Skladatel Jan Jirásek: Neusiluji o modernost pro modernost

  1. 1
  2. 2
Kdo by tvrdil, že je česká filmová hudba skoupá na výrazné osobnosti, dopustil by se velkého prohřešku směrem k těm, kteří svojí prací překračují hranice naší země. Řadí se k nim i Jan Jirásek, skladatel mezinárodního renomé v oblasti klasické kompozice a držitel dvou Českých lvů za autorskou filmovou hudbu.

Jan Jirásek (archiv respondenta)

Pane Jirásku, u nás jste možná pro širší veřejnost znám více jako skladatel filmový než koncertní. Přiznám se, že i já vás donedávna měl zařazeného výhradně do této sféry. Vaše tvorba nefilmová je ale velmi obsáhlá, rozmanitá a těší se oblibě i v zahraničí. Přikládáte Vy sám větší důležitost některému z odvětví, kterým se věnujete, nebo má pro vás význam výsledek, ať už je jeho podoba jakákoli?
V koncertní, tedy sborové, komorní a symfonické hudbě mám větší svobodu, do toho mi nikdo nezasahuje. Z hlediska uživení by to ale bylo asi trochu problematické. S filmovou hudbou to platí naopak, je to ale vykoupeno tím, že do výsledku zasahuje režisér a producent. Tyto zásahy jsou někdy kompetentní a citlivé, jindy je člověk přijímá doslova se skřípěním zubů.

Patříte ke klasicky školeným soudobým skladatelům. Je výhodou mít takové kompoziční vzdělání při filmové práci? Ve filmech s vaší hudbou neslýcháme příliš často moderní kompoziční techniky a vůbec odkazy k soudobé hudbě. Mají vůbec v běžných filmech opodstatnění?
Pro mě osobně jsou při tvorbě důležité dvě věci: mít co říct a vědět, jakým způsobem to říkat. Tyto dva aspekty jsou pro mě neoddělitelné a zásadní. Pokud se pro vyjádření nějaké hudební myšlenky hodí kompoziční řeč 20. století, nebráním se tomu. Otázkou pak ovšem je, do jaké míry jsou tyto techniky moderní a aktuální v dnešní době. Vývoj se ubírá jiným směrem a pro mě osobně modernost spočívá v něčem jiném, ne v technikách vzniklých před sto lety. Neusiluji o modernost pro modernost, to je mi cizí. Dávám přednost lapidárnímu vyjadřování a – pokud možno – srozumitelnosti a jednoduchosti.

Už dříve jste se v rozhovorech zmiňoval o postavení soudobé klasické hudby a o vašich názorech na přístup skladatelů k tvorbě. Z čeho podle vás vyplývá tendence označovat komerčně úspěšnou tvorbu za méně umělecky hodnotnou? Není to trochu alibismus a jakási elitářská hra, která se odehrává pouze mezi kolegy umělci bez ohledu na běžného posluchače?
Upřímně řečeno, takové uvažování je mi naprosto cizí. Moje kritéria jsou jiná, rozhodující je, jestli má skladatel co říct. Pokud ne, je lepší mlčet. Svět je už tak dost zavalen balastem. Existuje spousta skvělých skladeb, které jsou komerčně úspěšné, a spousta skvělých skladeb, které komerčně úspěšné nejsou. To není měřítko. Já si to určitě takto nezjednodušuji.

Měl jste k filmové tvorbě tvůrčí vztah už při studiu kompozice na brněnské JAMU? Pražská akademie má ve výuce filmové hudby poměrně dlouhou tradici, ale v Brně se až donedávna tento směr akademicky příliš neuplatňoval.
Mým učitelem filmové hudby na JAMU byl nedávno zesnulý skladatel Pavel Blatný. Byl to velmi svérázný člověk, který rád přesouval hodiny z učebny JAMU do nedaleké restaurace. Výuka tak probíhala za konzumace rozumného množství dobrého moravského vína. A protože jsem byl v té době jediným studentem skladby v ročníku, mohl se věnovat pouze mně. Kontakt s ním mi otevřel mnohé obzory, jsem mu za to vděčný.

Jan Jirásek a americký klavírista Daniel Pollack (archiv respondenta)

V té době jsem už pracoval jako redaktor soudobé vážné hudby v Československém rozhlasu v Hradci Králové a později v Praze. Ještě v Hradci mě oslovil režisér Pavel Krejčí ke spolupráci na rozhlasových hrách, to byl velmi důležitý předstupeň na cestě k filmové hudbě. K dalším takovým mezníkům patřila spolupráce s divadelním režisérem Josefem Kroftou, to byla opravdu velká škola. Teprve poté jsem byl připraven na vstup do světa filmové hudby, což se díky setkání a spolupráci s Jurajem Jakubiskem podařilo. Tím se mi také otevřely možnosti ke spolupráci s dalšími režiséry. Tak jsem si postupně vytvářel filmové portfolio, kterým jsem se mohl prezentovat a prezentuji.

Jako řada vašich kolegů jste i vy prošel obdobím zájmu o elektronickou a elektroakustickou hudbu, včetně počítačově podmíněné kompozice. Zanechalo to stopy ve vaší pozdější tvorbě? Máte v počítači kamaráda, nebo tvoříte rád „postaru“?
Počítač je taková lepší tužka, zároveň je v něm ale zakódován vliv, názory a vkus tvůrců hudebních softwarů. To je na jednu stranu inspirativní, na straně druhé je někdy obtížné tento vliv překonat. Pokud jde o elektronickou hudbu, vývoj posledních desetiletí zaznamenal obrovský nárůst zvukových možností, to nelze ignorovat.

Ve svém uměleckém portfoliu máte i opery a balety. Jistě je v dnešní době náročné přimět orchestry a jiná tělesa k provozování nových skladeb, kterých přeci jen vzniká spousta. Jak je to ale s divadelními představeními? To musí být ještě daleko náročnější.
Měl jsem to štěstí, že jsem byl před rokem 2014 osloven ke spolupráci tehdejším šéfem baletu Národního divadla v Praze Petrem Zuskou. Tak vznikl balet Guru, který choreografoval Viktor Konvalinka. Pak jsem napsal balet Kniha džunglí (Das Dschungelbuch) pro baletní soubor divadla v Baden (choreografie: Michael Kropf). Moje skladby – původně pouze koncertní – byly ale už předtím používány různými baletními soubory. Z těch významných bych rád jmenoval například australský soubor Company Z’s, jejíž umělecký vedoucí Timothy Gordon choreografoval moji skladbu Missa propria, a to pochopitelně nebyl jediný případ.

Zásadním bodem pro mě byla a je spolupráce s operním režisérem Tomášem Pilařem, který u mě – jako tehdejší šéf opery Divadla J. K. Tyla v Plzni – objednal operu Broučci, na které jsem spolupracoval s libretistou Tomášem Jarkovským. Na spolupráci se skvělým plzeňským operním souborem vzpomínám moc rád, nevybavuji si jediný nesoulad nebo nedorozumění, pracovní i osobní synergie byla opravdu mimořádná.

J. Jirásek – Broučci – Soubor Divadla J. K. Tyla na festivalu Opera 2020 (archiv respondenta)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments