Nová Valkýra v Lipsku

  1. 1
  2. 2

Které město, snad mimo Bayreuth, by bylo oprávněnější v intenzivním uvádění Wagnerových oper. Takže bylo už načase, aby se nový Prsten Nibelungův po čtyřiceti letech v jeho rodném městě objevil znovu. Lipsko se nejen v minulosti, ale i nyní může pyšnit velikým, po technické stránce dokonale vybaveným operním domem, jehož hlediště má rovněž výtečnou akustiku. Pro uvádění velkých náročných operních představení je ideální obrovské jeviště. Za časů Německé demokratické republiky byl na místě rozbombardovaného divadla v roce 1960 postaven nový, architektonicky velmi významný operní stánek. Byl otevřen uvedením Mistrů pěvců norimberských. Hrála se zde často prakticky všechna operní díla velkého skladatele. Tehdejší cestování k našim sousedům nebylo složité a  byl jsem nesmírně šťasten, že jsem měl v tomto městě možnost vidět všechna Wagnerova díla, mimo Rienziho. Lipská opera měla v hudebním divadelním světě velikou uměleckou váhu hlavně díky působení významného režiséra Joachima Herze, který zde vedl velmi kvalitní operní ansámbl. V té době to byla v NDR po Berlínu nejkvalitnější operní scéna. Herz zde také s úspěchem inscenoval kompletní Ring a dobře si vzpomínám, že Albericha tehdy ztvárnil náš vynikající basista Karel Berman (zpíval tuto roli v půli sedmdesátých a začátku osmdesátých let také v Praze v tehdejším Smetanově divadle).Na jaře loňského roku bylo konečně po zmiňované dlouhé pauze uvedeno Rýnské zlato a 7. prosince následovala Valkýra, která byla pak ještě hrána do ledna 2014 ve třech reprízách. Připadá mi to trochu málo. Celý náročný projekt je rozvržen do tří let. Nastudováním současné inscenace byla pověřena anglická režisérka Rosamund Gilmore. U této umělkyně lze očekávat poněkud jiný režijní přístup, než je obvyklé. Je totiž vystudovanou baletkou a choreografkou v Londýně a v baletní škole slavného Johna Cranka ve Stuttgartu. To samozřejmě silně ovlivňuje její inscenační pojetí, v případě Valkýry určitě ve prospěch věci.

Gilmore má za sebou režie v celé řadě německých divadel. Pro zajímavost – nastudovala v nedávné době Janáčkovu operu Příhody lišky Bystroušky v mnichovském Prinzregententheateru. Do představení vkomponovala doprovázející tanečníky a tanečnice, kteří pohybově doplňují děj v jakémsi druhém plánu. Úvodní dějství se odehrává v domě lovce Hundinga, řešeném jako nějaký bunkr plný zbraní na stěnách, kterým prorůstá kmen jasanu, v jehož prasklině je ukryt meč Nothung.  Na střeše mimicky doprovázejí probíhající děj tři páry znázorňující jakási zvířata – vlka, berana, orla.

Další dějství probíhá v místnosti polorozbořeného domu. Na zemi jsou různě pohozené světlé pláště, které přikrývají pravděpodobně nějaká ležící těla. Občas se některý z plášťů zavlní a celý jako améba se posune o kousek dále. Nakonec pak z některých vystoupí bílé postavy – vojáci, nebo lépe jejich duše.Ve třetím jednání, v legendární scéně jízdy valkýr se pak zapojují intenzivně. Na scéně stojí řady bílých vojenských bot padlých bojovníků a baletní skupina znázorňující vojáky, opět v bílých kostýmech, se mezi nimi prochází. Autorem zajímavé výpravy je německý výtvarník Carl Friedrich Oberle, který byl žákem scénografa Rudolfa Heinricha na Mnichovské akademii výtvarných umění. Heinrich byl výtvarníkem Ringu inscenovaného v Lipské opeře Joachimem Herzem v sedmdesátých letech. Vzpomínám si na Valkýru z tohoto cyklu, kdy velmi krátce před představením přišel o hlas výborný australský představitel Siegmunda Jon Weaving. V tak krátké době nebyla po ruce náhrada, a tak intendant Joachim Hertz vyšel před oponu a navrhl k řešení dvě varianty. Buď bude představení zrušeno, nebo sólista je ochoten pouze markýrovat a hrát se bude. Obecenstvo se většinově rozhodlo pro variantu druhou, hrajte! Pochopitelně ve dvojzpěvech to vyznělo poněkud zvláštně, ale jinak mělo představení veliký úspěch. Návrhářkou do šeda laděných kostýmů ve stylu uniforem u protagonistů a bílých overalů tanečníků je v nejnovější inscenaci německá návrhářka Nicola Reichert.

Hudebního nastudování nové lipské Valkýry se ujal současný intendant a hudební ředitel zdejšího divadla Ulf Schirmer, který samozřejmě bude řídit i Siegfrieda a závěrečný Soumrak bohů. Je to velmi známý a žádaný dirigent s bohatými mezinárodními zkušenostmi. Spolehlivě, snad někdy s menší razancí a volnějšími tempy vedl kvalitní orchestr lipského Gewandhausu. Velkým kladem bylo, že nebyly překrývány hlasy zpěváků. Tento světoznámý orchestr zvládá jak svoji bohatou koncertní činnost, tak i obsluhu operních představení. Sólistický ansámbl se sice neskládal z operních hvězd první velikosti, ale stávající pěvci byli povětšině na velmi dobré úrovni a celkově dobře vyrovnaní. Wotana zpíval znělým hlasem a s výbornou dikcí sólista Saské státní opery v Drážďanech Markus Marquardt. Ztvárnil již několik závažných wagnerovských partů, jako Poutníka v Siegfriedovi, a naposledy titulní roli v uvedení Bludného Holanďana v Drážďanech. Herecky ale možná mohl působit trochu výrazněji.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Die Walküre (Lipsko 2013)

[Total: 1    Average: 4/5]

Související články


Napsat komentář