Souboj klavírních es: Lang Lang versus Andsnes

  1. 1
  2. 2

Vystoupení dvou světových klavíristů na Pražském jaru po dva večery za sebou (21. a 22. května) nabídlo možnost zajímavého srovnání: Leif Ove Andsnes přijel do Prahy s Mahlerovým komorním orchestrem, aby jako pianista a zároveň i dirigent pokračoval ve svém projektu The Beethoven Journey. Postupně v něm provede a živě nahraje všechny Beethovenovy koncerty, na šedesáti večerech v deseti zemích. Lang Lang přijel o den později s Vídeňskou filharmonií a dirigentem Christophem Eschenbachem, aby v programu ke dvojitému výročí Richarda Strausse provedl jeho Burlesku pro klavír a orchestr d moll. Tento večer měl být – aspoň podle ceny vstupenek a výskytu celebrit v hledišti – jedním z vrcholů Pražského jara, i když pro mě to tak jednoznačné zdaleka nebylo…

Vraťme se k programu norského klavíristy Andsnese: po neobarokním koncertu říznutém jazzem Dumbarton Oaks Igora Stravinského hraném jen v šestnácti hráčích přišel poněkud překvapivě na řadu sbor a capella – Messiaenův motet O sacrum convivium, provedený Pražským filharmonickým sborem (sbormistr Lukáš Vasilek). Stěhování pultů a židlí z pódia a pak zpátky trvalo sice déle než kratinká jednovětá Messiaenova skladba, ale přítomnost sboru si vyžádala především následující Beethovenova skladba: Fantasie c moll pro klavír, sbor a orchestr, op. 80. Tu provedl a zároveň řídil Leif Ove Andsnes od klavíru, seděl přitom za křídlem zády k publiku a otočen do orchestru. Často ještě dohrával jednou rukou běhy na klaviatuře a druhou již dával nástupy členům orchestru. Přesto jeho hra splňovala ta nejpřísnější kritéria virtuozity, přesnosti a dokonalé koncentrace – vždyť se nahrávala živě na CD pro Sony Classical. (Norský pianista měl k dispozici v Rudolfinu dva večery za sebou, 20. a 21. května.) Fantasie c moll byla doslova objevem, příliš často se nehrává, a tak jsme měli jedinečnou možnost zjistit, jak moc se neobvyklý koncept klavírního koncertu s pěveckým sborem podobá poslední Beethovenově 9. symfonii d moll s Ódou na radost. Po dlouhé expozici tématu v klavíru (symbolizuje jedince) přebírá štafetu orchestr (společenství) až je konečně hudební myšlenka spojena se slovem (sbor) a přetaví se v poselství. I slova – zřejmě vlastní text Beethovenův – se hodně blíží obsahu Schillerovy ódy v pozdější deváté symfonii. Klavírista i orchestr byli skvělí, vše vyšlo dobře, s výjimkou několika krátkých trochu těžkopádných pěveckých sól ve sboru.

Velkým zážitkem byl v druhé polovině Beethovenův Klavírní koncert č. 5 Es dur, op. 73 „Císařský“. Andsnes v něm vystřídal různé výrazové polohy, s uhlazenou virtuozitou a slavnostním patosem přednesl prví větu, zatímco do ztichlé dynamiky smyčců v pomalé větě Adagio un poco mosso vstoupil s výsostně romantickou uvolněností. Citlivě formoval křehké melodie a nové souvislosti. Rondo hrál v ohromném tempu, tvárným tónem s moderní odlehčeností a místy možná až nadhledem, jako by se s orchestrem hecovali k výkonu, kdo zahraje líp… Tady obvyklý patos závěrečných vět zcela zmizel, zbyla jen radost.

Leif Ove Andsnes je sympatický svým introvertním a přemýšlivým stylem, je citlivý k dílu a hledá v něm to nejlepší, co může přinést posluchači. Je skromný, klaní se jen krátce. Mahlerův orchestr, s nímž často a rád spolupracuje, je na tom podobně – jedou na společné vlně, jeden zahraniční kritik to nazval „souzněním, smyslem pro objevování a dokonalé splynutí s hudbou“. Mahlerův komorní orchestr je soubor výtečných mladých sólistů z celé Evropy, kteří se kdysi sešli ve stejnojmenném mládežnickém tělese a chtějí spolu hrát dál. Po koncertu se přátelsky na pódiu objímají, jsou spolu rádi.

Těžko bychom k těmto „hledačům hudby“ našli křiklavější kontrast než právě vystoupení Vídeňské filharmonie 22. května v Obecním domě. Na začátek orchestr zařadil sice také skladbu pro menší počet hráčů– náročné Metamorfózy Richarda Strausse pro dvacet tři sólových nástrojů, pozdní dílo reflektující zkázu a rozvrat poválečného Německa, jenže zde se odhalily spíše limity orchestru. Těleso, které je zvyklé hrát ve velkém obsazení a vítězit svým bombastickým zvukem, opřeným o skvělou dechovou sekci, na tuto komorní meditující a jednotlivými hlasy složitě protkanou skladbu moc nemělo. Smyčcové skupiny filharmonie se navíc v průběhu koncertu jevily čím dál víc jako zjevná slabina, zvláště vágní sóla koncertního mistra.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mahler Chamber Orchestra-L.O. Andsnes & Pražský filharmonický sbor-L.Vasilek (Pražské jaro 2014)

[yasr_visitor_votes postid="108887" size="small"]

Vaše hodnocení - Lang Lang & Wiener Philharmoniker-Ch.Eschenbach (Pražské jaro 2014)

[yasr_visitor_votes postid="108888" size="small"]

Mohlo by vás zajímat