Souboj klavírních es: Lang Lang versus Andsnes

Vystoupení dvou světových klavíristů na Pražském jaru po dva večery za sebou (21. a 22. května) nabídlo možnost zajímavého srovnání: Leif Ove Andsnes přijel do Prahy s Mahlerovým komorním orchestrem, aby jako pianista a zároveň i dirigent pokračoval ve svém projektu The Beethoven Journey. Postupně v něm provede a živě nahraje všechny Beethovenovy koncerty, na šedesáti večerech v deseti zemích. Lang Lang přijel o den později s Vídeňskou filharmonií a dirigentem Christophem Eschenbachem, aby v programu ke dvojitému výročí Richarda Strausse provedl jeho Burlesku pro klavír a orchestr d moll. Tento večer měl být – aspoň podle ceny vstupenek a výskytu celebrit v hledišti – jedním z vrcholů Pražského jara, i když pro mě to tak jednoznačné zdaleka nebylo…

Vraťme se k programu norského klavíristy Andsnese: po neobarokním koncertu říznutém jazzem Dumbarton Oaks Igora Stravinského hraném jen v šestnácti hráčích přišel poněkud překvapivě na řadu sbor a capella – Messiaenův motet O sacrum convivium, provedený Pražským filharmonickým sborem (sbormistr Lukáš Vasilek). Stěhování pultů a židlí z pódia a pak zpátky trvalo sice déle než kratinká jednovětá Messiaenova skladba, ale přítomnost sboru si vyžádala především následující Beethovenova skladba: Fantasie c moll pro klavír, sbor a orchestr, op. 80. Tu provedl a zároveň řídil Leif Ove Andsnes od klavíru, seděl přitom za křídlem zády k publiku a otočen do orchestru. Často ještě dohrával jednou rukou běhy na klaviatuře a druhou již dával nástupy členům orchestru. Přesto jeho hra splňovala ta nejpřísnější kritéria virtuozity, přesnosti a dokonalé koncentrace – vždyť se nahrávala živě na CD pro Sony Classical. (Norský pianista měl k dispozici v Rudolfinu dva večery za sebou, 20. a 21. května.) Fantasie c moll byla doslova objevem, příliš často se nehrává, a tak jsme měli jedinečnou možnost zjistit, jak moc se neobvyklý koncept klavírního koncertu s pěveckým sborem podobá poslední Beethovenově 9. symfonii d moll s Ódou na radost. Po dlouhé expozici tématu v klavíru (symbolizuje jedince) přebírá štafetu orchestr (společenství) až je konečně hudební myšlenka spojena se slovem (sbor) a přetaví se v poselství. I slova – zřejmě vlastní text Beethovenův – se hodně blíží obsahu Schillerovy ódy v pozdější deváté symfonii. Klavírista i orchestr byli skvělí, vše vyšlo dobře, s výjimkou několika krátkých trochu těžkopádných pěveckých sól ve sboru.

Velkým zážitkem byl v druhé polovině Beethovenův Klavírní koncert č. 5 Es dur, op. 73 „Císařský“. Andsnes v něm vystřídal různé výrazové polohy, s uhlazenou virtuozitou a slavnostním patosem přednesl prví větu, zatímco do ztichlé dynamiky smyčců v pomalé větě Adagio un poco mosso vstoupil s výsostně romantickou uvolněností. Citlivě formoval křehké melodie a nové souvislosti. Rondo hrál v ohromném tempu, tvárným tónem s moderní odlehčeností a místy možná až nadhledem, jako by se s orchestrem hecovali k výkonu, kdo zahraje líp… Tady obvyklý patos závěrečných vět zcela zmizel, zbyla jen radost.

Leif Ove Andsnes je sympatický svým introvertním a přemýšlivým stylem, je citlivý k dílu a hledá v něm to nejlepší, co může přinést posluchači. Je skromný, klaní se jen krátce. Mahlerův orchestr, s nímž často a rád spolupracuje, je na tom podobně – jedou na společné vlně, jeden zahraniční kritik to nazval „souzněním, smyslem pro objevování a dokonalé splynutí s hudbou“. Mahlerův komorní orchestr je soubor výtečných mladých sólistů z celé Evropy, kteří se kdysi sešli ve stejnojmenném mládežnickém tělese a chtějí spolu hrát dál. Po koncertu se přátelsky na pódiu objímají, jsou spolu rádi.

Těžko bychom k těmto „hledačům hudby“ našli křiklavější kontrast než právě vystoupení Vídeňské filharmonie 22. května v Obecním domě. Na začátek orchestr zařadil sice také skladbu pro menší počet hráčů– náročné Metamorfózy Richarda Strausse pro dvacet tři sólových nástrojů, pozdní dílo reflektující zkázu a rozvrat poválečného Německa, jenže zde se odhalily spíše limity orchestru. Těleso, které je zvyklé hrát ve velkém obsazení a vítězit svým bombastickým zvukem, opřeným o skvělou dechovou sekci, na tuto komorní meditující a jednotlivými hlasy složitě protkanou skladbu moc nemělo. Smyčcové skupiny filharmonie se navíc v průběhu koncertu jevily čím dál víc jako zjevná slabina, zvláště vágní sóla koncertního mistra.

Celý program byl postaven na dílech Richarda Strausse, který má dvojité jubileum (sto padesát let od narození, šedesát pět let od úmrtí). Jako druhá od něj zazněla klavírní Burleska d moll s orchestrem, dílo jeho mladých let, nabité takovou náloží virtuozity, že jej někteří současníci považovali za nehratelné. Lang Lang se do jednověté skladby vrhnul s dravostí a úporností buldozeru: velká tempa, fortissima, kovově tepající prsty do klaviatury s útočnou razancí, okaté předvádění technické potence a velká gesta. Široce rozpažené ruce za každou frází, škubání hlavou za každým akcentem. Přesto mě jeho výkon po hudební stránce nechal chladnou. Byl to pro mě velmi odlišný obraz klavíristy, kterého jsem před dvěma lety na Hradě viděla hrát okouzlující a umělecky dokonalý recitál. Tehdy necítil potřebu dělat takovou show. Jako přídavek si Lang Lang zvolil Chopinův Minutový valčík, který mu posloužil jako další prstové cvičení – hrál jej tak rychle, že skladba téměř nebyla identifikovatelná. Škoda.V druhé půli se koncert táhnul – symfonická báseň Don Juan končila ve čtvrt na jedenáct a to byla na programu ještě Enšpíglova šibalství. Viděli jsme řadu skvělých výkonů (výtečné horny, žestě, hobojové sólo), potíž byla v málo inspirativním pojetí dirigenta Christopha Eschenbacha, jeho Strauss byl výrazově plochý, statický, obrovský aparát orchestru, který se téměř nevešel na pódium, sice hrál naplno, nic výjimečného však z toho nevzešlo, bylo to pro mě zklamání.

Ale dirigent byl k nezastavení a přidával až do třičtvrtě na jedenáct ještě další a další orchestrální kousky lehčího tanečního rázu, jako na akademii. Jel dál ve své show, i když obecenstvo už nenápadně mizelo bočními východy.

Hodnocení autorky recenze:
Leif Ove Andsnes 80 %
Lang Lang 70 %

Pražské jaro 2014

Mahler Chamber Orchestra
Dirigent: Leif Ove Andsnes (klavír)
Pražský filharmonický sbor
Sbormistr Lukáš Vasilek
20. a 21. května 2014 Dvořákova síň Rudolfina Praha
(napsáno z koncertu 21. 5. 2014)

program:
Igor Stravinskij: Dumbarton Oaks
Olivier Messiaen: O sacrum convivium
Ludwig van Beethoven: Chorální fantasie c moll, op. 80
Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 5 Es dur, op. 73 „Císařský“

***

Wiener Philharmoniker
Dirigent: Christoph Eschenbach
Lang Lang (klavír)
22. května 2014 Smetanova síň Obecní dům Praha

Richard Strauss: Metamorfózy
Richard Strauss: Burleska pro klavír a orchestr
=přestávka=
Richard Strauss: Don Juan, op. 20
Richard Strauss: Enšpíglova šibalství, op. 28

www.festival.cz

Foto PJ-Zdeněk Chrapek, PJ – Ivan Malý