Richard Novák – mistr písně

Obdivujeme-li basistu Richarda Nováka pro kvalitu jeho hlasu, kterou si uchovává do vysokého věku, pak vzpomeňme, že byl žákem pedagoga Jiřího Wootha, italsky školeného tenoristy ostravského divadla, jemuž bylo dopřáno učit na brněnské konzervatoři pouhé dva roky a poté byl vyhozen pro pochybnosti o jeho silácké metodě výuky zpěvu. A pan Novák píše ve svých vzpomínkách také o tom, že když v polovině šedesátých let, kdy už byl angažován v Brně, pocítil, že se jeho hlas pomalu začíná vyčerpávat, vzal si půlroční neplacenou dovolenou, našel profesora Wootha v Německu, nechal si od něj znovu rozbít hlas a vystavěli jej do podoby, kterou si zachoval dodnes. Woothův pokyn je zdánlivě jednoduchý: otevřít krk, hrtan spustit co nejníže, nechat hlas proudit naplno. Hluboká dechová opora je ovšem samozřejmostí. Mezi pěvce, kteří zpívali tímto způsobem, patřili mimochodem i Mario del Monaco nebo Franco Corelli. Richard Novák je u nás živoucím příkladem, že takto skutečně lze úspěšně zpívat.

Alchymie specifické pěvecké pedagogiky není a nemůže být samospasitelná, protože každý z nás jsme ustrojeni jinak, ale v jeho případě zapůsobila jednoznačně kladně. A když k ní on sám přidal schopnost hlasového ztišení a detailní práce s dynamikou, měl vyhráno. Potom už stačila jen “maličkost” – přidat charakteristický osobní ponor do role či jiného interpretovaného díla. Není divu, že jedním z vrcholných zážitků v současné době je slyšet (a vidět) pana Nováka jako Kmeta ve Smetanových Braniborech v Čechách, ať už na jevišti v Ostravě, nebo na koncertním pódiu. A zpíval ho už jako mladík.

Po počátečním tříletém ostravském působení přešel Richard Novák do Brna a zůstal mu věrný dodnes. Za více než šedesát let svého uměleckého působení nastudoval bezpočet basových operních rolí, koncertních partií, písní. Na konzervatoři studoval nejen zpěv, ale i skladbu. Šedesátá léta jej zastihla v brněnském divadle. Byl jedním z čelných sólistů slavné Jílkovy éry, která vstoupila v roce 1965 do nově otevřeného Janáčkova divadla. Dodnes patří k nejváženějším sólistům Janáčkovy opery nejen pro své pěvecké kvality, ale také pro své mimořádné lidské vlastnosti. Dovolil si jediné delší zahraniční divadelní angažmá v rakouském Grazu v sezoně 1970-1971. Naučil se tu také mnoho o interpretaci písní – o tom jsme se měli možnost v průběhu času přesvědčit. Některé písně má na svém repertoáru již opravdu dlouho, takže měly možnost dozrát.

Není divu, že ke svým pětaosmdesátým narozeninám připravil Richard Novák pro Český spolek pro komorní hudbu do Rudolfina večer složený z písní, které vznikly ještě před první světovou válkou jako dozvuky fin de siècle. V první části programu zazpíval české písňové cykly – Křičkovy písně O lásce a smrti, op. 15 a Melancholické písně o lásce, op. 38 od Vítězslava Nováka. Už v nich zaujal posluchače svou schopností soustředěně vystavět jednotlivé písně do souvislých na sebe navazujících kontrastních celků, v nichž má každá z nich svou vlastní pečlivě propracovanou strukturu po stránce intonační a výrazové, v přebohatě odstíněné dynamice. Každému slovu je rozumět a posluchači sledují Novákovu interpretaci pozorně a s pochopením. Jsou to písně intonačně nelehké, vyžadující značný hlasový rozsah a detailní pozornost ke stavbě zhudebněného textu.

Po přestávce zazpíval pan Richard Novák krásnou srozumitelnou němčinou Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera. Dokáže Mahlerovy písně zpívat jako málokdo – jeho přístup k nim je veskrze muzikantský. Jejich bohatý melodický proud mu kouzelně oživují ta Mahlerova opakovaná slovíčka – ptačí cvrlikání, cinkání zvonečku až po závěrečné: Wie mir doch die Welt gefällt! Heia! v písni Ging heut morgen übers Feld. Snad vrcholný výkon podal pěvec v nejdramatičtější z písní Ich hab’ ein glühend Messer, kterou dokonale propracoval po všech stránkách, a nebýt nepsaného zákona, že proud písní nelze přerušit, aby zůstala zachována jejich kontinuita, vyžádala by si okamžitý bouřlivý potlesk. Závěrečná Die zwei blauen Augen von meinem Schatz vytvořila v jeho podání svou zasněnou a smířenou melancholií zklidněný závěr cyklu.

Výběr z Mörike-Lieder Hugo Wolfa přinesl nezapomenutelnou píseň Verborgenheit, kterou Richard Novák zakončil v srdcervoucím pianissimu Lasst dies Herz alleine haben Seine Wonne, seine Pein! a dal tak posluchačům na okamžik hluboko nahlédnout do svého niterného světa. V následující Denk’ es, o Seele užil ve prospěch dramatičtějšího vyznění písně mimořádného intonačního napětí, když pasáž o koních, kteří se vracejí domů „in muntern Sprüngen“, doladil až v jejím úplném závěru. To si může dovolit patrně jen ten, kdo vládne absolutním sluchem. Tři písně Richarda Strausse završily písňový večer, na jaký se nezapomíná. Posluchači nadšeně reagovali a jako poděkování mistr přidal Schumannovu hladivou píseň Du bist wie eine Blume.

Báječným, velmi empatickým doprovazečem byl Richardu Novákovi výborně připravený klavírista Jaroslav Šaroun, který spolupracoval s pěvcem v dokonalém souzvuku. Šarounovou předností, podobně jako předností Novákova pěveckého přístupu, je skromnost a služba dílu. Nikdy se nesnaží prokázat svou virtuozitu, “jen” citlivě spoluvytváří atmosféru písní, které společně interpretují.

Velký zážitek.

 

Hodnocení autorky recenze: 95%

Český spolek pro komorní hudbu
Koncert k 85. narozeninám Richarda Nováka
Richard Novák (bas)
Jaroslav Šaroun (klavír)
31. října 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Jaroslav Křička: O lásce a smrti. Čtyři písně op. 15
Vítězslav Novák: Melancholické písně o lásce op. 38
Gustav Mahler: Písně potulného tovaryše
Hugo Wolf: Mörike-Lieder – výběr
Richard Strauss: Ständchen op. 17 č. 1
Richard Strauss: Traum durch die Dämmerung op. 29 č. 1
Richard Strauss: Heimliche Aufforderung op. 27 č. 3
přídavek:
Robert Schumann: Du bist wie eine Blume

www.ceskafilharmonie.cz