Operní panorama Heleny Havlíkové (297) – Madridská Rusalka jako chromá baletka

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Dvořákova Rusalka s premiérou v pražském Národním divadle v roce 1901 je podle celosvětové databáze operních inscenací operabase.com v posledních deseti letech nejčastěji uváděnou českou operou a patří do třetí desítky světového operního repertoáru. Královské divadlo v Madridu 12. listopadu odpremiérovalo Rusalku pro diváky a od 25. listopadu umožnilo vidět tuto produkci i u nás prostřednictvím živého přenosu.

Teatro Real Madrid, Rusalka: Asmik Grigorian (foto Monika Rittershaus)

Antonín Dvořák s libretistou Jaroslavem Kvapilem přiřkli Rusalce žánrovou charakteristiku „lyrické pohádky“. Pro dnešní operní režiséry až posedlé novými výklady však Rusalka už svým námětem o nešťastně zamilované vodní víle zrazené lidským světem otevírá široký prostor: hraje se v až drastických aktualizacích s patologickými mezilidskými vztahy nebo enviromentálními katastrofami, jako freudovská psychoanalýza, ale i jako pohádka s tatíčkem hastrmánkem a krásnou vílou – princeznou. Mnohá nastudování tak sice věrně dodržují hudební složku partitury, dokonce včetně otevření běžně zaužívaných škrtů zejména ve 3. dějství, ale inovacemi a aktualizacemi vznikají spíš inscenace „na motivy“ Dvořákova a Kvapilova díla.

S novým výkladem Rusalky teď přišla jedna z mála aktuálních operních premiér při současné koronavirové redukci operního provozu téměř po celém světě. V Madridu se opera stále hraje a tak mohla mít 12. listopadu ve zdejším Královském divadle premiéru koprodukční inscenace Rusalky v hudebním nastudování Ivora Boltona a v režii Christofa Loye. (Hraje se prakticky bez škrtů.) A hned 25. listopadu bylo možné vidět tuto produkci i u nás prostřednictvím živého přenosu, který z Královského divadla vysílaly televizní stanice Mezzo a Medici TV. Desátou reprízou 27. listopadu série Rusalky v Madridu sice skončila, na Medici TV ale bude záznam dostupný až do 25. února 2021.

Inscenační tým je složený ze samých matadorů operních jevišť: anglický dirigent Ivor Bolton (*1958) je zabydlen nejen v Teatro Real, kde dirigoval už od roku 2007, mj. Jenůfu (2009), od sezony 2015/16 je zde hudebním ředitelem vedle širokého mezinárodního působení na prestižních operních scénách a u mnoha orchestrů. Německý operní režisér Christof Loy (*1962) má zkušenosti z Královské opery v Londýně, ale i z Curychu, Vídně, Berlína, Mnichova nebo Amsterdamu. V madridském Královském divadle se uvedl už v roce 2006 Ariadnou na Naxu, inscenoval zde také Lulu (2009) a Capriccio (2019). Scénu a kostýmy do Rusalky navrhli jeho častí spolupracovníci – německý scénograf Johannes Leiacker (*1950) a německá kostýmní výtvarnice Ursula Renzenbrink (*1952).

Teatro Real Madrid, Rusalka: Asmik Grigorian (foto Monika Rittershaus)

Madridská Rusalka poutala pozornost už tím, že do Teatro Real se toto dílo světové pokladnice opery vrátilo po téměř sto letech (předtím zde byla Rusalka uvedena pouze v roce 1924). A také proto, že už v rozhovorech před premiérou režisér Christof Loy vysvětloval své pojetí Rusalky nikoli jako vodní víly, ale jako zraněné baletky, která žije nikoli ve vodní říši, ale v divadle. Pro své psychologizující pojetí se zaštítil názory literátky Mary Helen Rohrberger a psychologa a psychoanalytika Bruna Bettelheima.

Scénickým zasazením Rusalky do prostoru divadla jako symbolu světa fantazie, ale i deziluzí a složitých konfliktních vztahů, si režisér otevřel cestu k tomu, že se nikdo „nediví“, když foyer s kukaní pokladny obývá podivné společenství lidí, z něhož může divák postupně dovodit, že jde o hereckou společnost za zenitem svých dobrých časů. V této bizarní „domácnosti“ mají kuchyňský stůl s židlemi, křeslo, Rusalka postel, ale zasahuje sem i kašírovaná divadelní dekorace skaliska, dokonce tu ve třetím dějství jako součást „vybavení“ leží „opravdová“ mrtvá laň (v libretu má oporu potud, že o lani, ovšem bílé, zpívá při honitbě v 1. dějství Lovec s tím, že ono „kouzlo“, které Princ zahlédl v lese, laň nebyla, nicméně právě bílou laň Princ nakonec zoufale hledá jako němý přelud, ke kterému je štván zničující touhou).

Teatro Real Madrid, Rusalka: Asmik Grigorian a Eric Cutler (foto Monika Rittershaus)

Interpretací balancující na pomezí reality a snu se Loy také „vyvinil“ z nesouladu mezi textem, ve kterém se zpívá o vodní říši, a tím, co divák vidí na jevišti.

Pro koncepci němé Rusalky jako baletky v bílé tylové sukni balletu blanc, která nejspíš tančila i roli Labutě, mohl Loy najít skutečně oporu v libretu nejen volbou labutě jako ptáka spjatého s vodou, ale i tím, že se baletky nevyjadřují slovy. A pro její zranění, kvůli kterému Rusalka nemůže chodit, natož tančit, mohl vyjít i z jejích slov v libretu, jimiž reaguje na pokyn Ježibaby, aby se jí hbitě zjevila: „Vlnami jsem upoutána, do leknínů zamotána“. A Ježibaba Rusalku vyzývá: „Vytrhni se, cupy hupy / pospěš ke mně do chalupy – / pusť ji, vlnko, pusť ji ke mně, až se nožky dotknou země! / Nožičky, držte ji, nožičky, neste ji / vida, jak nožičky chodit už umějí!“ a dle scénické poznámky „Rusalka seskočí a namáhavě tápe k Ježibabě“.

Teatro Real Madrid, Rusalka: Asmik Grigorian (foto Monika Rittershaus)

Jenže redukcí proměny Rusalky jen na uzdravení Rusalčiny pochroumané nohy Ježibabou, se Loy připravil o to podstatné, protože vymanění Rusalky z leknínů a možnost chodit je v Dvořákově opeře jen první „krůček“ podstatnější proměny vodní víly v člověka a vstupu do Rusalce dosud neznámého světa lidí za cenu, která se ukáže jako neúměrně vysoká. V opeře totiž teprve poté, kdy Rusalka „pospíší po nožičkách do chalupy“, následuje vyjednávání o podmínkách, kterou si Ježibaba za Rusalčinu metamorfózu stanoví (darování průsvitného vodního šatu Ježibabě, ztráta řeči), provázená varováním Ježibaby, že pokud lidskou lásku nezíská, nejenže ona sama bude zavržená a prokletá, ale obětí se stane i její miláček, kterého zahubí. Rusalka na vše přistoupí a Ježibaba („Čury mury fuk“) se pustí do svého zaklínání a výroby lektvaru z dračí krve, žluči, teplého ptačího srdce, po jehož vypití má Rusalce zdřevěnět jazyk a stát se nikoli vlnou, kterou Princ „nesmí zříti“, ale člověkem jako zcela jinou bytostí.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments