Operní panorama Heleny Havlíkové (369) – Rusalka jako chromá baletka tentokrát v Drážďanech a Kouzelná flétna za obrazem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Do inscenačních tradic těch nejosvědčenějších operních titulů se lze vlámat různými způsoby. Jeden ukázali v Semperově opeře v Drážďanech, kde převzali v Madridu premiérovanou inscenaci Christofa Loye s Rusalkou jako baletkou, která si zranila nohu. Radikálněji se Mozartovy Kouzelné flétny zmocnilo režijní duo SKUTR v Divadle v Dlouhé.

Antonín Dvořák: Rusalka – Pavel Černoch, Olesya Golovneva, Semperoper Dresden (foto Ludwig Olah)
Antonín Dvořák: Rusalka – Pavel Černoch, Olesya Golovneva, Semperoper Dresden (zdroj Semperoper Dresden, foto Ludwig Olah)

  • Rusalka jako chromá baletka tentokrát v Drážďanech
  • Kouzelná flétna za obrazem

Rusalka jako chromá baletka tentokrát v Drážďanech

Madridsko-drážďansko-boloňsko-barcelonsko-valencijská koprodukční inscenace Rusalky Antonína Dvořáka v režii Christofa Loye, která se poprvé objevila v madridském Teatro Real 12. listopadu 2020 v hudebním nastudování Ivora Boltona a jejíž záznam z představení 25. listopadu 2020 poskytly televizní stanice Mezzo a Medici TV, se přesunula do Semperovy opery – v jiném hudebním nastudování a v odlišném obsazení (s výjimkami Olesye Golovnevy a Maxima Kuzmin-Karavaeva, kteří jsou v rolích Rusalky a Vodníka v alternacích obou inscenací). Drážďanskou verzi s premiérou 7. května 2022 hudebně připravila Joana Mallwitz, generální hudební ředitelka Státní opery v Norimberku, recenzované představení 4. června jako jediné z celé dosavadní květnové a červnové série dirigoval Christoph Gedschold, hudební ředitel Lipské opery a pravidelný host Semperovy opery. (Další série šesti představení je naplánovaná mezi 28. listopadem až 17. prosincem 2022.)

Christof Loy už v rozhovorech před madridskou premiérou vysvětloval své pojetí Rusalky nikoli jako pohádky o vodní víle, ale jako vhledu do duše zraněné baletky, která nežije ve vodní říši, ale v nepříliš prosperujícím divadelním souboru. Pro své psychologizující pojetí se zaštítil názory literátky Mary Helen Rohrberger a psychologa a psychoanalytika Bruna Bettelheima. Scénickým zasazením Rusalky do prostoru divadla jako symbolu světa fantazie, ale i deziluzí a složitých vztahů si režisér otevřel cestu k tomu, aby se interpretací balancující na pomezí reality a snu „vyvinil“ z nesouladu mezi zpívaným textem s poukazy na vodní říši, a tím, co divák vidí na jevišti.

Antonín Dvořák: Rusalka – Pavel Černoch v roli Prince, Semperoper Dresden (foto Ludwig Olah)
Antonín Dvořák: Rusalka – Pavel Černoch, Olesya Golovneva, Semperoper Dresden (foto Ludwig Olah)

Z podrobného hodnocení Loyovy režie na základě přenosu z Madridu v 297. Operním panoramatu jen připomenu, že pro koncepci němé Rusalky jako baletky v bílém tylovém baletním kostýmu, která nejspíš tančila i roli Labutě, mohl režisér najít oporu v tom, že labuť je spjatá s vodou a že se baletky nevyjadřují slovy. Jenže redukcí proměny této vodní víly na uzdravení zraněné nohy baletky Ježibabou Loy operu významově změnil – a zredukoval. I ze vztahů k ostatním postavám v Loyově pojetí – Vodníkovi jako otci a šéfovi upadající herecké společnosti, Ježibabě jako matce či maceše, žínkám jako sestrám, které se daly také na baletní dráhu, nebo Lovcovi coby nesmělému pierotovi – to vypadalo, že Rusalka víc než po Princi touží po návratu ke kariéře baletky. A že podstatnější je téma umělecké profesní kariéry. Inscenace vyústí tak, že Rusalka se smířlivým úsměvem položí mrtvému Princi na hruď bílé růže zbylé z nepovedené svatby a po rychlé bilanci této kapitoly svého života odchází v baletních šatech po dekoraci skalisek k zadnímu horizontu s pohledem upřeným k obloze v dáli. Zpět se už neohlédne.

