Slavnostní koncert v Novém divadle v Plzni k zahájení sezony

Jiří Fuchs, 06.09.2014 16:50

V Novém divadle v Plzni proběhl 5. září večer slavnostní koncert k zahájení nové divadelní sezony. Akce, která nebyla již vyhrazena vyvoleným jako Prodaná nevěsta, ale již i prostému lidu, dříve bychom řekli dělnické třídě, jíž jsem byl vždy součástí. Takže jsem se cítil být v Plzni ve správný čas na správném místě.Představila se nadcházející sezona v opeře a baletu. Nové divadlo je zajisté důvod k velikým oslavám, bez ohledu na fakta, kolik bylo či nebylo v Čechách v posledním čtvrtstoletí otevřeno divadel. To je návštěvníkům v Plzni zajisté lhostejné. Ti jsou především rádi, že mají novou, krásnou a moderní divadelní budovu. V Plzni nahradí Nové divadlo doslouživší budovu Komorního divadla. Je to kvalitativně skutečný skok. A to pamatuji ještě půvabňoučké Malé divadlo, které nahrazovalo v šedesátých letech minulého století ono již méně půvabné, ale jistě funkční Komorní divadlo. Snad noví šéfové nebudou mít větší problém, jak vlastně uspořádat repertoár v divadelních budovách, které již nemají tak zřejmou hierarchii, jaká dosud bývala. Ale to je již spíše příjemný problém, který mohou mnohá stotisícová města Plzni leda závidět. Nový ředitel divadla Martin Otava a rovněž nový šéf opery Tomáš Pilař si jistě s novým dualismem dvou nádherných budov, té zbrusu nové, ale i novorenesančního Velkého divadla, profesionálně dobře poradí. Půvabné máme přívlastky divadel: Velké, Malé, Komorní a Nové. Nové divadlo a k tomu noví šéfové. Dobrá věc se podařila.

