Pokračování nového Ringu v Linci: Valkýra

  1. 1
  2. 2

Po úvodním večeru Wagnerovy tetralogie Prstenu Nibelungova, Rýnském  zlatě, které se představilo v listopadu loňského roku (naši recenzi najdete zde), uvedl operní soubor v Linci první slavnostní večer, Valkýru. Po své premiéře 22. března běží tato opera v sedmi reprízách až do června, pak se znovu objeví v příštím roce, kdy bude Ring již kompletní. Režií celého cyklu byl pověřen bývalý šéf operního domu v Kolíně Uwe Eric Laufenberg (od podzimu letošního roku nastupuje jako intendant Hesenského státního divadla ve Wiesbadenu). Jeho pojetí úvodního předvečera Rýnského zlata svým zasazením někam do arabských zemí Středního východu vzbudilo u diváků jistě hodně emocí a také zvědavosti na předvedení Valkýry v podobném stylu. Ale nebylo tomu vůbec tak. Žádné pouště arabského světa před mnoha stoletími, ale kraj středoevropského kontinentu v období mezi světovými válkami. V prvním dějství se dostáváme do pochmurného interiéru Hundingova domu, který je představen jako jakási hospoda s nálevním pultem, s pohybujícími se dvěma ženskými postavami navíc, samozřejmě kromě Sieglindy. Jsou to snad její sestra a Hundingova matka? Středem spodní rozsáhlé místnosti s loveckými trofejemi na stěnách a hospodským nálevním pultem prorůstá mohutný jasan, v jehož kmeni je zaražen meč Nothung.V úrovni patra je pak umístěno pět větších oken, za nimiž je vidět lovce Hundinga, jak udílí rozkazy svým podřízeným, majícím v rukou pušky a pistole, v honbě za neznámým mužem (Siegmundem). Ve druhém dějství je pak přes celé jeviště rozložen prostorný vojenský velitelský stan polního tábora. V čele dlouhého dubového stolu stojí Wotan v generálské uniformě, hodně podobné těm z druhé světové války. Přijímá hlášení velitelů a dává rozkazy svému štábu. Přichází sem také bohyně Fricka, aby mimo jiné přinutila Wotana, aby v následném souboji Hundinga se Siegmundem mladého hrdinu nechránil. V další části děje se plachta celého velkého stanu jedním pohybem sroluje, začne velmi hustě padat sníh a Siegmund prožívá milostné opojení se Sieglindou.Hunding a skupina jeho lidí se přichází se Siegmundem bít. Ten v nastalém boji zabije dva z bojovníků, ale nakonec umírá zasažen bodákem Hundingovy pušky. Ještě těsně před svou smrtí je svědkem, jak Hundingovi bojovníci dosti naturalistickým způsobem znásilňují na dubovém stole milovanou Sieglindu. Poslední dějství je pak situováno do prostorné, mírně ošuntělé jízdárny (zde se ukazuje velké jeviště nového divadla ve své celé velikosti), kam valkýry svážejí padlé (někdy i umírající bojovníky) – to jsou částečně figuríny, ale někdy i živí muži. Aby dojem byl ještě umocněn, jedna z valkýr přiváží mrtvoly hrdinů na statném černém hřebci Sharkanovi, vážícím čtyři sta padesát kilogramů. Kůň kupodivu neměl potíže s halasnou Wagnerovou hudbou a vůbec se neplašil, koneckonců má již své divadelní zkušenosti, účinkoval totiž na jevišti lineckého divadla v Schillerových Loupežnících. Někdy ale vše působí dosti drasticky, zvláště když na cválajícím koni jezdkyně vytahuje z mošen kusy lidských těl a hází je na zem. Valkýry naloží změť lidských těl na vůz a odváží je.V závěru dějství se přesune do středu jeviště monumentální socha valkýry, do které je uzavřena Brünnhilda, aby se uložila ke svému spánku do té doby, než se jí zmocní první kolemjdoucí muž. Wotan pak na její prosbu svým kopím zažehne kolem sochy legendární oheň, aby odradil toho, kdo nebude tím pravým hrdinou. Ohňovou scénu doplňují projekce ve válečném konfliktu bombardovaných měst.Scénografie Gisberta Jäkela není sice nijak převratná, nicméně zajímavá a inspirující. Rovněž kostýmy Antje Sternberg jsou celkovému pojetí odpovídající.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Die Walküre (Linec)

[yasr_visitor_votes postid="109926" size="small"]

Mohlo by vás zajímat