Rafinovaně hravá laboratoř Kompani Giraff

Jednoduše a metaforicky, tyto Goldbergovy variace byly fantazijní promenádou, kterou si chcete dopřát co nejčastěji k osvěžení i odpočinku, prostě se jen jimi – díky jejich jiskřivé energii, nápaditosti a atraktivní vizualitě nechat unášet. Výchozím principem a základním stavebním prvkem se jevila řetězová reakce a čím více každá absurdní akce vyvolávala nepředvídatelnou odpověď, o to originálnější a méně očekávaná řešení na jevišti vznikala. V tomto se zřetelně zračily odkazy k nákresům „kuličkových drah“ a neuvěřitelných „samohybů“ výtvarníka a karikaturisty Rube Goldberga. A také v paralele k hudební předloze Johanna Sebastiana Bacha, který stejnojmennou hudbu zkomponoval před 282 lety pro bezesné noci svého objednavatele, jemuž ji následně hrál klavírista Johann Theophilus Goldberg, se vyjevovaly umné „variace“ jako výtečně vystavěné rozehrávky. Z hlediska zmiňované skladby se sled harmonií, dodržovaná forma bohatá na melodičnost s rozeznatelnou hlavní basovou linií jakoby staly jednou z hlavních pomyslných opor fyzické dramaturgie. V obou případech – hudebním i cirkusovém – šlo o kompaktní celek, a zároveň by se dozajista mohly i tyto divadelně-artistické „variace“ dál volně rozvíjet právě jako výše zmíněná řetězová reakce.

Scéna, lehce zahlcená imitacemi ohromných černých balvanů v oparu dýmu a podsvícenou maketou mohla připomínat hernu rozverných nadpozemských vědců na vrcholcích velehor klenoucích se nad městem svíraném údolím, ale také naopak utajenou laboratoř v tajemné jeskyni s mnoha modely a objekty, které se jim pod rukama měnily v nevídané instalace provokující balancování a sestavování. Ať byli oba kdekoli a v jakémkoli čase, svou přítomností prostor velmi dobře ovládali a zaplňovali a všechny předměty dychtivě obráběli. Co našel jeden, druhý doplnil, první uchopil, partner položil či přehmátl a mnohé rekvizity létaly vzduchem, za zády, před tělem, při zemi. Oba artisté následovali jejich trajektorie a rafinovaně rozvíjeli nejen objektovou manipulaci, ale také pohybové partitury včetně zařazení pozemní akrobacie a tanečních i balančních prvků. Jejich „variace“ rozhodně nebyly všední ani fádní, to právě z nich vznikaly instalace, kdy se například nejprve na hlavě, a pak na věšáku pohupovala lyžařská hůlka, na jejíchž koncích visela kolečková brusle a na druhém tenisová raketa s trojúhelníkovým rámem, uvnitř kterého se vyjímal čajník.

Protagonisté Clémence De Felice a Filip Zahradnický se v zásadě drželi svých disciplín, v nichž však díky inspirativnímu partnerství nacházeli zdroje k inovacím a „variacím“ dovedností a triků. Vzájemně se doplňovali, věnovali jeden druhému pozornost. Nepropadali rutinnímu vykonávání choreografií, zdálo se, že jsou spolu tady a teď a že se i navzdory repeticím a reprízám stále rádi nechávají překvapovat a udivovat. A právě údiv nad objeveným a úžas nad vynalezeným generovaly situace. Jako by je motivovala potřeba ověřovat si rovnováhu, sílu nebo délku, zkoumat příčinu a sledovat účinek, čímž u diváků rostla zvídavost, kudy cesta povede. Například vyvažování židle na hlavě, využití sudu jako rolo bolo, nebo hra s aluminiovým ventilačním potrubím (Kdo si pamatuje čarodějku Saxanu?), míček kutálející se v dřevěném žlábku a spousta jiných akcí se stávaly výkonným motorem k zábavným i poetickým dialogům performerů a předmětů. Jako by nacházeli jejich čarovnou moc, oč vícero věcí do hry vsunuli. Dokonce již úvodní etuda s čajovým šálkem výmluvně naznačila, že diváci budou svědky experimentů, z nichž se mnohé promění v důvtipná kouzla, kterým chceme – můžeme uvěřit. Dva pohádkoví badatelé oživili svět, ve kterém předměty každodenní potřeby nabyly neuvěřitelných podob a různých jiných účelů, než k jakým byly vyrobeny.

Stručně shrnuto, Goldbergovy variace na švédský způsob tuzemskou scénu obohatily o velmi svěží počin, byť jen na okamžik.

Goldbergovy variace
Hrají: Clémence De Felice & Filip Zahradnický
Režie Axel Adlercreutz
Hudba & Sound design: Jonatan Eklund
Výprava a kostýmy: Sus Soddu
Light design: Sofie Gynning
Cirkusová dramaturgie: Viktoria Dalborg
Masky: Sophie Rockwell
Scénografie: Isak Elwin
Produktový manažer: Mette Klouman
Technická produkce: Stefan “Drake” Karlström
Ilustrace: Beata Boucht

Psáno z uvedení dne 26. 11. 2023, Jatka 78 Praha.