Předčasná smrt tenoristy: Vladimíru Tomšovi bylo pětatřicet

  1. 1
  2. 2

K letošnímu dvojitému výročí někdejšího předního tenoristy Opery Národního divadla v Praze 

V únoru jsme věnovali pozornost čtyřem významným operním sólistům basového oboru, jejichž výročí jsme si připomenuli zde. Letošní březen nám poskytuje příležitost připomenout dvě jména tenoristů. Před sto patnácti lety se v průběhu jediného týdne narodili dva významní čeští operní pěvci. Oba byli obdaření krásným hlasem schopným lahodné kantilény především v lyrickém oboru, oba se začali profesionální pěvecké a divadelní činnosti věnovat poměrně pozdě, poté co řadu let vykonávali své občanské povolání a zpěv byl do té doby pouze jejich koníčkem. Oba se setkali v opeře Národního divadla a rázem zaujali v jeho souboru významné místo.

Ten starší, Vladimír Tomš se narodil 12. března 1900 v tradičním kulturním centru východních Čech, Chrudimi, mladší, Jaroslav Gleich, o týden později, 19. března v jihomoravském Hodoníně. Staršímu Vladimíru Tomšovi bylo vyměřeno pouze několik let, než jeho strmě stoupající kariéru krutě přerušila tehdy prakticky nevyléčitelná nemoc, mladšímu Jaroslavu Gleichovi bylo dopřáno, aby čtyři desítky let byl jedním z nejplatnějších sólistů Opery Národního divadla, osobností, jež se dlouhodobě významně podílela na její profilaci (o Jaroslavu Gleichovi píše na jiném místě Jiří Fuchs).

Vladimír Tomš vystudoval v rodném městě nižší gymnázium a poté obchodní akademii. Již ve studentských letech se ale věnoval zpívání. Po maturitě dostal umístění, stejně jako mnoho jeho vrstevníků v nejrůznějších profesích veřejného života, na Slovensku. Měl štěstí, dostal se do Bratislavy a tam mohl věnovat péči rozvoji svého pěveckého talentu, což umožnila blízkost Vídně. Jako mnozí jeho budoucí kolegové, kteří tehdy začínali v bratislavském divadle, navštěvoval lekce známého vídeňského pěveckého pedagoga profesora Ulanovského.Po čase se Tomš vrátil do rodného kraje. Nastoupil úřednickou službu v Pardubicích. Zpíval v chrudimském pěveckém sboru Slavoj a činně se zúčastnil amatérského uměleckého života východních Čech. Dále pokračoval ve studiu zpěvu u profesora chrudimského Učitelského ústavu Josefa Masopusta, zkušeného pedagoga, který se podílel na přípravě řady našich významných operních sólistů, například Zdeňka Otavy.

V amatérském představení Smetanovy Hubičky, které režíroval jeho o čtyři roky mladší kolega souputník z Pardubic, tehdy již student Pražské konzervatoře Hanuš Thein, zpíval roli Lukáše. Thein doporučil Tomšovi externí studium u svého profesora zpěvu Egona Fuchse. Tomš ho uposlechl a souběžně s tím se také věnoval studiu herectví, k němuž byl evidentně dobře disponován, u Ferdinanda Pujmana.

Mladý pěvecký talent, jehož příroda obdařila také mužným, sympatickým zjevem a darem přirozeného vystupování, neušel pozornosti šéfa Opery Národního divadla Otakara Ostrčila, který se cílevědomě věnoval budování vysoce kvalitního vyváženého souboru a hledal nadějné sólisty.

Díky tomu si Vladimír Tomš mohl na jaře 1929 zazpívat ve třech představeních, které ve Stavovském divadle pořádala Pražská konzervatoř, a to ve večeru složeném ze dvou jednoaktových Ostrčilových oper. Jednalo se o role Ladislava v aktovce Poupě a Vlaslava ve Vlasty skonu. Dirigentem představení byl profesor Pavel Dědeček, jemuž vděčilo za svou dirigentskou vybavenost mnoho českých dirigentů dvacátého století, a režisérem profesor Ferdinand Pujman.

V Ostravě i v obtížných podmínkách začal dosahovat značných úspěchů mladý, velmi ambiciózní, teoreticky i prakticky perfektně připravený, cílevědomý a důsledný šéf opery Jaroslav Vogel. Mladý tenorista ho zaujal, a tak ho pozval k hostování v roli Dalibora a posléze angažoval do svého souboru. Ačkoli byl Vladimír Tomš přímo ideálně vybaven jak hlasově, tak představitelsky pro postavy lyrického charakteru, v Ostravě byl obsazován hlavně do vysoce dramatických a hrdinných rolí.

Z jedenácti ostravských premiérových operních večerů v sezoně 1929/1930 vystoupil v deseti a vždy v závažné nebo přímo titulní roli. V Její pastorkyni ztvárnil Števu, v Rusalce Prince, ve Dvou vdovách Ladislava.Tři postavy vytvořil v novinkách tehdejší současné české operní tvorby. Byl to Babinský ve Weinbergerově Švandovi dudákovi, Velvarský ve Foersterových Nepřemožených a Mikuláš Dačický z Heslova ve Zvíkovském rarášku Vítězslava Nováka. V Pucciniho Manon Lescaut hrál a zpíval Edmonda, ale především mu byly svěřeny tři velké hrdinné tenorové partie, Eleazar v Halévyho Židovce, titulní role Jana z Leydenu v Meyerbeerově Prorokovi a především titulní role ve Wagnerově Parsifalovi. V následující sezoně k nim přibyl ještě Radames ve Verdiho Aidě a role, která se stala přímo jeho profilovou, Jeník v Prodané nevěstě.

V té době už ale byl Vladimír Tomš členem Opery Národního divadla. Otakar Ostrčil jej pozval v listopadu a prosinci k hostování. Dne 18. listopadu 1929 se představil pražskému publiku v Její pastorkyni. Podle detailně a pečlivě vedeného soupisu repertoáru Národního divadla to ale nebylo v roli Števy jako v Ostravě, ale v postavě Laci. Števu v uvedeném představení, stejně jako ve dvou dalších, které Tomš absolvoval už jako člen Národního divadla, ztvárnil jeho někdejší první brněnský představitel Theodor Schütz (v Brně ovšem tenkrát účinkující ještě pod jménem Bohdan Procházka). V prosinci si ještě dvakrát zahostoval Jeníka v Prodance a Lenského v jedné z prvních repríz nového nastudování Evžena Oněgina 3. září 1930 po zahájení nové divadelní sezony zpíval už jako člen divadla. První premiérou, kterou v divadle nastudoval, byla novinka českého skladatele Jana Evangelisty Zelinky Devátá louka, ve které vytvořil postavu Miloše. Po ní následovala role Jakuba Míly v Kovařovicově divadelním zpracování Babičky, v opeře Na starém bělidle.

0 0 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments