Souborné dílo Bohuslava Martinů bude mít 106 svazků, popisuje ředitel Institutu BM Aleš Březina

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Ředitel Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina si s kolegy letos připomíná nejen 25. výročí založení Institutu. V září oslavil také 55. narozeniny a vzápětí převzal Cenu předsedkyně Grantové agentury ČR za rok 2020 za dlouhodobý projekt Souborného vydání díla Bohuslava Martinů, které inicioval a které od roku 2015 Institut BM vydává.

Aleš Březina – Institut Bohuslava Martinů (zdroj IBM)

Pane řediteli, blahopřeji k narozeninám i oslavám, které se časově téměř prolnuly ve Vašem soukromém i profesním životě.
Děkuji, nejprve tedy k narozeninám: děti z toho byly trošku překvapené, říkaly „55? To neexistuje!“ Dceři jsou čtyři a synovi sedm a takové číslo je pro ně nepředstavitelné. “Ukaž nám to na rukách!” Tak jsem opakovaně ukazoval na rukách, ale byly z toho přece jen trošku konsternované. Domácí oslavy jsme si přesto samozřejmě báječně užili.

Oceněná edice Souborného díla BM obsahuje dnes již devět svazků, z nichž každý je zaměřen na odlišný typ kompozice: od symfonických přes komorní skladby až k vokálním dílům – můžete přiblížit koncepci tak rozsáhlého edičního projektu?
Důležité je, aby se vám podařilo shromáždit veškeré podklady, pak je možné vydat řadu, která zohledňuje několik nezbytných kritérií. Prvním z nich je dostatečné množství pramenů, abychom měli jistotu, že pokud by se během práce na určitém svazku některé nové prameny přece jenom objevily, tak by nás nedonutily radikálně změnit stanovenou koncepci. Druhým kritériem je, aby vybraná skladba byla nakladatelsky sublicencovaná, protože Martinů vydával celkem u 17 nakladatelství po celém světě a ta nám musí vždy poskytnout sublicenci.

Předtím než začneme určitý svazek připravovat, je třeba získat sublicenci od tohoto původního nositele, abychom na něčem nepracovali léta vlastně zbytečně. Každý nakladatel je sice licenci povinen poskytnout, protože souborné vydání má speciální pravidla, není tu však stanoven termín. Někteří nakladatelé to bohužel protahují, například s francouzskými nakladateli je ta zkušenost nejproblematičtější a vyvstává tak otázka, kdy práva poskytnou. Svazky u francouzských nakladatelů dáváme tedy vědomě za rok 2029, kdy ta práva vyprší a následně díla budou i nakladatelsky volná. Dalším důležitým kritériem je mít předem dobrého editora; když máme všechny prameny a přislíbenou sublicenci, ale neměli bychom editora schopného zvládnout práci na úrovni, nemůžeme ji zadat.

Třetím a posledním kritériem je sledování určité pestrosti, aby bylo zastoupeno víceméně kompletní žánrové rozpětí díla Bohuslava Martinů, od komorní hudby přes kantáty a symfonie až po opery či balety a sólové skladby. Nepostupovat chronologicky, z hudebního hlediska pestrost považuji za daleko důležitější. Nakonec pestrost skutečně zaručuje větší zájem – kdybychom se rozhodli postupovat po žánrech, tak bychom třeba prvních 10 až 15 let mohli začít třeba jenom operami a mezi tím by lidé, kteří se zajímají o jeho instrumentální hudbu, 10 až 15 let neměli vůbec motivaci čekat a sledovat souborné vydání. Rozhodli jsme se definitivně pro střídání žánrů, protože chceme představovat dílo Martinů v celé šíři.

Když mluvíte o 17 nakladatelstvích, je to celosvětová síť; uveďte prosím alespoň nejznámější.
Mezi nakladatelství, kde Martinů vydával, patří v Německu Schott a Bärenreiter, v Rakousku Universal Edition Wien, ve Francii Alphonse Leduc a Max Eschig, v Americe je to AMP, SMP aSchirmer. V České republice, tedy Československu, to byl Orbis a Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. U Supraphonu či Pantonu musíme jednat s tím, kdo dnes ta práva vlastní – tedy Bärenreiterem a Schottem – a tak je získat.

Od prvního svazku z roku 2015, Epos o Gilgamešovi, jehož jste editorem, vyšlo dosud celkem 9 svazků. Jak budete pokračovat ve vydávání této špičkové edice?
My vydáváme ročně jeden až dva svazky a tímhle tempem chceme pokračovat. Protože těch svazků má být celkově 106 a kdy bychom vydávali, jak je běžné, jen jeden svazek třeba za dva roky, tak by to byl projekt na 212 let. Což není ufinancovatelné ani to vlastně není motivační, proto jsme se rozhodli pracovat tímhle hodně razantním tempem. I v zahraničí jsou hodně překvapení, ale prostě máme nejplodnějšího autora, jaký tady od dob klasicismu žil.

To je pravda, Bohuslav Martinů platí ve světě vedle Antonína Dvořáka za nejznámějšího a nejhranějšího českého autora. Věnujete se té práci sám osobně, ale předpokládám, že většinou se na tak rozsáhlé práci podílí větší kolektiv?
Sluší se, aby to odstartoval šéf, takže pod Eposem o Gilgamešovi jsem uveden já, ale vlastně všechny svazky jsou a budou týmovou prací. Byť je tam podepsaný hlavní editor, čteme to křížem, navzájem si to připomínkujeme a všechno diskutujeme spolu, takže ty svazky jsou zpracovávány týmově. Jeden “tahoun”, který ten který svazek má na starosti, v podstatě odpovídá za skutečně precizně vypracované dílo, které musí splňovat požadavky jednak naprosté přesnosti a v kontextu dalších dílů take sjednocenosti, protože každý svazek má na starosti někdo jiný. Jednotné zásady jsou předpokladem i pro spolupráci s externími editory, vše se musí vejít do modelu, jaký jsme stanovili. Je nutné dát jistotu abonentům, že dostávají řadu, která se drží stejných kritérií a jako taková musí mít jednotnou tvář.

Aleš Březina na předání ceny Grantové agentury České republiky 2020 (zdroj IBM)

Cena Grantové agentury ČR 2020 je tedy završením patnáctileté práce na unikátním projektu a potvrzením dlouhodobé přípravy, než jste zahájil vydávání celé edice.
Samozřejmě jsem za ni rád, také vzhledem k ojedinělému ocenění muzikologické práce, protože to je počin v hudbě nevídaný. Hned první svazek dostal v roce 2016 cenu Best Edition na veletrhu Musikmesse ve Frankfurtu nad Mohanem, udělenou Německým svazem hudebních nakladatelů. Je to od počátku vnímáno nesmírně pozitivně i v zahraničí, takže teď se to krásně spojilo: na začátku byla cena z největšího německého veletrhu a teď je tady cena Grantové agentury České republiky z českého vědeckého prostředí. A to považuji za ideálně vyvážené, jakýsi hnací motor, který projekt posunuje stále dopředu.

5 1 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments