Snílci, pot a slzy

Pokud plánujete soutěžit, začněte ve Varšavě – patří k těm nejméně zkorumpovaným. Transparentnosti bylo dosaženo tím, že v porotě byli vítězové minulých ročníků. Mít v porotě Marthu Argerich nebo Bellu Davidovich je pojistka proti tomu, aby si prohnaní profesoři klavíru nerozdělovali finálová umístění mezi své žáky. V houslovém světě se podobné tajné dohody ujaly do té míry, že v tomto století z žádné houslové soutěže nevzešel velký talent.

Mezitím klavír zažívá rozmach a Varšava vede. Během tří týdnů hraje čtyřicet soutěžících z celého světa Chopina celý den a dlouho do noci pro zpola zaplněný sál a velkou sledovanost místní televize. Ve finále se půl tuctu přeživších utká o první místo, povzbuzováni učiteli, rodiči, řidiči autobusů a vlastním poškozeným egem, uvězněni nemilosrdným stockholmským syndromem, který je nutí milovat své trýznitele – porotce i samotnou soutěž.

Je slyšet, jak jedna ze soutěžících nekontrolovatelně vzlyká, zatímco ji učitel, se kterým je zamčená na toaletě, plísní, aby přestala, pokud chce vyhrát. Na dalšího dohlíží ve spánku jeho profesorka, sama bývalá účastnice soutěže. Nadějný mladý Polák věří, že pokud bude mít vlasy upravené jako Chopin, bude mít větší šanci vyhrát – nakonec odejde z pódia uprostřed druhého kola a řekne něco jako „už to nechci dělat“.

Tři italští soutěžící si zachovávají alespoň trochu zdravého rozumu. Jedna z nich navrhuje: „Řekla bych, že ten, kdo vyhraje tuto soutěž, by měl těch 40 000 eur utratit za psychoterapeuta.“ Jak moc bych si přál, aby se jí to podařilo. Úspěch je však nejistý a podléhá náhodě.

Jak budeme svědky letos v létě v Paříži, udělování medailí v judu, drezúře a gymnastice na olympijských hrách se podobá oceňování interpretů Chopinovy Polonézy. Podívanou řídí soubor neviditelných pravidel, která nemají žádný vztah k realitě. Zahrál Maurizio Pollini ve Varšavě Polonézu g moll o sto procent lépe než dávno zapomenutý Íránec, který v roce 1960 skončil třetí? Z videozáznamu lze vyvodit pouze to, že Pollini byl větší osobností a bez ohledu na získané body připomínal vítěze stejně jako gymnastka Olga Korbutová.

Chopinovu soutěž v roce 2021 vyhrál upravený Bruce Liu, montrealský student vietnamského exulanta Dang Thai Sona, který v roce 1980 zvítězil, přestože Martha Argerich na protest odešla. Liu účast v Piatkovu dokumentu odmítl. Později poznamenal: „Myslím, že to byla vlastně výzva, aby se člověk nenudil, když ty skladby hraje a cvičí je tisíce hodin.“ Eva Gevorgyanová, miláček publika, se neumístila. Podle mého názoru nespravedlivě.

Obhájci Chopinovy soutěže tvrdí, že v ní není poražených, což je do jisté míry pravda. Když jsem nedávno mluvil s několika soutěžícími z předchozích ročníků, potvrdili mi, že i nadále dostávají spoustu pozvánek na koncerty po celém Polsku, kde mají všichni semifinalisté Chopinovy soutěže zajištěnou věčnou slávu. Jedna z nich tvrdila, že soutěž zlepšila její soustředění a hladinu energie, což je pro dlouhodobou profesi nezbytné. Povězte o tom chudákovi Evě Gevorgyanové, která se, hubená jako lunt, odbelhala z pódia a sotva se dokázala usmát.

Několik dní po zhlédnutí varšavského rozstřelu mi smrt moderátora televize CBS Charlese Osgooda připomněla epizodu pořadu 60 minut z roku 1976, která pojednávala o největší a nejstarší hudební soutěži v Americe. Leventrittova soutěž byla založena v roce 1939 a jejím posláním bylo najít příštího Vladimira Horowitze. „Klavíristé jsou superhvězdami světa klasické hudby,“ prohlásil Osgood. „Mají největší prestiž a vydělávají nejvíce peněz – až 10 000 dolarů za každé vystoupení. Abyste se stali špičkovým klavíristou, musíte se dříve nebo později stát vítězem.“

Účastníci Leventrittovy soutěže nesoupeřili mezi sebou. Museli přesvědčit skupinu ostřílených profesionálů, že jsou nesrovnatelně lepší než všichni ostatní v jejich generaci. V porotě zasedli Rudolf Serkin, Leon Fleisher a Gary Graffman. Verdikty byly přísné. „Nechcete raději odstoupit?,“ zeptal se jeden z porotců soutěžícího, který se zhroutil. Nešťastný kandidát prohlásil: „Během chvíle rozhodnou: ‚Jste úžasný, nebo nestojíte za nic.‘“

Ze sedmdesáti jich bylo vybráno třináct, pak pět. „Co uděláte s dítětem, které tohle prohraje?,“ zeptal se jeden z porotců. „Skončilo.“

Porota v roce 1976 nakonec rozhodla, že si nikdo ze soutěžících nezaslouží první místo. Jednou z výrazných poražených byla japonsko-britská klavíristka Mitsuko Uchida. Bylo jí 27 let a později se stala nejoriginálnější interpretkou klasické hudby současnosti. Vše, co potřebujete vědět o významu soutěží, vám prozradí fakt, že porota složená z nejlepších amerických klavíristů ji považovala za netalentovanou.

Leventrittovu soutěž rychle vytlačila okázalejší soutěž Van Cliburna, která ve svém posledním ročníku v roce 2022 objevila opravdového Horowitze v Korejci Yunchan Limovi, který Rachmaninovovým Koncertem d moll dohnal k slzám drsného dirigenta. Klavírním soutěžím se daří. Světová federace mezinárodních hudebních soutěží má 110 členů. Šance, že žák osmé třídy vyhraje Chopinovu soutěž, je jedna ku deseti milionům. Přesto stále přicházejí a s brekem odcházejí.