným žlutým světlem oslavují vítězství nad nocí s odměnou krásy a moudrosti.
Zkušenost s poučenou interpretací zůstala nevyužita
Slezské divadlo za éry operního šéfa Vojtěcha Spurného má inspirativní zkušenost aplikace historicky poučené interpretace na soubor, který se věnuje široké škále repertoáru – nejen operního, ale i operetního nebo muzikálového. Dirigent a šéf opavské opery Miloslav Oswald tyto ambice neměl. Spokojil se s běžným, rutinním hudebním nastudováním vykrácené verze (mimo jiné bez postav kněží, mluvčího, resp. ozbrojenců) s minimem mluvené prózy.
Talenty ano, ovšem s limity
Z trojího obsazení všech rolí se v tom premiérovém nejvýrazněji prosadili tenorista Eduard Kácal jako odhodlaný Tamino, v jehož partu se mu dařilo uplatňovat dynamiku, a basbarytonista Daniel Tomáš. Komickou roli zemitého Papagena místy sice až přehrával, ovšem vtipně využil toho, že je skoro o hlavu menší než Liliana Polak jako jeho vytoužená ženuška Papagena, a v závěru radostně skočil do její náruče. Komediální talent předvedl také představitel chlípného Monostata Jonáš Slovák. Ocenit je třeba sezpívanost tria Dam Královny noci: Pauliny Makarowské, Petry Beňové a Oliwie Pilichowské. Z výkonů Magdaleny Czekaj jako Královny noci a Magdaleny Wójciak v roli Paminy bylo zřejmé, že mají talent, který stojí za další rozvíjení. Bohužel velkým limitem pro všechny sólisty zůstala němčina, a to hlavně v mluvených dialozích tohoto Mozartova singspielu.
Smysl projektu napoprvé přesahuje výsledek
Navzdory limitům, které se v opavském nastudování Kouzelné flétny projevily, si tento první krok projektu Fakultního divadla do praxe zaslouží pozornost i podporu. Potlesk diváků při premiéře byl nadšený. Reálná divadelní praxe je pro adepty operního umění zásadní a významně může formovat jejich profesní i osobnostní zralost (s nadějí, že si hned na začátku neosvojí zlozvyky, které se nevyhýbají žádnému divadlu).
Význam zapojení studentů si uvědomují také v Národním divadle moravskoslezském, kde kromě dětského Operního studia funguje už sedmým rokem Operní akademie Ostrava. Propojení Fakulty umění Ostravské univerzity a ostravské opery je v tomto případě založeno na nastudování repertoárové inscenace, v níž společně vystupují sólisté ostravské opery a studenti s odvahou vzájemné konfrontace. Vedle oper Dítě a kouzla Maurice Ravela nebo Dido a Aeneas Henryho Purcella zde takto v objevitelské dramaturgii uvedli Čtyřnotovou operu amerického skladatele Toma Johnsona nebo Salieriho Školu žárlivých.
Kdysi se o zapojení studentů pokoušel Martin Otava – v tomto případě plzeňského Divadla J. K. Tyla a Hudební fakulty pražské Akademie múzických umění. Bylo o to důležitější, že HAMU nemá školní operní scénu – na rozdíl od brněnské Janáčkovy akademie múzických umění, kde v plně profesionálně vybaveném Divadle Na Orlí vznikají zajímavé inscenace – a to i nových oper, které pro tuto scénu komponují studenti skladby. Operní praxi nabízejí v rámci své výuky také pražská nebo brněnská konzervatoř.
Jinou, ve světě často rozvíjenou formou výchovy mladé generace, jsou studia při operních divadlech, která se zaměřují na nadstavbu uměleckého vzdělávání a obsazují frekventanty do svých standardních inscenací. Takové studio mají například tak vyhlášené operní domy, jakou je Metropolitní opera nebo Bavorská státní opera.
Pokud by se některý z těchto modelů stal inspirací pro naše další operní soubory, jen a jen dobře.
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna
Premiéra 26. dubna 2026
Slezské divadlo Opava
Inscenační tým
Hudební nastudování /dirigent: Miloslav Oswald
Režie: Anna Magdalena Pavlicová
Režijní supervize: Vladimír Morávek
Scéna a kostýmy: Barbora Procházková
Dramaturgie: Eliška Houserová
Odborná spolupráce: Dominik Beneš a Claudia Francisci
Světelný design: Petr Botek a Jakub Jánský
Sbormistr: Olviia Ishchuk
Pohybová spolupráce: Granada Gallego Fernández
Osoby a obsazení
Sarastro – Łukasz Miarka
Tamino – Eduard Kácal
Královna noci – Magdalena Czekaj
Pamina, její dcera – Magdalena Wójciak
Papageno – Daniel Tomáš
Papagena – Liliana Polak
1. dáma – Paulina Makarowska
2. dáma – Petra Beňová
3. dáma – Oliwia Pilichowska
1. génius – Julie Rovenská
2. génius – Zuzana Šimová
3. génius – Johana Habiballa
Sbor a orchestr Slezského divadla Opava.
