Simona Houda Šaturová a Jiří Bárta vystoupí se Slovenskou filharmonii v Bratislavě i v Praze

Sólisty večera budou slovenská sopranistka Simona Houda Šaturová a český violoncellista Jiří Bárta. Koncert začne v 19:00 hodin. Před začátkem koncertu v 18:15 hodin se ve foyer SF uskuteční setkání s šéfdirigentem Danielem Raiskinem.

V pátek 27. října se pak uskuteční koncert ve Smetanově síni Obecního domu, který je věnován 30. výročí vzniku samostatné České a Slovenské republiky a 105. výročí vzniku Československa, které bylo 28. října 1918 právě v Obecním domě vyhlášeno samostatným státem.

Čtvrteční večer zahájí předehra k opeře Mathilde von Guise bratislavského rodáka Johanna Nepomuka Hummela, klavíristy, skladatele a pedagoga, autora mnoha děl, včetně patnácti oper. Následovat bude Misera, dove son! … Ah, non son io che parlo KV 369 Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1781. Přednese ji slovenská sopranistka Simona Houda Šaturová. Po ní zazní Introdukce, Intermezzo a Karnevalová hudba z 1. dějství opery Notre Dame bratislavského rodáka, skladatele, dirigenta, klavíristy a violoncellisty Franze Schmidta. Schmidt zkomponoval operu na motivy románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži, premiéru měla v roce 1914. Následovat bude Klid lesa pro violoncello a orchestr op. 68 Antonína Dvořáka v podání předního českého violoncellisty Jiřího Bárty. Projevem obdivu ke slovenské přírodě a kultuře je programově zaměřená symfonická suita Dolu Váhom, op. 26 Alexandra Moyzese, jejíž první část Pri pramenoch zazní v první části, po níž bude následovat symfonická báseň V Tatrách, op. 26 Vítězslava Nováka, vášnivého cestovatele a horolezce a jednoho z nejvýznamnějších žáků Antonína Dvořáka. Slovenskou lidovou písní se inspiroval Bohuslav Martinů ve skladbě Variace na slovenskou lidovou píseň pro violoncello, smyčcový orchestr a harfu. Na závěr koncertu zazní Pieseň o rodnej zemi z operety Hrnčiarsky bál od Gejzy Dusíka.

Slovenská filharmonie věnuje čtvrteční koncert výjimečnému dirigentovi a pedagogovi prof. Zdeňku Bílkovi (26. října 1923–24. listopadu 2006), rodákovi z Lipníka nad Bečvou, který by 26. října oslavil 100. narozeniny. Na brněnské konzervatoři studoval klavír (Zuzana Zámečníková), varhany (Josef Černocký), skladbu (Vilém Petrželka) a dirigování (Bohumil Liška). Po maturitě nastoupil do dirigentské třídy Václava Talicha na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kde studoval také klavír (Štefan Németh-Šamorínsky) a skladbu (Ján Cikker). Studium dirigování absolvoval v roce 1953. Absolvoval studijní pobyty a dirigentské stáže ve Vídni (mimořádný student Hanse Swarowského na Akademie für Musik und darstellende Kunst) a v Leningradské filharmonii (asistent Jevgenije Mravinského). V letech 1954–1968 působil jako asistent a později dirigent Slovenské filharmonie. Aby navázal na Talichovu myšlenku komorního orchestru složeného z filharmoniků, inicioval Zdeněk Bílek v roce 1958 obnovení Komorního orchestru Slovenské filharmonie. Mezi jeho další dirigentská angažmá patřila Zlínská filharmonie (šéfdirigent 1969-1975), Státní divadlo v Košicích (ředitel opery a baletu 1975-1978), šéfdirigent Káhirského symfonického orchestru, Irácké národní filharmonie a Istanbulské opery (1979-1984). Od roku 1989 působí jako pedagog na bratislavské konzervatoři a také na Vysoké škole múzických umění, kde mezi jeho žáky patřili Róbert Stankovský, Mario Košik, Branislav Kostka, Norbert Baxa, Martin Majkút, Juraj Valčuha, Martin Leginus, Miloslav Oswald, Konstantin Ilievsky a další. Do Slovenské filharmonie se pravidelně vracel jako hostující dirigent a v letech 1953–1999 řídil se Slovenskou filharmonií téměř 300 koncertů na domácí scéně, ve městech po celém Slovensku a na zahraničních zájezdech (Česká republika, Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Itálie, Španělsko a Lotyšsko). V roce 1999 mu byl u příležitosti 50. výročí založení orchestru udělen titul čestného dirigenta Slovenské filharmonie.