Pekelně dobrý, pekelně svůdný Mefisto. Erwin Schrott v Praze

Pěvce doprovázela Janáčkova filharmonie Ostrava s italským dirigentem Claudiem Vandellim. Na úvod budiž řečeno, že Schrott je mezinárodní hvězda s nápadným temperamentem, skvělou vizáží a širokým úsměvem. Na pódiu je nepřehlédnutelný, zvláště pro dámy má silné charisma. Koncert příznačně zahájil árií Leporella Madamina, il catalogo è questo, kterou přednesl rozšafně a s takovým šarmem, jako by sám byl spíše oním svůdníkem Giovannim než jen sluhou. Koncert pokračoval předehrou z Dona Giovanniho, ve velkém symfonickém obsazení. Je to trochu nezvyk, oproti menším operním i mozartovským tělesům, smyčce na začátku nepůsobily tak tajemně a naléhavě, ve výškách zněly trochu přepjatě.

Ale na přestavbu menšího orchestru by nebyl čas, za Mozartem už zase přišel jiný repertoár – například poutavě a procítěně podaná árie Cinta di fiori (Sira Giorgia Waltona) z Belliniho Puritánů. Nebo Gounodův Faust a árie Méphistophéla Le veau d’or est toujours debout!, kterou pěvec naplnil bojovným a vítězným temperamentem.

Erwin Schrott má vzácně syté basové tóny, i ty nejhlubší, zajímavě zabarvený a velice výkonný basbaryton. S velkým orchestrem v zádech se cítí volně jako jachtař v dobrém větru, napne plachty a jeho hlas letí vpřed. Nese se doširoka po celé Smetanově síni, utáhne bez problémů zvuk velkého tělesa za sebou. S publikem neustále komunikuje gesty, pohledy do konkrétních tváří, hraje v náznaku operní roli jako na jevišti.

A hned vzápětí je tu další Mefistofeles, tentokrát ze stejnojmenné Boitovy opery, a je to chlapík z jiného těsta, satirický, směje se a ostře hvízdá na prsty, hrozí pěstí do nebes, udivuje obecenstvo, s jakou lehkostí a přesvědčivostí vše zazpívá. Jak z nejhlubší polohy vyjede plynule nahoru, jak pracuje s dechem a dynamikou. Slyšeli jsme árie Ave, Signor a po přestávce Son lo spirito che nega. V publiku vyvolal touto árií velké nadšení.

V druhé polovině koncertu Schrott ještě přidal na dramatičnosti a vážnosti –  například v krásné Verdiho árii Et toi, Palerme ze Sicilských nešpor (Jean Procida). Předvedl skvělé frázování, kouzla s dynamikou, jasné výšky, lahodné střední tóny… Prostě všechny své přednosti. A pak opět hrdinný chlapácký zpěv ve Verdiho Atillovi, jehož má také ve svém širokém repertoáru (árie Mentre gonfiarsi l’anima).

Orchestr se rovněž činil, velice hezky mu vyšla lehká nostalgická nálada v předehře ke Gounodově opeře Philémon et Baucis nebo předehra k Sicilským nešporám. Dirigent Vandelli ji vystavěl s velkým smyslem pro tradiční kantilénu, na začátku s tichým napětím plným odmlk a pauz, a na konci – po velkém zpěvu smyčců – triumfálně vrcholící. Také v Intermezzu z Manon Lescaut dirigent odhalil svůj cit pro smyslný hořkosladký Pucciniho sentiment, pro lítostivé akcenty a široce rozevláté melodie. Orchestr zněl příjemně, kompaktně, hrál soustředěně, bylo to působivé. Během večera jsme slyšeli i zdařilá sóla cella či prvních houslí (Puccini Intermezzo, Verdi Don Carlos).

Verdiho Filip II (Elle ne m’aime pas z Dona Carlose) jako poslední číslo oficiálního programu byl fantastický – byl to jednolitý bolestný nářek zklamaného muže, moc se Schrottovi povedl. A už v průběhu toho zpěvu nechcete, aby to tou árií skončilo, chtěli byste víc, slyšet v jeho podání celou operu…

Uruguajský basbarytonista se navzdory tomu, že poctivě táhl celý večer sám a takříkajíc zpíval za dva, nechal přece jen přemluvit k přídavku: Mozartově dvorné árii Dona Giovanniho Deh, vieni, alla finestra, kterou věnoval všem krásným dámám v sále. Šel za zpěvu dolů mezi publikum s růží a tu nakonec věnoval starší dámě na kolečkovém křesle. Krásné gesto! A aby připomněl svou domovskou zemi, zazpíval na rozloučenou světoznámou rumbu Besame mucho. To byla skvělá tečka za skvělým večerem.

Hodnocení autorky recenze: 95%

Erwin Schrott
Dirigent: Claudio Vandelli
Erwin Schrott (basbaryton)
Janáčkova filharmonie Ostrava
4. dubna 2018 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Madamina, il catalogo è questo, opera Don Giovanni, 1. dějství
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni, předehra
Vincenzo Bellini: Cinta di fiori, opera Puritáni, 2. dějství
Charles Gounod: Philémon et Baucis, předehra
Charles Gounod: Le veau d’or est toujours debout!, opera Faust, 2. dějství
Arrigo Boito: Ave, Signor
=přestávka=
Arrigo Boito: Son lo spirito che nega
Giuseppe Verdi: Et toi, Palere, opera Sicilské nešpory, 2. dějství
Giuseppe Verdi: Sicilské nešpory, předehra
Giuseppe Verdi: Mentre gonfiarsi l’anima, opera Attila, 1. dějství
Giacomo Puccini: Manon Lescaut, intermezzo
Giuseppe Verdi: Elle ne m’aime pas, opera Don Carlos, 4. dějství
přídavky:
Wolfgang Amadeus Mozart: Deh, vieni, alla finestra
Consuelo Velázquez: Besame mucho