Roman Patočka: houslový recitál v rámci Svatovavřinecké sezony Pražského jara

Roman Patočka patří k houslistům s výtečnou virtuózní technikou, dokonalým vedením smyčce a krystalickou intonací, kterou jsme obdivovali u Josefa Suka. Nepatří však k umělcům mediálně známým vystupujícím na rautech, v televizních estrádách i k těm, kteří vystačí s omezeným repertoárem. Mladý umělec neopomíjí soudobé skladby ani díla málo hraná (jako například houslový koncert Ericha Korngolda). Jeho schopnosti výborného čtení prima vista a záliba v komorní hře potvrzuje nejen jeho post sekundisty v Talichově kvartetu nebo předchozí roční působení v pozici koncertního mistra v Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, ale zejména stálá spolupráce s violoncellistou Jiřím Bártou na projektech Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora a v Eben Triu.Pro svůj recitál ve velmi akusticky komplikovaném prostoru románského kostela u sv. Vavřince zvolil díla, která jsou jeho naturelu a srdci nejbližší. Zvuk jeho nástroje ukázal veškeré interpretovy kvality, avšak vyznění recitálu nebylo zcela ideální. Jako by nepřeskočila jiskra mezi oběma protagonisty večera. Chyběla momentální vzájemná inspirace, touha vytvořit překvapivý moment, dynamiku nebo, řečeno hudebním žargonem, „počkáto“. Již úvodní náročné Mozartově Sonátě KV 378, která nebyla hrána z urtextu, chyběla delikatesa klavírního partu a dodýchání hudebních frází. Tato zralá sonáta z roku 1781 vyžaduje niterný rozhovor dvou hlasů, který v průběhu skladby narůstá a dialog nabývá ke konci na intenzitě. Žádná nota zde u Mozarta není samoúčelná. Zřejmé manko dlouhodobější a detailnější spolupráce bylo rovněž slyšitelné ve virtuózních skladbách Saint-Saënse i Pabla de Sarasateho, kde Roman Patočka musel často dohánět akcelerující klavírní doprovod. Přesto jeho čisté dvojhmaty, flažolety a staccata byly dokonalé. Sonáta Jana Ladislava Dusíka s prvky romantické hudby pochybných kvalit měla být možná zařazena, jak bylo původně plánováno, na začátek koncertu. Málo hraná ukolébavka Eugèna Ysaÿe i další přídavkové kusy Fritze Kreislera, včetně Debussyho Svitu luny, hraného senza sordino, měly velký ohlas u početného publika.

Recenze hudebního zážitku je malou SWOT analýzou používanou v mimohudební oblasti. Proto jako slabou stránku (ang. Weaknesses) možno označit následující: dřevěnému rezonujícímu pódiu by zajisté prospěl silný koberec, gumové podložky pod nohy velikostí předimenzovaného koncertního křídla Steinway D-274 i zavřený klavír.

Hodnocení autora recenze: 55 %

Svatovavřinecká sezona Pražského jara
Roman Patočka (housle) 
Adam Skoumal (klavír)
5. března 2015 kostel sv. Vavřince Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Sonáta pro housle a klavír B dur, KV 378
Eugène Ysaÿe: Rêve d’enfant, op. 14
Camille Saint-Saëns: Introdukce a Rondo capriccioso, op. 28
Jan Ladislav Dusík: Sonáta pro housle a klavír B dur, op. 69, č. 1
Claude Debussy/Fritz Kreisler: Svit luny; Galliwogův tanec
Pablo de Sarasate/Adam Skoumal: Fantazie na témata z opery Carmen

www.festival.cz

Foto archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - R.Patočka & A.Skoumal (Praha 5.3.2015)

[yasr_visitor_votes postid="154617" size="small"]

Mohlo by vás zajímat