Koncert byl naplněn ukázkami z oper, jejichž uvedení se očekává v nadcházející sezoně. Orchestr Divadla J. K. Tyla zahrál rovněž dva úryvky se zamýšlených premiér baletů. Koncert uváděli a provázeli s nonšalantní elegancí oba noví šéfové, Martin Otava a Tomáš Pilař. Představili publiku nejen plánovaný repertoár, ale také pěvce, kteří budou v této sezoně s divadlem spolupracovat.V prvé polovině večera se ukázkami ze Smetanovy Prodané nevěsty připomněla opera, která má v Plzni obrovskou tradici interpretační a která byla zároveň poslední operní premiérou v květnu ve Velkém divadle. Nyní se rozbíhá coby titul pro předplatitelské skupiny. Ve volených ukázkách zaujal opětovně tenorista Aleš Briscein, který byl již na premiéře jako Jeník vynikající. Označil bych ho za jednoho z nejlepších Jeníků, které jsem kdy viděl a hlavně slyšel, byly by jich dodnes doslova zástupy. Aleš Briscein v této roli vyzrál, je dnes Jeníkem tak dominantním, jako býval Ivo Žídek po mnoho let. Duet Jeníka s Kecalem Jevhena Šokala byl výborně volenou a se zřejmou chutí zazpívanou ukázkou z díla.Noví šéfové informovali o plánech na uvedení Smetanovy Libuše v květnu roku 2015. Pro Přemysla počítají s barytonistou Martinem Bártou, což je tah výborný. Ani snad nemusím přesvědčovat, jak skvělým byl Smetanovým Vokem na letošní Litomyšli, kde se představil s ostravskou operou (recenze na Čertovu stěnu je dohledatelná zde). Dokázal publikum oslovit krásou témbru svého zvučného barytonu ve známé Přemyslově árií Ó vy lípy. V modlitbě Libuše se představila zamýšlená interpretka titulní role, sympatická slovenská sopranistka Mária Porubčinová s příjemným témbrem nosného sopránu, v modlitbě Libuše dobře srozumitelného ve výslovnosti.Ve druhé, delší části večera, byly předvedeny ukázky ze světového repertoáru, který bude v Plzni uveden. V popředí pozornosti to bude Aida Giuseppa Verdiho, která zazní již v listopadu. Dále veristické dvojče Sedlák kavalír Pietra Mascagniho a Komedianti Ruggera Leoncavalla. Ukázka byla zvolena rovněž ze slavné klasické operety Emmericha Kálmána Čardášová princezna. Z interpretace sboru i sólistů trochu problesklo, co již mají více zakotveno v paměti a co ještě ne tak zcela. Verdiho Aida, natož Smetanova Prodaná nevěsta, byla sboru opery Divadla J. K. Tyla zřejmější než Mascagniho Sedlák kavalír, který se v Plzni již dlouho nehrál (sbormistr Zdeněk Vimr).V roli Aidy se představil nový objev pro titulní roli – Luisa Albrechtová. Krásný témbr hlasu, silná exprese projevu sopranistky, kterou jako by tísnil koncertní styl projevu. Cítil jsem, jak moc potřebuje divadelní ztvárnění, kde bude teprve jako ona pověstná ryba ve vodě. Nevolila sice pro koncert velmi obtížnou árii Aidy, nýbrž duet s Amonasrem. Zde zaujal znělým a výrazově přesvědčivým projevem barytonista Ivan Kusnjer. Plzeňan, kterého kdysi plzeňský šéf při konkurzu doporučil na basový obor a nevzal ho… To jsou ony Havlovy paradoxy. Kusnjer se dostal brzy přes Ostravu do Národního divadla v Praze, pomyslným kruhem se vrátil a nyní je již častým hostem v Plzni po léta. Předvedl ještě Prolog Tonia z Leoncavallových Komediantů. Jako homo novus se v Plzni představil tenorista Titusz Tóbisz se svým extravagantním účesem a kulturistickou postavou. Předvedl slavnou Carusovu árii Cania z Leoncavallových Komediantů. Hlas jistě velký, ve výškách dramaticky průrazný, jen vrcholovou frázi rozdýchal více, než je pro interprety role stavovskou ctí. Weilong Tao frázoval Cania v Českých Budějovicích celistvěji. A zároveň těžko nevzpomenout zrovna v Plzni Jaroslava Hlubka, který v roli Cania doslova elektrizoval. Titusz Tóbisz se do výrazu žárlivého rozpoložení Cania natolik vžil, že mu vydržel nechtěně i pro Alfréda v přípitkové scéně Verdiho Traviaty, jako přídavku na závěr večera, kde se o vstupy Alfréda dělil s velmi přirozeně působícím Alešem Brisceinem. A hlavně se soustředil, aby ukázal ono v partituře nepsané, leč tradicí uchovávané závěrové vysoké Bé, jímž věru prověřil akustiku Nového divadla. Myslím, že ve Velkém divadle bude nosnost jeho výšek ještě větší v akustickém, mocném odrazu zvuku od balkonů. Nové divadlo totiž balkon, škoda přeškoda, postrádá…

Scéna Neddy a Beppa (Radka Sehnoutková a Tomáš Kořínek) nebyla zpívána zpaměti, což je sice na operním koncertu trošku zvláštní, ale doba je dnes zřejmě tolerantní.Ve scéně se Silviem byla v notách zaměstnána Nedda Radky Sehnoutkové, zatímco barytonista Jiří Brückler znamenitě předvedl svého Silvia pěvecky i výrazově, podtrhuji, že samozřejmě zpaměti, neboť čtením z not se výraz obtížněji nachází. Ale do premiéry veristického „dvojčete“ jest ještě arciť daleko, do té doby bude již vše dobře uloženo v paměti. Také u sboru Divadla J. K. Tyla bylo na první pohled (na poslech také) zřejmé, kde má party zažity, kde natolik ne, kde se čte z not úporněji. Ono první řečené, kdy zejména mužský sbor překvapil homogenitou zvuku a prostorovou nosností, platí pro všechny ukázky večera, krom Sedláka kavalíra, který chce ještě svůj podíl času na trochu větší zkompaktnění zvuku celku.

Luisa Albrechtová dala v ukázce z Kálmánovy Hraběnky Marici najevo, že divadelní ztvárnění rolí bude její parketou více než pouhé koncertní provedení ukázek. Jako by jí divadelní scéna s kostýmem a plným hereckým zaujetím trochu chyběla, to jsem cítil i v ukázce z výše citované Verdiho Aidy, která byla doslova přeplněna expresí. Ta zjevně vytryskne ale plně přesvědčivě až v divadelním ztvárnění.

