Pucciniho Bohéma okouzlila Špilberk mladistvým elánem a francouzským šarmem

I když se léto chýlí ke konci, letní scéna na Špilberku je stále v provozu a láká na prověřené tituly. Opera Bohéma od Giacoma Pucciniho na libreto Luigi Illici a Giuseppa Giacosy, vznikla v roce 1896 a od té doby plní sály operních divadel. Dojemný příběh mladých pařížských umělců, protloukajících se životem, prosvítila půvabná švadlenka, trpící tuberkulózou. Krátký příběh lásky s básníkem Rudolfem končí její smrtí, která otřásla nejen nejbližšími přáteli ale i publikem, které přijímá vždy dojemný příběh s pokorou a nadšením.

Druhé hradní nádvoří je téměř čtvercové a ze všech stran uzavřené budovami. Proto se prostor nechová jako běžná open air scéna, ale naopak se tu zvuk odráží a vrací k interpretům. Kdo rozhodl, že tentokrát nebude představení amplifikováno, rozhodl moudře. Orchestr, který byl posazený do stanu podél levé strany pódia, zněl příjemně, barevně a kompaktně, a nijak nerušil pěvce na jevišti, jejichž hlasy se výborně nesly, aniž by ztratily přirozený témbr a barvu. Pro posluchače to byl balzám na duši, protože elektrofonicky zesilovaných produkcí je více než dost. Historií prodchnutý prostor hradu byl příjemnou kulisou, která působila společně se scénou Davida Janoška zcela přirozeně. Kostýmy Zuzany Přidalové rovněž přivály iluzi devatenáctého století a divák měl tedy vjem autenticity, který byl nenásilný a příjemný.

Přidanou hodnotou představení bylo mládí a jiskra pěvců, kteří se viditelně cítili na jevišti přirozeně a jejich herecký projev byl nenucený a hravý. Nedávno ještě spolužáci, dnes kolegové, sice již se zkušenostmi, ale stále s jiskrou a nadšením. Ti o poznání starší, se nechali strhnout nadšením těch mladších a výkony byly velmi vyrovnané a přesvědčivé. Nejprve se na scéně objevují malíř Marcello, kterého bezprostředním výkonem s chlapeckou prudkostí a měkkým barytonem ztělesnil barytonista Roman Hoza a spolu s ním, v roli básníka Rodolfa, protagonista večera, slovenský tenorista Peter Berger, který se zpočátku trošku hlasově hledal, ale postupem inscenace se rozezpíval, aby divákům předvedl znělý tenor se sladkým témbrem. V roli hudebníka Schaunarda se představil nový člen Janáčkovy opery, barytonista Tadeáš Hoza. Skutečnost, že na jevišti spolu stojí dva bratři a oba vládnou barytony, byla pikantním překvapením večera. Mladší Tadeáš má baryton poněkud ostřejší a celkově působí energičtěji, možná pro aranžované scény šermířských soubojů s přáteli a snad i pro přesvědčivost role, kdy jako pragmatický hudebník je jako jediný z party schopný přinést peníze a jídlo. Roli filosofa Collina zpíval basista Jan Šťáva, který patří již k ostřílenějším pěvcům, vložil do role nejen rozvahu, ale do árie, ve které se loučí se starým pláštěm, především srdce a tmavou barvu měkkého hlasu. Kvarteto rozverné party prozářila čistotou a něhou představitelka role Mimi, Pavla Vykopalová. Jistě se neurazí, když prozradím, že věkem k mladé generaci již nepatří, zato patří ke stálicím a oporám operního souboru. Její výkon byl natolik přesvědčivý a procítěný, že nezasvěceného diváka tato skutečnost nemohla zaskočit. Její hlas zářil i hladil, otevřené a barevné výšky se vznášely v prostoru a hlasově konvenovala partnerovi měkkostí i sladkostí témbru. Spolu s Peterem Bergrem jsou ideální partnerskou dvojicí, doplňující se charakterem hlasu i procítěností projevu a přinesli divákovi mimořádný zážitek. Protějškem Marcella je postava Musetty, kurtizány, která miluje Marcella, ale ten na ni nezřízeně žárlí. Tereza Kyzlinková je zkušená herečka, její subretní soprán nese již známky únavy a menší nosnosti ve střední poloze. Přesto dokázala vytvořit přesvědčivou roli kokety se zlatým srdcem. V menší roli příjemně překvapil jako pan domácí Benoit hostující Martin Matoušek jak hereckou kreací, tak i příjemným barytonem.

Opera disponuje scénou naplněnou radostí s drobnými špílci a mumrajem pařížské ulice se stánky, dětským sborem i sborovými scénami. Kouzlo nechtěného přinesl stánek, který se posouval ze strany nádvoří a střetl se s titulkovacím zařízením. Souboj vyhrál stánek a německé publikum se do přestávky muselo spokojit s českými a anglickými titulky, které byly umístěny na opačné straně. Chvíle strnutí, ale pak radost, že se nikomu nic nestalo, posunula rychle děj opery dál, aniž by došlo k rytmickým výkyvům. Dirigent Jakub Klecker držel představení pevně v rukou a vždy mu dokázal určit přesný rytmus a řád, ať se jednalo o ansámbly nebo o sborové scény. Všechno dění na scéně působilo přirozeně, na čemž má jistě zásluhu režisérka představení Magdalena Švecová, která se projevila jako profesionál s citem pro operu a pro pěvecké i herecké možnosti účinkujících.

Opera na Špilberku má své kouzlo a opodstatnění, i když na konci srpna bývá nestálé počasí, večer v sobotu 28. srpna bylo příjemně a jen ke konci představení začal s kulisami laškovat vítr. Ale přestal v pravý čas a dovolil všem, aby si užili pohodový a neobvyklý večer, naplněný krásnou hudbou a emocemi.    

Giacomo Puccini: La bohème
28. srpna 2021, v 19:00 hodin
Hrad Špilberk

Osoby a obsazení:
Mimi: Pavla Vykopalová
Rudolf: Peter Berger
Marcello: Roman Hoza
Schaunard: Tadeáš Hoza
Collin: Jan Šťáva
Musetta: Tereza Kyzlinková
Benoit: Martin Matoušek
Alcindoro: David Szendiuch
Seržant: Kornél Mikecz
Celník: Petr Karas
dirigent: Jakub Klecker
scéna: David Janošek
kostýmy: Zuzana Přidalová
choreografie: Martin Šinták
režie: Magdalena Švecová