Parsifal: Zasvěcení jeviště Národního divadla

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Poprvé jsem Wagnerova Parsifala viděl v roce 2004 v Bayreuthu a bylo to zároveň mé úplně první představení na Festpiele. Šlo tehdy o první reprízu inscenace Christopha Schlingensiefa, po dlouhé době tam zase dirigoval Pierre Boulez. Seděl jsem tenkrát na galerii a prvním poměrně šokujícím zážitkem bylo, že uvnitř Festspielhausu je naprostá tma. Pouze když jsem otočil hlavou úplně na stranu, viděl jsem malé bezpečností světýlko. Tam, kde jsem jen tušil jeviště, se vznášel světlejší opar. Publikum pomalu utichalo, až ztichlo docela. A najednou se z „mystické propasti“ ozvaly první tóny předehry. To byl druhý šok. Neuvěřitelně nádherný vstupní motiv předehry v nepopsatelném zvuku, který vytváří tamní akustika. Od té chvíle jsem byl zcela v zajetí Wagnerovy hudby a fantaskního divadla, které tenkrát režisér rozehrál. A za další dva roky – to už jsem zde měl za sebou více představení – se ono vytržení konalo znovu. Kousek ode mne seděl maximálně sedmiletý kluk. Celou dobu fascinovaně koukal a poslouchal, ani jednou se nezavrtěl, nezeptal. Myslím, že tehdy Wagnerovi propadl. Ale abych trochu odlehčil mírně patetický tón: další menší šok mi v Bayreuthu připravilo publikum, od specifické vizáže mnohých až po takové detaily, že po skončení prvního dějství Parsifala syčelo na ty, co tleskali: po prvním jednání se totiž netleská, Mistr si to nepřál (naštěstí jsem si to krátce předtím přečetl v průvodci).


Proč jsem popisoval své zážitky z nesouvisejícího představení? V časopise Národního divadla nedávno vyšel rozhovor s režisérem nové inscenace Parsifala a šéfem opery Jiřím Heřmanem (náš rozhovor s ním si můžete přečíst zde), kde mimo jiné řekl: „Předehra z Parsifala byla od počátku pro mě hlasem nekonečna, z nějž přichází a zase se do něj vytrácí. Nikdy nezapomenu na svůj první dojem při návštěvě wagnerovské mekky v Bayreuthu, která byla zasvěcena tomuto dílu. Akustika divadla byla pro mě neskutečná, hudba přicházela opravdu doslova z nekonečna. Slzy mi tekly, aniž jsem si toho byl vědom. Pamatuji se, že jsem po skončení opery měl problém stát pevně nohama na zemi. Otevřel se přede mnou nekonečný svět představ, ze kterého jsem se pomalu navracel při ranním probuzení.“ Až na ty slzy jsme tedy Parsifala prožívali podobně a možná i proto – říkám to rovnou na začátku – mne Parsifal Jiřího Heřmana hluboce oslovil.



Parsifal je posledním dílem Richarda Wagnera, který věděl, že žádné další již nenapíše. Nazýval ho „poslední kartou“ nebo také „rozloučením se světem“. Wagner dílo neoznačil jako operu, tento výraz se mu na jeho „nová“ díla nehodil. Parsifal nese podtitul Bűhnenweihfestspiel. V současné inscenaci je toto slovní spojení přeloženo jako Slavností hra zasvěcení. Skladatel její námět přejal ze středověkých básní o rytíři Parzivalovi/Parsifalovi, ale podstatně ho přepracoval a především doplnil o mnoho míst inspirovaných východním náboženstvím, resp. filosofií. V Parsifalovi se propojuje křesťanství, buddhismusm a hinduismus, a dílo se tak otevírá nejrůznějším možným interpretacím (a dezinterpretacím), přitom hlavní myšlenka je naprosto zřejmá: „Čistota srdce je určena schopností soucítit s bolestí a utrpením druhých. Právě soucit vede srdce k čistotě a ke spáse. Jít touto cestou však není možné bez viny, bez viny není spásy.“ (Jan. P. Kučera).

Nikdo z nás, kdo jsme v divadle byli na premiéře, nebo kdo se chystáme na některou z repríz, Parsifala v Národním divadle nikdy neslyšeli. Poslední premiéra se totiž konala první den roku 1914 a pojí se s ní zajímavé okolnosti: Wagner vyhradil Parsifala pouze k provozování v Bayreuthu. V jiných divadlech a koncertních síních se směly uvádět pouze výňatky. Kompletnímu uvedení bránila autorská práva. Jak se blížil konec tehdy třicetileté ochranné lhůty, snažila se Cosima Wagner zabránit uvedení díla v jiných divadlech, pokusila se dokonce iniciovat i změny mezinárodních smluv týkající se autorských práv. Nepovedlo se, a tak 1. ledna 1914 se hrál Parsifal po celé Evropě. V Praze dokonce dvakrát, přičemž primát ovšem získalo Nové německé divadlo, kde se předehra k Parsifalovi rozezněla pod taktovkou Alexandra Zemlinského již v 16 hodin. V Národním se začínalo o dvě hodiny později (nikoliv v 17 hodin, jak naleznete i v literatuře). Dirigoval Karel Kovařovic, pro orchestřiště byl sestrojen – dosti kritizovaný – kryt ve snaze dosáhnout „bayreuthského“ zvuku. Po dvaceti představeních se v roce 1915 nad Parsifalem zavřela opona na téměř sto let. V budově dnešní Státní opery Praha se Parsifal hrál až do konce války pravidelně, pouze v několika sezónách se nepodařilo sehnat zpěváky do hlavních rolí.


Nechci však psát o historii uvádění Parsifala (kritiky a ohlasy na první uvedení naleznete v knize Pavla Petráňka (ed.): Richard Wagner a česká kultura), ani o jeho myšlenkových a hudebních zdrojích (zde odkazuji především na neuvěřitelně bohatou zahraniční literaturu, česká je značně omezená: nověji o Parsifalovi píše ve svých knihách výše zmiňovaný Jan P. Kučera, o ideových zdrojích a možných výkladech Bryan Magee ve Wagner a filosofie). Podělit se chci o zážitky ze včerejší premiéry, která ukázala, jak nesmyslné (nebo snad jen pojmově neujasněné) jsou některé naše zdejší diskuse o „moderních“ režiích. Podle mého názoru, co není moderní, nemá na jevišti co dělat, snad s výjimkou rekonstrukce barokních oper, ale i ty jsou svým způsobem moderní. Heřmanova režie je samozřejmě naprosto „moderní“ a rozhodně nikoliv „klasická“, máme-li „klasičností“ na mysli kašírované dekorace, snahu o rádoby historický detail atd. Přitom snad více „klasická“ ani nemůže být: možná i díky společnému zážitku jsem z ní cítil, jak hluboce musel být Jiří Heřman dílem zasažen a jak na všech místech vychází z Wagnerovy hudby a slov. Jakoby se tentokrát při vědomí absolutního charakteru díla držel ještě více zpět a jen mu pokorně sloužil.
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Parsifal (ND Praha)

[Celkem: 5    Průměr: 5/5]

Související články


Reakcí (45) “Parsifal: Zasvěcení jeviště Národního divadla

  1. Eva Urbanová opravdu skvěle překvapila. První půlka duetu s Parsifalem (jestli můžeme u Wagnera mluvit o duetu) ve druhém dějství byla naprosto světová a snesla by srovnání s čímkoliv na světě a obstála by. Ke konci mi přišlo, že oběma začaly trochu docházet síly, ale nic tragického.

    Z inscenační pojetí úplně nadšený nejsem, ale to je jen věc mého osobního názoru na dílo a na to, co bych v něm hledal, a naopak nehledal. Jinak samozřejmě naprosto profesionální a precizně odvedená režie, jak jsme u pana Heřmana zvyklí. Kéž by úroveň Parsifala byl běžný pražský standard. Z politiků jsem v hledišti nezaznamenal vůbec nikoho – ach jo:(

  2. Prosím vás, víte kolik peněz může politik vydělat za šest hodin, které by jinak úplně bezúčelně trávil v hledišti? Vždyť tam se snad nemůže ani telefonovat!

    Ale to asi nepatří na tenhle web – jsem rád, že se to panu Šimáčkovi tolik líbilo, za týden mne to taky čeká a těším se.

  3. Inscenace jako celek byla na velmi slušné úrovni, paní Urbanová byla po dramatické stránce opravdu vynikající a vytvořila jistě působivý obraz své postavy, avšak po stránce pěvecké byla pro mě pouze průměrnou Kundry. Přetrvávající nedostatečná nosnost hlasu ve střední poloze, což je u této role hlavní a zásadní vada, markýrování a nepřirozené ztmavování hlasu v hloubkách, ale i nedostatečná průraznost v oněch náročných výškách ve 2. jednání, jsou jasnými známkami toho, že Eva Urbanová mezi prvotřídní interpretky tété role nepatří. V rámci svých možností se však s rolí poprala s úctou a vysokou pěveckou inteligencí, která jí umožňuje vokální nedostatky poměrně spolehlivě maskovat. Škoda jen že ND nezajistilo také v této roli nějakou kvalitní alternaci, na operních scénách v sousedním Německu se to výbornými Kundry jen hemží. Snad přístě, bylo by to zajímavé srovnání.

    Pepa

  4. to Anonymní, která napsala: "Kadždý, kdo vydrží až do konce, má můj hluboký obdiv. To bych nepřežila..".
    Víte, k Wagnerovi se musí dozrát, dospět, někdo si jeho hudbu zamiluje už v mládí, někdo pozdějí a plno lidí neosloví nikdy….
    Já děkuji vedení ND za uvedení Prstenu, díky kterému jsem si Wagnera zamilovala, pochopila jsem krásu rovnocenného projevu pěveckého i hudebního, naučila jsem se jeho díla znát – a pak můžete jeho opery prožít, aniž byste sledovala čas.
    A tak jsem se na Parsifala těšila – John Fiore byl pro mne zárukou, že provedení bude stát za to.
    Když jsem pak včera večer poslouchala úchvatnou Wagnerovu hudbu, místy mi tekly slzy a místy jsem se cítila úplně ve vytržení nad tou krásou, bylo to nádherné.
    Lidé seděli jako přikováni, čas snad letěl a když opera skončila, nejraději bych volala – ještě, ještě! To pochopí jen ten, kdo Wagnera pozná, jinak nemá cenu soudit.
    Mimochodem, lidé vydrží sledovat celé hodiny např. sport a to zas nechápu já, ale nehodnotím to, ať se každý věnuje tomu, co má rád a co ho těší.
    Takže díky za vynikající premiéru a za životní zážitek!

  5. Premiéra mne také nadchla! Bylo to moje první setkání s Wagnerem na živo a také jsem se pěti hodin více než obávala, ale byla to nádhera, hudba mne naprosto pohltila (tímto také pochvala pana dirigenta). K obsazení musím přiznat, že mne Kundry Evy Urbanové strhla a to jak herecky tak pěvecky (2. jednání bylo pro mne v jejím podání obrovským zážitkem)!!! Dále nemohu nevyzdvihnout p. Koniecnyho a p. Sema… Včerejší večer byl navzdory své délce nádherným divadelní zážitk!!!

  6. Poraďte mi někdo, nerozumím tomu. Nadšené obecenstvo, slzičky dojetí, pochvalné kritiky – a na druhé straně rádobyodborník Herman, zubař Besser a zamindrákovaná Drápelová, která to jistě všechno pohaní. To kromě těch několika ubožáků jsou všichni ostatní tak hloupí? PORAĎTE!!

  7. Když tak čtu obdivné komentáře, obdivuji ty, kterým se daří Wagnera obdivovat. Mně se nedaří jej ani snášet, ačkoliv jsem se skutečně poctivě snažil. Ovšem po zhlédnutí Zlata v přenosu z Met jsem se utvrdil ve svém náhledu na Wagnera. Zřejmě je to nejen otázka posluchačské zralosti.

  8. Pro anonymního 20. března 2011 18:27: Chce to místo shlédnutí přenosu nebo poslechu nahrávky začít třeba s Bludným Holanďanem. Postupně si ten vztah budovat a taky hledat v jeho hudbe nejen potešení, ale mystiku a trochu nad ní přemýšlet. Někdo skončí u Traviaty a Verdiho a Strauss nebo Janáček mu nic neříkají, jiný má rád právě janáčka a Verdi nebo Puccini jsou pro něj málo… Každý je jiný.

  9. Je zasadni rozdil byt dobry sef opery a dobry reziser, coz se sice teoreticky nevylucuje ale vykonni umelci by nemeli byt v ridicich funkcich, k tomu je zapotrebi jista ale predevsim jina erudice. Pak to v nasich divadlech vypada jak vypada. Na Parsifala se tesim, ale podle mnohych nepatri do ND… Holt ambice se realizuji za kazdou cenu.

  10. Že by Jiří Heřman byl přehnaně ambiciózní, to si rozhodně nemyslím. Řekl bych spíš naopak. Jeden z jeho cílů při nástupu do šéfovské funkce bylo vytvoření standardních pracovních podmínek v ND, které by snesly srovnání se západní Evropou. To se mu určitě podařilo. Umělecky taky exceluje a to nejen jeho včerejší premiérou. Bohužel, jak je v Česku dobrým zvykem a v českém divadle obzvlášť, vždy, když se objeví někdo, kdo svými schopnostmi a talentem převyšuje okolí, tak jsou mu podráženy nohy každý den a dýku do zad nakonec zabodne samotný Brutus, který jej do funkce jmenoval. Typicky česká tragédie. Proč by měl operu ND umělecky šéfovat Slovinec, tomu opravdu nerozumím.

  11. pro 20.03-to je právě to, že někdo řekl, že se velké opery na jevišti ND prostorově nehodí, až příjdete, sám uvidíte a možná vás ta slova o "ambicích za každou cenu" budou potom mrzet. Parsifal v ND je režijně i prostorově vyřešen naprosto geniálně, s citem… kromě toho solisté, orchestr i sbory na výbornou.Opravdu vřele doporučuji!!!

  12. Moc me potesilo, ze se napjatem ocekavana premiera Parsifala podarila a i divaci byli spokojeni. Rad slysim i pochvalu ceskych zpevaku, kteri za tak narocny vykon jako stali zamestnanci ND nedostanou poradne zaplaceno. Eva Urbanova za tak narocnou a skvele provedenou roli Kundry dostane pouze dalsi carku, jak tam tomu rikaji. Nicmene ona tu praci nebo spise poslani dela z lasky k opere a ND a ja ji moc dekuji a tesim se, ze se dostanu pozdeji na jednu z repriz. Pavlovi dekuji za obsahlou a zajimavou recenzi.

    VT

  13. Ve většině věcí s recenzí souhlasím. Byl to na pražské operní poměry mimořádný zážitek. Kvalita představení evidentně snese srovnání s předními operními domy v Evropě.
    Největší hvězdou byl pro mě pan Konieczny v roli Amfortase. Jeho baryton je pro tuto roli myslím jak dělaný a zvládl to naprosto uchvacujícím způsobem. Pan Eberz byl velmi dobrý, souhlasím s autorem recenze i v tom, že hlavní slabé místo měl na začátku druhého jednání ve scéně s květinovými dívkami. Tam jsem z toho měl chvíli obavy, ale zbytek druhého i třetí jednání zvládl bravurně. Jediným problémem je pro mě jakási neukázněnost jeho hlasu v nižších polohách. Poměrně velice dobrý byl i pan Sem v roli Klingsora, i když myslím, že příliš dobře neartikuloval. Pokud jde o Evu Urbanovou – asi je to tak (jak píše jeden z předchozích diskutujících), že nemá úplně nejsilnější hlas ve střední poloze, či že se její hlas v hloubkách skutečně hodně a ostrým přechodem ztmavuje, ale přesto: byl jsem jejím výkonem nadšen! Očekával jsem to trochu s obavami, ale to druhé jednání s Eberzem a Urbanovou bylo skutečně světové. Byl to myslím dokonce vrchol celého představení. Paní Urbanová je vynikající herečka, využívá svých silných stránek, např. emocionality hlasu, a výsledek byl opravdu takový, jaký jsem od české pěvkyně na české scéně možná ještě neslyšel.
    Ovšem hlavní slabou stránkou pražského Parsifala je bohužel představitel klíčové postavy rytíře Gurnemanze, pan Hölle. Nevím, zda to byla indispozice, ale spíš se obávám, že je prostě už léta za vrcholem, a jeho výkon neporoste. Jeho hlas postrádá sílu, postrádá výdrž, postrádá "hrdinskou" šíří, jediné čeho má dostatek je jakási lyričnost a pak – vibrato. Není divu, že to byla skoro katastrofa. Srovnejme jen jeho výkon s živými nahrávkami – jako třeba Hans Sotin z Bayreuthu – nebo s nedávnými představiteli Gurnemanze třeba ve Vídni (např. Kurt Rydl). Taková srovnání vychází pro pana Hölleho prostě neblaze. Klíčové pasáže, jako třeba vyprávění Amfortasova příběhu nebo Karfreitagzauber ze třetího jednání, vůbec nevyzněly, přestože to mají být jedny z vrcholů. Nebýt neobyčejně citlivého přístupu dirigenta, nebyl by Gurnemanz většinou vůbec ani slyšet. A stejně často nebyl, i když orchestr hrál tlumeně, jak to jen šlo. Například v dialozích s Parsifalem v prvním jednání bylo až legrační někdy pozorovat, jak úlevně pan Fiore přestává orchestr tlumit, jakmile se Gurnemanz odmlčí. Pan Hölle má nepochybně mnoho zkušeností a míval i velký hlas, ale dnes by mohl takový part zpívat spíše s klavírním doprovodem na komorním jevišti.
    Pokud jde o orchestr – těch nepřesností bylo, aspoň pokud jsem byl schopen zachytit – opravdu mnoho. Ale pan Fiore je myslím velký dirigent a dokázal z nich dostat velké hudební okamžiky, jako třeba ve scénách s Klingsorem, nebo v závěrečné scéně na grálovém hradě (zejména v kontrastu k částečně nepřesnému výkonu v grálové scéně v prvním jednání).
    Celkově vzato opakuji – byl to mimořádný zážitek. Národnímu divadlo (a pražské opeře vůbec) přeji – jen tak dál!

  14. Ad včerejší premiéra: Byl to opravdu dechberoucí zážitek.
    Obzvlášť druhé jednání. Paní Urbanová mne také oslovuje stále víc.
    Ad mazání komentářů: Nevím, jakými kritérii se O+ řídí. Jde o dlouhý dvojdílný komentář, který se zde objevil asi před půl hodinou, a najednou tu není. Myslím si, že rozhodně měl co říci a svědčil o velké obeznámenosti s danou problematikou, což mně, která jsem se s Wagnerem na živo setkala poprvé, přinejmenším rozšiřuje obzory a nabízí další podněty jak Wagnera chápat.
    Chápu, že se odstraňují vulgární nebo věci se netýkající příspěvky, tím víc mne udivuje, že ten, o kterém jsem mluvila, byl smazán, ale např. komentář s hemoroidy, tu stále visí.

    Jana

  15. Dobrý večer Jano, mazány jsou komentáře s obsahem příslušného článku nesouvisející nebo vulgární. Autor dotyčných komentářů vystupoval na našem portále vůči druhým opakovaně často velmi urážlivě a navíc tyto stránky nejednou zapleveloval nesouvisejícími obsáhlými texty a také svými politickými názory. Z těchto důvodů jsme jej z debaty vyloučili, po čemž ostatně i řada návštěvníků Opery Plus opakovaně volala. Do budoucna připravujeme změny, které by podobným případům měly trvale zabránit.

  16. Fandím ND i jejich Parsifalovi.Myslím si že je to opravdu povedené dílko.Jen je mi líto že díky stále menším dotacím nemá SOP možnost udělat letos žádnou pořádnou premiéru (dokonce ani na reprízy Tristana prý nezbyly peníze proto se nehraje).Myslím, že rozumím proč se umělci v SOP bojí o osud svého divadla. Václav

  17. Dobrý den, Parsifal není kus, který se uvádí na běžícím pásu, z toho možná vychází také některá ne zcela pozitivní hodnocení výkonu pana Hölleho. Podstatou výstupu zpěváka není být za každou cenu nejhlasitější a po celý večer mít hlas nastavený "na nejvyšší možnou hlasitost". Když byl na scéně pan Hölle, nebyl na scéně on, ale Gurnemanz. Bylo jasné, že ví očem role je, má ji zažitou a dokáže svojí rolí "naplnit scénu". Text, který zpíval, měl smysl. Ví o čem zpívá a své postavě rozumí a má ji v sobě. Frázování, práce s větami, žádné monotónní odzpívání. A i když mlčel a nezpíval, bylo poznat o čem mlčí. Postava Gurnemanze je náročná. Je poměrně dlouho na scéně, po celý první a třetí akt a má dlouhé momenty, kdy se jakoby nic neděje a které je nutné "naplnit". Při komplexním pohledu na to, jak pan Hölle roli uchopil a prezentoval, je jeho výkon hodný obdivu. Milan.

  18. Pan Hölle určitě nebyl žádná tragédie, ale pravda je, že ve třetím dějství ke konci svého výstupu už nebyl slyšet vůbec, prostě došly síly. Stejně byla při závěrečném Odhalte grál slyšet znatelná únava i na předdstaviteli Parsifala. Ale tohle se stává všude na světě, určitě to není důvod Parsifala nenavštívit nebo si myslet, že to nebyl vrchol operní sezóny v Praze. Pro mě se jednoznačně Parsifal zařadil po bok vrcholů z předchozích let – Smrt v Benátkách, Hry o Marii.

  19. Scénicky a režijně jednoznačně nejpodařenější Parsifal, kterého jsem dosud kdy živě viděl ( srovnání mám s 2 inscenacemi ve Vídni, Berlínem, Drážďanami, Bayreuthem, Lipskem a Erfurtem ). Hudebně i pěvecky zaplať Pánbůh za to, největším překvapením pro mě byly výkony paní Urbanové a pana Sema, snad nikdy se mi tak nelíbilo 2. dějství, jako v sobotu v Národním! Pro mě osobně obrovské překvapení. Celému realizačnímu týmu blahopřeji a děkuji za báječný zážitek.
    Tomáš

  20. Dobrý den, webový archiv ND má pravdu. Parsifal v roce 1914 začínal opravdu v 18.00, protože od čtvrt na tři se na tom samém jevišti hrála Sardouova Cyprienna. Zhruba polovina repríz se hrála od 16.00, zbytek od 18.00. Jinak souhlasím s tím, že Parsifal 2011 je velký zážitek.
    Zdena Benešová

  21. Dobrý den, děkuji Vám za upřesnění. Vycházel jsem z knihy Petráněk, Pavel (ed.): Richard Wagner a česká kultura. Stať o provedení Wagnerových oper psala paní Jitka Ludvová, což ukazuje, že i odbornice se může splést. Díval jsem se též do archivu ND na internet, ale spolehl jsem se na tištěné médium. Nějak pořád máme v mysli, že "co je tištěno, to je dáno". V článku co nejdříve opravím.

    Mimochodem: od 14.15 Cyprienna, od 18 Parsifal – byl to ale provoz!

  22. Byl jsem tam též. Byl to můj první Wagner a rozhodně ne poslední. Nemám srovnání s jinými inscenacemi a zcela úmyslně jsem si Parsifala nenaposlouchal z nahrávek, abych mohl získat první dojem přímo z živého představení (Ono vydržet 4 hodiny u nahrávky nerušen a soustředěn jde poměrně těžko). Byl to zcela ojedinělý zážitek a nevěřil bych, že se mi po pěti hodinách nebude chtít domů.
    Musím pochválit scénu, která byla naprosto dokonalá. Bylo to jako chodit galerií a dívat se na moderní obrazy. Nejsem velkým příznivcem moderních minimalistických scén (Mařenka by prostě měla mít kroj :-)), ale zde mi scéna přišla naprosto příhodná a doplňující celý smysl a víceúrovňový obsah díla (mimochodem, ten obraz hor, co visel na boku bych si okamžitě pověsil domů na zeď).
    Co se pěveckých výkonů týče, tak musím souhlasit s recenzí. Jen bych ještě vyzdvihl Ondreje Mráze, který mne byť v malé roli Titurela skutečně ohromil pevností a hmotou svého hlasu.
    Jediné, co mi představení trochu kazilo bylo zoufale málo místa na první galerii, kde jsem seděl. Se svými 192cm jsem operu absolvoval v poloze paragraf. Hudba mi naštěstí zabránila o tom příliš přemýšlet, takže zážitek byl i tak dokonalý.
    Pobavila mne zřejmě babička s vnučkami o řadu nade mnou. Evidentně netušily, čeho se stanou svědky a jejich zděšení, když se v programu dočetly informaci o délce představení bylo skuteně neskrývané :-). Na druhou stranu, vydržely do konce, což vypovídá o tom, že je něco muselo zaujmout i jako nepřipravené.

  23. Na premiéře jsem nebyla, půjdu později. Děkuji za recenzi i komentáře. Je-li to tak kvalitní představení, může mi někdo z odborníků prozradit, proč nebývá už nyní u nás zvykem představení opery nahrát a dát je později ze záznamu v TV (jako bývalo dřív – 70./80. léta), evtl. vydat i na DVD? Je to omezeno právy = bylo by drahé je koupit, resp. je to nemožné (nejen z finančního hlediska)???
    Díky za poučení – operu miluji, i když jsem laik… I když živý zážitek záznam v TV nebo na DVD nenahradí, jako připomínka kvalitního představení by byl k nezaplacení.
    Julie

  24. Co se týče spolupráce s televizí, občas zájem o operní představení v ND je. Finanční možnosti TV jsou však zřejmě dosti omezené a mnohdy, ačkoliv jsou požadavky na honoráře z řad interpretů minimální, prostě nejsou finanční zdroje. To bude zřejmě i problém Parsifala, kde je obsazeno velké množství účinkujících.

  25. Druhé představení: opět obrovský úspěch před téměř vyprodaným divadlem. Během prvního dějství jsem se dost obával, zda (nebo spíš jak) orchestr dohraje do konce, ale od druhého dějství hrál jako vyměněný. Nový Amfortas Ulfa Paulsena, kterého si pamatuji jako vynikajícího Kurwenala a Roberta Ďábla, se zpočátku zdál méně výrazný než Tomasz Konieczny, ale velice brzy se rozezpíval a podal fenomenální výkon. Alfons Eberz zřejmě rozvrhl své síly ještě lépe než o premiéře, takže zpíval špičkově celé představení. Eva Urbanová opět triumfovala, výkon ve druhém dějství je nezapomenutelný. Jestliže jí někteří o premiéře vytýkali ne zcela znělé výšky, teď zářily. Myslím, že by zanechala výrazný dojem, i kdyby nezpívala: jen způsob, jakým ulehla na skálu a zemřela, mne hluboce dojal. Nesmím zapomenout na Čarovné dívky, které tentokrát zněly vyváženěji a moc se mi líbily. Na druhou stranu Matthias Holle již spíše dávat tušit, jakých výkonů byl dříve schopen, a Ivan Kusnjer není ten pravý Klingsor. Jeho hlas je příliš "libý", což asi tuší, a proto se snaží Kligsora vyhrávat až do karikatury. Při pohledu z druhé galerie jsem také s politováním zjistil, že některé obrazy, které režisér se scénografem vykouzlili, zde nejsou příliš viditelné, vycházející kotouč (z vyšších míst je patrné, že jde o výřez tvořící nejprve bránu) není po "usazení" vidět vůbec. Zvuk je zde však stejně majestátní jako v přízemí.

    A mimohudební zážitky: Chlebíčky na druhou přestávku nezbyly, takže jsme "hladověli". Uvaděčka na druhé galerii vlevo totálně nezvládla svou práci (obavy se potvrdily), takže po celou předehru pochodovaly dovnitř a ven skupinky lidí, zřejmě hledající svá místa. Vzhledem k tomu, že předehra se mimořádně nevyvedla, by to nemuselo vadit, na druhou stranu stanovilo ND pro Parsifala dvojnásobné vstupné, a tak bychom mohli dílo slyšet v klidu od začátku. Nemám však moc sil se rozčilovat, stále jsem v hudebním nebi…

  26. Pavle, dekuji ze jsi nesetril casem ani penezi a vydal se na reprizu, abys mimo jine mohl doplnit puvodni recenzi a my (co se tam asi tak brzo nedostaneme) si to mohli precist a nechat si o tom zdat.

    Prvni repriza dokazala, ze premierovy uspech Parsifala nebyla nahoda a ze jde o mimoradnou vec, ktera se umelecky velmi podarila. Myslim si, ze je obrovska skoda, ze ve vedeni ND nejsou schopni to alespon nechat vysilat v radiu, jak je beznym zvykem v okolnich zemich. Asi bych se nemel divit, nebot vedeni ND je tak silne a organizacne (ne)schopne, ze nedokaze ani jako zakladni minimum zaridit dostatecne obcerstveni pro navstevniky (mozna si mysli, ze jidlo je porad na pridel) a vysvetlit uvadeckam, ze je krajne neslusne a nevhodne vstupovat do hlediste po zahajeni predstaveni.

    Doufam, ze nejsem sam, komu je ted zrejme, ze interpretace Kundry Evou Urbanovou zacina uz nyni nabirat legendarnich rozmeru a mohu ji jen prat, aby byla pro uspech pridana dalsi predstaveni (bylo skoro vyprodano)v ND a aby dostala nabidku ztvarnit tuto roli v zahranici, kde by nejen umelecky uspela, ale take dostala zaslouzeny a odpovidajici honorar.