Orchestr Divadla J. K. Tyla pod taktovkou nového šéfdirigenta Olivera Dohnányiho dostal příležitost zahrát koncertně na jevišti Nového divadla. Byl početně posílen, obdobně jako sbor, pět kontrabasů symbolizuje již obvykle větší symfonický orchestr. Nejlépe z jeho několika samostatných vstupů vyzněla symfonicky hutně, plně, ouvertura ke Smetanově Libuši, kde se výborně předvedla skupina žesťů, ale i smyčce působily velmi kompaktním dojmem. Nejvíce mne orchestr přesvědčoval v ukázce z baletu Arama Chačaturjana Spartakus (adagio Spartaka a Frygie), kde dosahoval parametrů velmi dobrého symfonického orchestru koncertního typu. Ani ukázka z baletu Sergeje Prokofjeva, chronicky známý „vyšší populár“ části Montekové a Kapuleti, kompaktním zvukem za Chačaturjanem moc nezaostávala. Ale Chačaturjan byl symfonickým zvukem sjednoceného celku orchestru ve všech skupinách pro mne jedničkou večera. S dodatkem, že zřejmě orchestřiště Velkého divadla je akusticky optimální mezi českými divadly, dojem z této akustické pozice bývá někdy celistvostí zvuku, globálněji vzato, o trochu lepší. Šéfdirigent Oliver Dohnányi řídil koncert s nadhledem, jistotou, s přesnými avízy změn svých briskních temp, které velmi kvituji. S pozorností k mnoha detailům, jichž si nelze nepovšimnout s uznáním. Dokonce pěvcům přesně avizoval i konce ligatur, naprosto exaktně, což jsem v minulosti málokdy u operních dirigentů vídal. Bravo!Resumé vstupního koncertu – příjemný večer, který ukázal publiku, co může v nové sezoně očekávat, kteří pěvci budou pozváni do jednotlivých inscenací. Výborný nápad, hodný zopakování. Leč lákavá sezona, plná atraktivních titulů je teprve před námi. Jaká bude realizace plánu nového vedení divadla, se bude v průběhu sezony odkrývat. Přejme Novému divadlu vše dobré, nechť rozvíjí ohromné divadelní tradice v Plzni, nově i s Novým divadlem, novým vedením a nově objevovanými sólisty.

Hodnocení autora recenze: 80 %

Slavnostní koncert
Dirigent: Oliver Dohnányi
Ivana Veberová (soprán)
Aleš Briscein (tenor)
Jevhen Šokalo (bas)
Martin Bárta (baryton)
Mária Porubčinová (soprán)
Jana Foff Tetourová (mezzosoprán)
Luisa Albrechtová (soprán)
Ivan Kusnjer (baryton)
Radka Sehnoutková (soprán)
Jiří Brückler (baryton)
Tomáš Kořínek (tenor)
Titusz Tóbisz (tenor)
Ivana Klimentová (mezzosoprán)
Koncertní mistři: Martin Kos, Michal Pospíšil, Radovan Šandera, Hana Vítková
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Orchestr a sbor opery Divadla J. K. Tyla
5. září 2014 Nové divadlo Plzeň

program:
Bedřich Smetana:
– Prodaná nevěsta – předehra
– Prodaná nevěsta – vstupní sbor Proč bychom se netěšili
(Ivana Veberová, Aleš Briscein, sbor)
– Prodaná nevěsta – mužský sbor To pivečko
(Aleš Briscein, Jevhen Šokalo, pánský sbor)
– Prodaná nevěsta – duet Jeníka a Kecala
(Aleš Briscein, Jevhen Šokalo)

Bedřich Smetana:
– Libuše – předehra
– Libuše – árie Přemysla Ó vy lípy
(Martin Bárta)
– Libuše – modlitba Libuše
(Mária Porubčinová, Ivana Veberová, Jana Foff Tetourová, ženský sbor)

=přestávka=

Sergej Prokofjev:
– Romeo a Julie – Montekové a Kapuleti

Giuseppe Verdi:
– Aida – duet Aidy a Amonasra
(Luisa Albrechtová, Ivan Kusnjer)
– Aida – triumfální pochod se sborem

Aram Chačaturjan:
– Spartakus – adagio Spartaka a Frygie

Ruggero Leoncavallo:
– Komedianti – předehra a prolog
(Ivan Kusnjer)
– Komedianti – duet Neddy a Silvia
(Radka Sehnoutková, Jiří Brückler)
– árie Harlekýna s úvodem Neddy
(Tomáš Kořínek, Radka Sehnoutková)
– Komedianti – Intermezzo
– Komedianti – árie Cania
(Titusz Tóbisz)