Jakkoli Loyovu režii v Drážďanech pečlivě a přesně připravil Johannes Stepanek, při srovnání madridské a drážďanské verze se znovu se potvrdilo, jak rozdílné je vnímání inscenace ze záznamu se střihy záběrů kamer oproti zážitku přímo v divadle a jak odlišné obsazení i v takto věrném přestudování (Johannes Stepanek) může měnit její vyznění.

Antonín Dvořák: Rusalka – Constance Heller, Olesya Golovneva, Štěpánka Pučálková, Ofeliya Pogosyan, Simeon Esper, Semperoper Dresden (zdroj Semperoper Dresden, foto Ludwig Olah)
Antonín Dvořák: Rusalka – Constance Heller, Olesya Golovneva, Štěpánka Pučálková, Ofeliya Pogosyan, Simeon Esper, Semperoper Dresden (zdroj Semperoper Dresden, foto Ludwig Olah)

Kamery sice různými úhly pohledu dodaly řadě scén dynamičnost a detaily (až po zachycení záchvěvu očí či pohybu prstů) prohloubily vyjádření emocí, avšak divák mohl občas postrádat kontext celku (například kde se vzal nůž, kterým Ježibaba radila Rusalce zabít Prince, nebo jak reagují postavy mimo záběry). V divadle se ukázalo, jak si dal Loy velmi záležet na interakcích všech postav, které měly „své“ příběhy, i když nezpívaly. A divák si mohl vybírat, na co zaměří na jevišti Semperovy opery pozornost. Jeho rozlehlost stejně jako velikost hlediště však neumožňovaly postřehnout detaily, takže řada scén vyzněla statičtěji a onu filmovou dynamiku postrádala.

Hlavní rozdíl obou nastudování však vyplýval z obsazení čtyř hlavních rolí – Rusalky, Prince, Vodníka a Cizí kněžny. Madridské inscenaci dominovala sopranistka Asmik Grigorian – pro dnešní dobu ideální představitelka Rusalky, mimořádně charismatická díky kombinaci vynikající pěvkyně a tvárné i fyzicky skvěle disponované herečky. Až se zdálo, že režijní koncepce byla „šita na míru“ přímo (a jedině) jí. V mnoha odstínech a nuancích vyjádřila touhu zraněné baletky znovu tančit, váhavou nejistotu, zda podstoupit zákrok Ježibaby, plachost a komplex méněcennosti, hořkost, se kterou absolvuje svatbu, neobratnou nápodobu vyzývavého chování Cizí kněžny, frustraci z neúspěchu i závěrečnou bilanci nad mrtvým Princem. Drážďanská Rusalka, ruská sopranistka Olesya Golovneva, sice za interpretaci této role v nastudování v Kolíně nad Rýnem získala německou divadelní cenu FAUST a Rusalku vytvořila přímo i v druhém obsazení madridské inscenace, ale ve srovnání s Grigorian takové přesvědčivosti a hloubky při vyjádření vnitřního světa Rusalky nedosáhla. I ona zvládla tančit na špičkách s ladnými labutími pohyby paží, ale působila spíš jako smutná dívka, která trpně snáší svůj osud. Podíl na tom mohla mít menší výrazová škála zpěvu s ostřejšími výškami, ale také mnohem plastičtější výkony jejích hlavních partnerů v Drážďanech (než jak tomu bylo v Madridu).

Antonín Dvořák: Rusalka – Teatro Real Madrid (zdroj Semperoper Dresden)
Antonín Dvořák: Rusalka – Teatro Real Madrid (zdroj Semperoper Dresden)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments