Opery Antonína Dvořáka VII: Šelma sedlák

  1. 1
  2. 2
Škoda, škoda, že jste nebyl v Drážďanech; byl byste se jistě srdečně zaradoval z krásného úspěchu i vzorného provedení. Již ouvertuře bylo bouřlivě aplaudováno, jako téměř všem číslům. Byl jsem po každém aktu volán!
Antonín Dvořák

Začátkem roku 1877 se začal Dvořák zabývat libretem Josefa Otakara Veselého Políček knížeti, později přejmenovaným na Šelma sedlák. Stejně jako v případě skladatelovy předchozí komické opery Tvrdé palice, i toto libreto se přiživuje na všeobecné oblibě Smetanovy Prodané nevěsty, dokonce snad ještě ve větším rozsahu. Kromě vesnického námětu, velmi podobných dějových zápletek a jmen některých postav (Bětuška si má brát Václava, ale přitom miluje Jeníka), používá v tomto případě libretista i podobnosti textové, včetně shodného zakončení veršů (zlosti – mrzutosti, jinde – kvinde). Druhým tematickým zdrojem příběhu je Beaumarchaisova Figarova svatba: i zde dochází ke střetávání panského a poddanského světa včetně milostných pletek mezi příslušníky obou společenských vrstev, je využit oblíbený motiv převleku apod. Dvořákovo zhudebnění však za smetanovské ani mozartovské v žádném případě označit nelze, skladatelova invence promlouvá v každé scéně svým nezaměnitelným jazykem. Kompozice Dvořákovi zabrala asi půl roku a hned po jejím dokončení zadal dílo k provozování Prozatímnímu divadlu. Tentokrát nemusel na premiéru čekat příliš dlouho: konala se hned v lednu následujícího roku. Dojmy z premiéry i Dvořákovo tehdejší postavení na české hudební scéně nám přiblíží se svým obvyklým jiskřivým humorem Jan Neruda:

divadelní cedule k premiéře Šelmy sedláka 27. 1. 1878

Uvádíme zde otce ‚Šelmy sedláka‘. On je už víceronásobným otcem, ale z dosavadních jeho dětí je nám ‚Šelma sedlák‘ nejmilejší. Kluk jako tuřín, jiskrné oči, krok samý skok a slovo samá píseň. … Písně v Dvořákově opeře jsou tak ,špatné‘ že nespokojené obecenstvo si je dává vždy dvakrát opakovat. Pane Bože, houšť!, volali jsme po prvním seznámení se s ní. Šelma sedlák je operou již vpravdě národní, ryze českou, právě tak jako opery Smetanovy. … Vytýká se mu [tj. Dvořákovi], že prý má ještě příliš mnoho fantazie a málo flegmatu. Jako se vytýkává někdy krásné dámě, že je ještě „příliš“ mladá. Avšak ona si tu chybu časem odvykne! Také prý je velmi ctižádostivý. Bravo! Obejmul bych ho za to! A že prý pracuje příliš mnoho. Vytýkejme oceánu, že má „příliš mnoho“ vln!

jevištní dekorace k inscenaci Národního divadla v roce 1913
Hned v prvním roce, kdy se objevil na scéně, byl Šelma sedlák proveden osmkrát, což je ve srovnání se skladatelovými předchozími jevištními opusy vysoké číslo. O jeho oblibě svědčí i skutečnost, že se stal první Dvořákovou operou, která byla provedena mimo Prahu – nejprve 7. 7. 1878 v tzv. Aréně v místě dnešního Švandova divadla na Smíchově (tato oblast se tehdy nacházela za hranicemi hlavního města) a o půl roku později v Městském divadle v Plzni. V obou případech zásluhou podnikavého divadelníka Pavla Švandy ze Semčic, který si s Dvořákem vyjednal výhradní právo k provozování opery mimo území Prahy. Podle zjištění předního dvořákovského badatele Jarmila Burghausera dokonce dirigoval čtyři smíchovská představení Šelmy sedláka sám Dvořák. V dlouhé řadě skladatelových dirigentských vystoupení se jedná o jednu z mála výjimek, kdy se Dvořák chopil operní taktovky, naprostá většina jeho dirigentských aktivit je jinak spojena s koncertní činností.

 

Markéta Letnianská (kněžna), Karel Kügler (Jeník) a
Ema Miřiovská (Bětuška) v inscenaci Národního divadla z roku 1918

  1. 1
  2. 2

Související články


Komentáře “Opery Antonína Dvořáka VII: Šelma sedlák

Napsat komentář

Reklama