Podtitulem letošního ročníku je Bach, knížata a král. Tímto bychom chtěli upozornit na aristokratické zadavatele některých významných děl. Aristokracií byla zadávána díla jak duchovní, tak ryze světská. Odkazem světské tvorby pro knížecí dvůr v Köthenu jsou například flétnové sonáty, které zazní na úvodním koncertu (26. 3.). Naopak duchovní díla, vzniklá pro výmarský dvůr reprezentuje kantáta Gleichwie der Regen und Schnee vom Himmel fällt BWV 18 (koncert 16. 7.).
Zcela výjimečným dílem je pak „Velká“ mše h-moll BWV 232. Ta vznikala průběžně od 30. let 18. století, přičemž záměrem byla dedikace saskému kurfiřtovi Augustovi III. Dedikací chtěl Bach dosáhnout titulu dvorního skladatele. Jedná se o zajímavou skutečnost, že ryze světské (dnes bychom řekli „kariérní“) okolnosti vedly ke vzniku jednoho z nejvýznamnějších duchovních děl hudebních dějin.
Jistým protipólem a ostatně konstantou v Bachově tvorbě je klávesová a varhanní tvorba, kterou lze chápat nejen jako niterné vyjádření autorových hudebních myšlenek. Především v chorálních předehrách lze sledovat jak hlavní inspirační zdroj (chorální melodie a text), tak rétoricky brilantní zpracování, vystihující podstatu textového obsahu. Symptomem (nejen) Bachovy tvorby je pak fenomén improvizace. V programech letošních koncertů se tak nachází také ryze improvizovaná čísla, například v podání předního improvizátora Jaroslava Tůmy. Univerzálnost a inspirativní odkaz Bachovy tvorby pak představují dva kontrastní koncerty. Karel Košárek uvede kompozice D. Šostakoviče a C. Francka, které vznikly pod dojmem jejich studia Bachových klávesových děl. V návaznosti na loňský ohlas „jazzového Bacha“ je pak zařazen koncert improvizátora Jiřího Stivína.
Ve shodě s názvem festivalu se také letos otevře pódium pro studenty Pražské konzervatoře. Tímto festival mimo jiné zdůrazňuje paralelu s dobovým kontextem provozovacího aparátu, tedy fakt, že Bachovy kantáty byly provozovány povětšinou žáky či studenty. Sólisté a Barokní orchestr Pražské konzervatoře provedou výběr z Bachova komorního a kantátového díla, včetně Braniborského koncertu č. 4.