  27. 3. představení bylo opět nezapomenutelné. Měl jsem opravdu dojem, že sedím v divadle minimálně evropského formátu. Orchestr podal podle mne zatím nejlepší výkon. Skvěle zahraná předehra, famózní druhé dějství. Eva Urbanová zraje s každým představením, Alfons Eberz také vemi dobrý, stejně jako Tomasz Konieczny (v porovnání se mně osobně o maličko víc líbil Ulf Paulsen). Vynikajícího Klingsora zopakoval Svatopluk Sem. Poprvé se představil Manfred Hemm jako Gurnemanz, úctyhodný výkon, nicméně zejména v závěru se jeho hlas nenesl zcela dostatečně a chvílemi zanikal (orchestr nebyl na vině, dirigent ho velmi držel zpátky, aby zpěváky nekryl). Svůj part opět perfektně zvládl Ondrej Mráz, čarovné dívky byly okouzlující i přes indispozici jedné z nich. Nesmím zapomenout na sbory.

    Znovu vyslovuji velké uznání a dík režisérovi. Co všechno ještě v inscenaci naleznu!? Dnes při pohledu z první galerie mi došlo, že vycházející „kotouč“ v závěru prvního aktu nemusí být (není) žádný kotouč, nebo brána, jak se mi jevilo, ale stylizovaná rozeta – symbol Krista, kterou dopadá kruh světla na chrámovou podlahu – inspirace středověkou teologií světla založenou na Ježíšově výroku „Já jsem světlo“. Vzhledem k tomu, že dopadala na spirálu v písku, může tato evokovat labyrint na podlaze katedrály v Chartres zalité mystickým světlem vznikajícím, když to skutečné prochází barevnými vitrajemi atd.

    Úspěch u publika snad ještě větší než o premiéře, mnoho výkřiků bravo, mnoho tleskajících ve stoje. Neváhejte, do konce sezóny již jen dvě představení!

  28. Pavle, tohle se cte s velkou radosti. A navic je to velmi prijatelne pokud jde o cenu vstupneho. Paralelne na OP nyni bezi diskuse o hvezdne A.Netrebko ve Vidni a vysokem vstupnem v eur currency. Myslim, ze E. Urbanova jako Kundry by si mohla klidne dat s AN rozbeh ve finale a vysledek? At reknou jen ti, kteri opravdu videli zive obe predstaveni.

    Takove zazitky mohu divakum ve stredu Evropy jen uprimne zavidet z Montrealu na druhe strane oceanu. Jako slabou nahrazku posloucham ted v internet radio porad k dnesnim narozeninam Doris Day. Krome Doris slavi do konce mesice narozeniny take predstaviteka nynejsi prazske Kundry E. Urbanova (nemohla si jiste prat lepsi darek nez tuto roli), D. Peckova (zitra) a jeden prazsky kmenovy spolupracovnik OP, na jehoz prispevky se vsichni pokazde tesime.

    Cheers!

  29. Moc Vám všem děkujeme (snad mohu mluvit i za ostatní své kolegy z ND) za slova chvály na našeho Parsifala, ani nevíte jak moc je v této neklidné době potřebujeme… i my sami cítíme jeho vyjímečnost a snad i symboliku. Kéž by bylo vyslyšeno přání řady z vás a dokázal se uskutečnit alespoň záznam z tohoto představení, je opravdu výjimečné a krásné. Pak by p.Šlajer a ostatní nemusel být smutný a Parsifal by byl zachován pro další generace operních příznivců… jenže se obávám,že bude opět problém F (kde na to vzít a nekrást), snad by se na takovouto výjimečnost našel nějaký štědrý sponzor..??? KRÁSNÝ VEČER VŠEM. R.Kajzlerová,op.sbor

  30. Taky jsem byla znovu 3.4. na Parsifalovi a mohu jen chválit- krása! Tentokrát jsem z lóže viděla celý orchestr a práci dirigenta, úžasné, zvuk orchestru mě úplně uchvátil – co ten pan Fiore vždycky v Praze dokáže, to je zázrak!
    Pan Sem a pan Koniecny podali opět výborný výkon, a paní Urbanová – myslím si, že zde se jí nabízí cesta kudy jít dál v operní kariéře. Rusalka nebo Traviata,tyto role mají limity, ale Wagnera by mohla zpívat desetiletí (nejsem žádný kritik nebo znalec, jsem jen milovnice a častá návštěvnice opery, takže možná se mýlím, je to jen můj dojem). Přeji jí dlouhou pěveckou kariéru, včera v roli Kundry excelovala.
    Na závěr děkuji ND a všem za uvedení Parsifala, je to jedinečné představení. Jdu ještě 15. května, nemohu se toho nabažit!:-)

Napsat komentář